Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Naši miláčci
Ahoj Batolátka naše,
tak by mě zajímalo, kdo vlastně ještě je aktivní z batolátek? To pěkně flákáme, co?
Napadlo mě hodit nový článeček – jak jinak, než o těch našich robátkách…
U nás je střídavě oblačno, vyloženě mám stavy, kdy bych se nejradši na chvíli někam sama zavřela, a pak zas naopak – sleduju Tomíka na tváři mám připitomělý výraz – usmívám se jak tydýt, jak je sladkej a jak ho miluju.
Máte to taky tak?
Tomík ej v podstatě hodný, jako vždycky, ale je to prostě beránek v pravém slova smyslu, a tak mi dává kapky. Neřekla bych, že je to zlobení, spíš důrazné prozkoumávání hranic, kam až může zajít.
Ale třeba dneska mě fakt dojal – jsem se skoro v jeho 3 letech dočkala první odříkané celé básničky bez slovíčka nápovědy – dote´d vždy jen doplňoval – kousek já, kousek on… Čte je moc rád, mod rád je i poslouchá, ale ne a ne je říkat bez pomoci. A dokonce na požádání řekl pak i taťkovi.
Co nového u vás?
Lenka a Tomík
Jojo, holky, jsou skvělá, robátka naše….. Já si tak občas, když má Tomík fakt den na zabití, říkám, že až budu zas furt v práci a děti uvidím o hodně míň, než teď, tak bych dala nevím co za tu možnost trávit s nima zase celé dny, takže i tohle vztekání poslední dny beru trochu jinak. Prostě je to můj miláček.
A Mareček samo taky, ten mi zas pro změnu vykouzlil dementní úsměv na rtech a pocti naprostého blaha, když jsem mu objevila první zoubek. A chvíli na to i druhý.. Fakt nejhezčí maličkosti.
A ten smích – to je zhmotněné blaho ;o)
…a ten jejich krásný zvonivý smích… právě při mazlení nebo při tom, jak se tatínek úmýslně (jako by nechtíc :))) praští do futer :)))
Tak já také přidám svoji trošku do mlýna:-)
Ondra má tři roky už měsíc a čím dál víc mě utvrzuje v tom, že je ten správný čas jít do školky. Je mezi dětmi ve svém živlu, vymýšlí kde co, jen aby tam mohl zůstat co nejdéle, chodíme totiž jen na chvilku ráno a jednou týdně odpoledne…
K těm říkankám – u nás to přišlo ze dne na den, pořád nic a pak jsme objevili knížku Veselá abeceda, jsou tam krátké říkanky, většinou o zvířátkách – a ty Ondru fakt baví, chce vykládat další a další. Výborné hlavně na delší cesty autobusem, vlakem atd.
Další věc, která teď u nás frčí, jsou prstové barvy. Vypratelné a umytelné ze všeho (velké plus pro maminku) a tak krááááásně se s nimi patlá papír – máme předsíň vyzdobenou extravagardními dílky našich malých umělců.
Konečně začínáme i normálně kreslit, panáček už jde i poznat, ale ještě pořád je kreslení spíš ztráta času.
Co ale rozhodně ztráta času není, tak to jsou kostky a vláčkodráha, u toho vydržíme opravdu dlouho. A už vyhlížíme jaro a leštíme kolo, po chodbě je ježdění na kole už celkem nuda:-)
Jinak z kreslených hrdinů ještě pořád vede Bořek, dneska dokonce máme školkový karneval a Ondra už má opasek s nářadím a přilbu nachystanou, protože on přece BUDE TEN BOŘEK…:-)))
Tož tak s naším batolátkem, už to prostě není to miminečko, ale když přijde s tím svým „maminko, pojď se mazlit“ a „chci ti dát pusinku“, tak bych ho nejraději rozmačkala…:-)))
Irena a Ondra
Jovanko máš pravdu,že pro každou mámu,samozřejmě i tátu jsou ty jejich dětičky prostě nejmilejší,nejsladší,nejkouzelnější,atd.A jak pomalu rostou jsou pro nás pořád nej,akorád se mění náš způsob vyjadřování.Náš mazlík bude mít zítra rok.pořád se mi zpětně vrací vše od porodu až po dnešek a můžu říct,že nám přinesla hodně radosti a hodně lásky.Naše starší holčičky ji mají také hodně rády a Eli dokáže úžasně rozzářit náš dům.
Tak my zrovna zítra slavíme 4 a 2 narozeniny mých broučků, denně se ve mně melou pocity …
jj :))) To víš, Luci, že jo, akorát ty větší už ztrácejí tu úžasnou dětskou spontánnost… a taky růžové patičky od Jeníčka nebo Dájíka mě berou víc než paty 12 letého skoropuberťáka :))) Ale každé období je v něčem krásné, ti velcí už jsou zas docela rozumní a dá se s nimi bavit jako s dospěláky… Jsou prostě naše. Ale ta mrňata stejně…. :)))
Jo, ten výraz naprosté lásky asi máme občas každá – i ten druhý, když drobotina zlobí, že? :-))
Adrejka (2,5r) už taky krásně mluví, sice ještě dost tou svojí řečí, ale už je docela rozumná a od rána se jí ta pusina skoro nezastaví 🙂
A Ali, myslím, že ty děti jsou nejkrásnější pořád, ne? Od novorozenečka až po dospělost – hlavně, když jsou naše, no ne? :-))
Pomněnko, my máme zrovna dvouleté období (mimo jiné i vzdoru 🙂 – dva budou Jeníčkovi 3.3. Máme dny, kdy bych ho nejraději ubezdušila už ráno 🙂 a dny a okamžiky – a těch je mnohem víc – kdy je to to nejsladší a nejmilejší děťátko pod sluncem… a popsalas to přesně, jihnu, usmívám se jak tydýt a říkám si, že bych klidně ještě jedno… (než se zase začne vztekat 🙂 Tohle období je asi nejkrásnější (ještě jsem to po 4 dětech nevykoumala, kdyže jsou vlastně nejsladší, jestli jako mimina nebo batolata :))) – jak ťapkají s tou prcinkou nacpanou do plínky, štěbetají tou svojí hatmatilkou a berou do těch mrňavých ručiček úplně všechno… jak jsou krásně živočišné – vrhají se po hlavě naprosto do všeho – do jídla, do objevování, do mazlení… jsou to prostě ta nejúžasnější stvořeníčka pod sluncem ! 🙂 Tak přeji jen to nej nej všem batolátkům i jejich maminkám!