Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nějak nezvládám
A co?Posledních pár týdnů rodičovskou dovolenou:-( Patrik je pořád nemocný,jsme zavřený doma a já už nevím jak ho zabavit:-( Leze mi to doma už fakt na mozek a jsem pořád víc a víc podrážděná.Normálně jsme hrozně akční,pořád někde výletujeme,jezdíme do heren,….už mám pocit,že se fakt zblázním,navíc na mě Patrik začal být nějak extra závislej:-((( Takže hlídání hrozí hodně málo,ale i přes to se to občas povede a můžu se zajít odreagovat.Jenže nějak mi to vůbec to nepomáhá:-((Od října se chci vrátit do práce,ale začínám uvažovat,že se vrátím o moc,moc dřív.V rámci mého duševního zdraví.Dnes jsem vůbec večer nezvládla uspávání,nechtěl spát,po hodině jsem ho fakt hodně seřvala a po další chvíli už naplácala:-((a pak jsem i přes jeho řev odešla z pokoje a zavřela se na záchodě.Uspal ho až tatínek,když přijel o něco později z nákupu(od něj normálně uspat nechce)Jsem v tom sama?Posledních pár dní,mě vytočí do běla fakt i kravina,pak mi to sice mrzí,ale pozdě bycha honit:-((
Jo holky no…kdybych nebyla podruhé těhotná tak taky by asi pořád ten starší MA byl jen se mnou…:-)))Ale tím že jsem měla se sebou co dělat…jak píše Pomněnka …vedro, pupek…tak se vlastně už okolo roku naučil spát i u babičky…pravda je, že je to jen o petro níž, ale stejně. Takže když jsem byla 4 dny v porodnici s MI, to měl MA 15 měsíců, a přesto že s ním byl doma manžel tak chtěl spávat u babičky a byl úplně spokojenej !!! ZAtím co to se mnou v porodnici cloumalo …měl jsem miminkoa do toho se mě stýskalo po Markovi.
No dnes usnul „už“ kolem 22 hodiny. Ani jsem s tím nepočítala, ale šel sám dobrovolně… že půjde dělat hají.
Pomněnko, aby to nevyznělo, jako že si stěžuji. To vůbec ne! Říkám sice, že malá ještě nikdy nespala nikde jinde, než se mnou. Ale taky bych jí asi hned tak někam neposlala. Jak je chvilku pryč už volám.
Za pár dní mám jít do práce, na jednu stranu se těším mezi lidi, na druhou nemůžu stále přetrhnout pupeční šňůru a jen to pomyšlení, že budeme celý den mimo mi dělá hrozně zle. Takže o tom nyní dlouze diskutujeme s manželem, který mě uklidňuje, jak se vše pěkně zvládne. Už na to myslím neustále. Možná ještě nakonec vyhraje varianta manžela, který navrhuje, abych ještě byla s malou.
He he, jsem chtěla něco napsat, ale se ozvalo druhé dítě, takmám smolíka a jdu nejspíš nakojit ;o)))
Jen mi to nedá – Peťko – Tomík spal asi 3krát u našich (asi 15 minut autem i s vyjížděním ze dvora), dvakrát u mé sestry (20minut autem), pak si ho vzala ještě 2krát, ale pokaždé nakonec přijeli.
Pak jsem bez něj byla 3 nebo 4 noci při práci na vylodění druhého pišišvora a to je vše.
Popravdě – nebýt těhule, tak jsem možná ani Tomíka k našim na noc nedala. A nebýt Marečka, nedala bych ho asi ani k ségře. Přeci jen s tím těhupupkem, úmernými vedry, nemožnosti se v noci vyspat (horkem, pupkem, bolestmi stydké kosti…..), tak mi to přijde děsně líto. I tak jsem to děsně prožívala a volala mamce, jestli už spí a co a jak a tak, ale prostě jsem si řekla, že když si trochu nevydechnu před porodem, kdo ví, kdy se mi pak poštěstí.
No a u ségry pak byl asi když M. byl měsíc – brouček malej měl děsný prdíky, že jsem toho moc nenaspala, tak jsem návrh, že bude spát u nich, uvítala a dospala se aspoň dopoledne – to M. usínal spolehlivě na 3-4 hodiny v tom měsíci.
A k tomu hraní – už teď vidím, jak je Mareček spokojený, že má Tomíka na dohled. Je to sranda, ale fakt jak ho nevidí, tak se rozčiluje ;o))
Když ony, když jsou tak dítka dvě, tak si spolu můžou i hrát(že by inspirace?;-))) Aspoň u nás to celkem fungovalo. A po 14 dnech hádavé a pravé ponorky s nemocí jsem odešla vedle nadlouho telefonovat a po mém návratu jsem našla dva spokojené stavitele domečků z dek a křesel. Ovšem největší úspěch měl jejich vlastní vynález – mýdlo s vodou v zubním kelímku, do kterého se fouká brčkem. Jen se museli trochu pohlídat, aby pěna nebyla všude:-)!
Jopko uáááá:-))) to teda bych už vraždila v 11:-)))
proto mám zatím jen jednoho 2,5letého raracha:-)))
ale přidávám se Zima je fuj fuj…nemám ji ráda a nikdy nebudu..nejraději bych se odstěhovala do teplých krajin za sluníčkem a 30ti stupni celoročně:-)))
nessy vážně buďme vděčné za jedno dítko:-) umíš si představit co to je po vysilujícím uspávání si lehnout a do vteřiny mít vzhůru druhé dítko….vražda:-)))K
Ahoj nessy tak přesně vím o čem mluvíš.mě už kolikrát tečou nervy takovým stylem že si musím jít dát panáka nebo se jít zavřít nekam.Je to o nervy a večer Ti taínke řekne co na ni pořád řveš.No jim se to řekne když s nimi nejsou celý den.Malá si ze mě taky dělá srandu když je u babičky usne raz dva u nás se šponuje je protivná a 10 – 11 hodiny večer to jistí a to já už jsme ne nervy.nadám jí a dostane na zadek a stejně to nepomůže a já jsem akorát na nervy ještě víc.Takže tě plně chápu jak ti asi je,ale nezbyde nám nic jiného než to vydržet teda pokud nebudeme dřív v blázinci 🙂
Kaťule…co tě nezabije, to tě posílí..to taky znám a strašně ráda si to připomínám:-)
S jarem bude určitě líp, bude!
Holky řekla bych, že je to tím ročním obdobím, já toto nemám ráda od mala..leden a únor, kdyby byl totiž aspon sníh. V prosinci si tak nějak všichni chystají a těší na Vánoce, ale teď..pokud nejdete někam na pár dní aspoň, n ahory nebo já nevím, …mě se to strašně vleče.
Mám Marečka 2 a 4 měsíce a Michalku 14 měsíců, kdyby sme nekoupili ten dvojčatovej kočár tak se ven taky pořádně nedostanu…ale i to je někdy boj, starší se chce proběhnout…dobrý, když není zrovna v dohledu silnice tak může..jenže kolikrát si lítá kam chce, mě dělá že neslyší, musím za ním utíkat a to se hrozně líbí MI z kočárku a začne vstávat taky :-))) mám co dělat, vyfluslá dojedem dom, často tahnu kočár jednou rukou a pod druhou paží nesu MA. zase se všichni vyslečem z toho ohromnýho množství bund, čepicí, punčocháčů…
A to v tom lepším případě když se dostaneme ven, pokud není venku hrozně..což bývá a nebo když jsme byli 3 týdny nemocní…
Doma…že roztahají všechny hračky na hromadu…někde jsem četla že je to normální v tomto věku…to sem vzdala už dávno…ale náš MA leze si přisune židli k lince nebo i k plotně…v lepším případě, často vyleze až nahoru a je zvědavý co tam s čím dělám…po parapetu, po sedačce to je normální taky. do toho mladší MI , musím hlídat aby ju něčím netřískl po hlavě. pokud do toho vařím, peru, žehlím, uklízím…tak je to o nervy, včera tady našli jelení lůj nevím kde, pomatlali skříňky, dvířka od trouby a zem..tak to bylo jak kluziště, takže abych šla to umývat…a furt dokola..pořáde se držím, ale když je večer…Mi jde teda v 8 spát, ale Ma je tady do 11 do večera aneví co chce pustit za pohádku, nebo maluje místo na papír na zdi,s kostkama háže do vzduchu, chytám nerva , dostane..zvýším hlas a někdy je potřeba na zadek a a dám ho spát..lehne si do postýlky načež začne vyjmenovávat kdo všichni spí, ale on že spát nebude, ještě lépe je když rožne…vzbudí Mi, ta plače samozřejmě…tak už začnu taky a taky jdu někdy na záchod se zvařít:-)))) a nechám to manželovi a je mi to už jedno si říkám však ono to nějak dopadnem přece nebudou věčně vzhůru, někdy usnout musí ne?!
Kaťule,tak to jsme na tom podobně.Já vlastně o něco lépe,mám toho raracha jen jednoho:-)Jinak přítel taky od rána do večera v práci(teda občas se poštěstí a přijde už třeba ve tři)ale je fakt,že když je potřeba,tak doma zůstane a hlídá(když mám nějaký doktory)nebo doktory obráží s náma.Velký nákupy taky obstará sám,složenky na poště taky zaplatí,vše co se týká jeho věcí si na úřadě zařídí(musím mu to teda připomínat),vše kolem auta taky zařídí(ikdyž je na mě),… a ještě,když fakt večer nepadne únavou,tak mi pomůže doma.Teď ho taky každou chvilku čekám,dneska přijede(nečekaně) brzo a já se chci vydat na spining.Vlastně si opravdu moc stěžovat nemůžu,to jen jak teď furt trčímě doma,tak na mě padla nějaká depka.S
jarem už snad bude líp!
Nessy, já mám dva kluky hned těsně do dvou let za sebou. Krizi, kterou popisuješ jsem zažila několikrát, ale vždycky se snažím rychle vzchopit a jít dál. Kluci jsou hodně živí, navíc co udělá jeden, udělá i druhý a ještě ve větším měřítku, aby se mu vyrovnal … nedávno jsme prošli dalším obdobím vzdoru – dovedeš si asi představit, jak to u nás vypadalo. Já byla večer zdralá na psychiatrii, úplně zdrcená, psychicky zdeptaná, nas …ná na celý svět, vždycky, když mě chytne krize, jdu na WC, hodně sprostě se tam vynadávám tak, aby mě kluci neslyšeli, zhluboka to vydýchám a pak se k nim vrátím zpátky. Nerada bych si to vylívala na nich – i když v podstatě odrážejí stav mojí nervové soustavy). Jsem na ně sama, manža je od rána do večera v práci, většinou i soboty, večer příjde, chce mít klid … všechno je na mě, co neudělám a nezařídím, to není…. ale pomáhá mi vědomí, že jsme na tom všechny stejně a tak si říkám: „Co tě nezabije, to tě posílí“ … Vydrž, zase bude líp.