Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaká je Vaše víra? Jste někde organizováni?
Kdo se nestydí psát o tom, v co věří či nevěří, zda jsou ateisti či dogmatisti, zda patří k nějaké novější církvi, či vyznávají „klasické“ křesťanství, ale i „darwinisté“, napište co je vaším hnacím motorem, a v čem spatřujete smysl svého žití.
Bylo by fajn, kdybychom to zvládli bez vzájemného napadání, ikdyž názory a životní pohledy se mnohdy hodně různí. Je dobré si říct, že s tím nesouhlasím a proč, ale nadávat a zesměšňovat se nechceme.
Otevřeně říkám, že mám problém přijmout za své většinu náboženství, protože by mě příliš svazovaly a omezovaly, z mého pohledu až nesmyslně. Na druhou stranu jsem vybavena docela velkou dávkou pochopení pro odlišné myšlení. Sama jsem docela dlouho tápala, než jsem našla „svou cestu“. Nezazlívala bych tedy nikomu jeho názory, pokud neškodí druhým lidem.
Dobře :))) Ale poptat se nezávazně zkusím a pak poinformuji. A přeji tobě i synovi, ať jste s výukou jakéhokoli typu a směru spokojení, ať je to Tomíkovi ku prospěchu 🙂
Ájíku, moc ti děkuju, že jsi o tom tolik přemýšlela. Souhlasím, že reinkarnace v současnosti nepatří ke křesťanství. Co jsem ale studovala historické prameny, je pravděpodobné, že v prvních 4 stoletích byla reinkarnace přirozenou a živou součástí křěsťanské víry. Toto je hlavní důvod, proč se nejsem schopna vnitřně ztotožnit s církevně organizovanou vírou – podle nich jsou věci, které do mysli řadového věřícího nepatří. Mnoho historických pramenů se tají. Církevní cenzura byla tak důsledná, že některé texty zmizely z povrchu světa. Zásahem lidí ve vedení církve byly pozměňovány biblické texty. Někdo rozhodl, že část textů bude součástí Písma a část ne.
Tohle sem tolik nepatří, jen tím chci osvětlit, proč se necítím dobře při představě, že se Tomášek (třeba nepřímo, formou nějakého příběhu, podobenství) dozví, že to, co cítí, je zcestné. Děti nebo nějaký jiný věřící mu mohou přímo říct, že je to špatné. Přitom ani křesťan si bez zkoumání toho, co cítí, nemůže být jist, zda má pravdu. Do Božího slova během tísíců let zasáhlo tolik lidí, že je podle mě třeba bez ustání používat vlastní rozum i srdce.
Díky tomu, že jsem to tu včera tak rozepsala, jsem si večer uvědomila, že to zbytečně moc řeším. Ať si Tom vyslechne, oč má zájem. Věřím, že se mnou bude mluvit o tom, co slyšel a co cítí, takže situaci prostě budu řešit, pokud přijde. Dám si záležet na tom, aby pochopil, že to, co prožil a prožije sám, je pro něj nejcennější pro další poznání. To, co se učíme, může dát našim prožitkům vysvětlení a rámec. Tak to chápu já a tohle určitě (i nevědomky) předám svým dětem.
A ještě nakonec, nečekám od nikoho, ani od tebe, že mi nějak vysvětlí, kde Tom k tomu povídání přišel. To není důležité. Pokud o to sama nebudeš mít zájem, kvůli mě se nemusíš ptát ani hledat. Já už jsem v život zjistila, že to, co se dozvím nebo někde vyčtu, skutečné poznání nepřinese. Poznání přichází samo, je to silný prožitek, po kterém prostě „víš“, i když můžeš dál pochybovat, stane se z toho nový záchytný bod. Za tvůj pohled ti moc děkuju, víc to zatím řešit nebudu a uvidíme, co čas přinese :-))).
Virenko, určitě ti to ještě pohledám. Je pravda, že jsem o tvém dotazu hodně přemýšlela. Bohužel, na téma reinkarnace ti zřejmě duchovní žádné církve nedá uspokojivou odpověď – právě proto, že reinkarnace je záležitost, která nepatří ke křesťanství. Ale chápu, že zážitky svého syna rozhodně nechceš podceňovat – a jistě bych je nepodceňovala ani já. Jak píše Dáša, určitě záleží na konkrétním člověku, osobně znám kněze, kteří s tebou bez problémů proberou naprosto všechno a naopak takové,kteří na určitá témata diskutovat nebudou – a osobně mám raději ty první :))) Já sama neumím rozhodně zodpovědět, kde se berou zážitky tvého syna, sama mám pocit, že je obrovská spousta věcí, které jdou mimo nás a na ty neodpoví ani buddhistický mnich ani papež. Zrovna tak si nemyslím, že když dal papež ruce pryč např. od limbu, že neexistuje, nebo když tvrdí, že veškerá antikoncepce je tabu, že to tak skutečně je – vše záleží na konkrétním člověku, konkrétní životní situaci – a podle toho nás bude Bůh „posuzovat“ – ne podle toho, co si o našem životě myslí kdokoli jiný. Na tvém místě bych se možná poohlédla, jestli by ve vašem okolí nebyl nějaký schopný a otevřený kněz, který by tvého syna mohl uvést do základů křesťanské nauky, aniž by mu jakýmkoli způsobem „bral“ jeho zážitky. Asi to nebude jednoduché. Já sama se určitě zkusím zeptat i na toto téma, zkusím něco najít, poptat se kněze… jen to asi bude chvilinku trvat 🙂 Jinak se spíš přikláním k názoru psycholožky, že dítě by určitě mělo mluvit o tom, co cítí… a úplně chápu tvé obavy, taky nemám ráda, když mi někdo vykládá, Co si myslet ještě můžu a co už ne. Navíc – myslím, že rozum nám byl dán k tomu, abychom ho používali a by´t se to po setkání s mnoha věřícími nebo duchovními asi nezdá, opravdu to jde, aniž by utrpěly kořeny víry v člověku. Tož zatím držím palce a slibuji, že se popídím…:)
Aha. :o)
Farář má problém o tom mluvit…no, ono záleží fakt na konkrétním člověku, jak je tolerantní, ani ne tak na víře, kterou má.
Ale právě u organizovaných věřících (církve, sekty) bývá s tou tolerancí největší problém.
Protože to, co tu organizaci drží při sobě a odlišuje od všech ostatních, jsou vždy pravidla, předpisy, zákazy, které se musí dodržovat.
Jsou ale někteří „osvícení“, co mají svobodnější myšlení. Měla jsem takovou kolegyni. Aktivně činná v jedné církvi, měla i své semináře, a přednášela za tu církev na církevní střední škole. A to byla zlatá ženská, absolutně nikoho neodsuzovala, dalo se s ní o lecčem bavit, ikdyž svou víru si ponechávala.
Dášo, vím o tom, taky jsem tam psala :-)). Jde mi teď spíš o postoj věřících křesťanů k takové situaci. Farář je náš kamarád a vidím na něm, že je pro něj velmi těžké o takových věcech volně diskutovat.
Virenko, tohle se tu řešilo v Zápisníčku
POVÍDÁNÍ O NEVYSVĚTLITELNÝCH VĚCECH.
Mrkni tam, a uvidíš, že Tvůj syn není zdaleka sám. :o)
Ájíku, vracím se ještě k hovoru o víře, protože sem to snad zapadne :-)). Jak jsme si psaly v diskusi o křtu, je pravda, že já jsem se svou vírou někde blízko buddhismu, takže myšlenka reinkarnace tam cizí není, ovšem ten hlavní důvod, který mě donutil svůj postoj zkoumat a mého muže úplného ateistu vzít toto téma na vědomí, byl náš syn, který jen začal mluvit, vyprávěl o své zemřelé sestřičce, kterou (dle něj) měl v nějakém předchozím žití. Měl ji zřejmě moc rád, protože ještě teď si občas něco vybaví. To, že se po smrti znovu narodíme, je čistě jeho postoj, o kterém sám často mluví a snaží se „rozmluvit“ nás rodiče, zejména ze strany pragmatického tatínka rozhodně nedostává tím směrem žádné přihrávky. No jo, ale o křesťanské reálie má zájem taky, jejich kořeny jsou v naší společnosti všude. Chci mu dát šanci se v tom třeba najít. Jen mám obavu, aby farář nereagoval stejně jako při rozhovoru se mnou, tedy, že o reinkarnaci se nemluví, že to není naše věc, případně že TO NENÍ PRAVDA. Bez ohledu na to, co je nebo není pravda, u malého dítěte by bylo dobré vyslechnout a nějak to tomu přizpůsobit. Jinak to může být podobné jako jednou, když Tomíkovi dcerka faráře vykládala, že po smrti přijde do nebe. Doma se ptal, kde to nebe je a jestli tam opravdu přijde. Ujistila jsem ho, že nevím, jestli tam někdo z nás přijde, ale že je to místo, kam lidé odcházejí, když zemřou. Zeptal se:ty myslíš, že je to tam, co jsem byl, než jsem se narodil? A když jsem nechápala, doplnil dotaz: tam, co jsme si hráli s bráškou a sestřičkou? (Bráška se už narodil, sestřičku Tomík pořád vyhlíží a tvrdí, že tam teď zůstala sama). Není k tomu moc co dodávat.
Samotnou mě to tlačilo, tak jsem vyhledala faráře. Nechtěl to ani moc poslouchat a řekl, že se dítě nemá v nesmyslných fantaziích podporovat, že bychom na to prostě neměli reagovat. Psycholožka nám tvrdí pravý opak – opakovaným rozmlouváním o tom, co ho trápí, zbavíme situaci emočního náboje, vyrovná se s tím.
Ty jsi, Ájíku, člověk víry tradiční pro naše prostředí. Myslíš, že mu někdo z křesťanských učitelů nezačne vykládat, čemu věřit má a čemu ne? Z toho jediného mám totiž strach, a to proto, že se mi to v kontaktu s věřícími často stalo.
Leni, tak to jsem fakt zvědavá. Hlavně na to testování nových členů :-))
Dáši, to by mě taky zajímalo, které ty církve fungují u nás a kolik mají členů?
Co? Anulovala? Já teď vymýšlím ta pravidla, abychom to měli vědecky podložené. Jenom musím vymyslet, za co budeme bojovat, kam se uchýlíme a jak budeme testovat ty nové členy.
Když to tak čtu, co všechno už Dášenka našla a dala do placu, nechápu, jak to, že hodně lidí u nás píše do dotazníků bez vyznání, je z čeho vybírat.
Dášo, kolik církví se u nás opravdu praktikuje, máš i tyhle informace? Osobně jich moc neznám – krom těch nejznámějších. Vím o modlitebně Adventistů sedmého dne, o sálech Jehovistů, jsou u nás muslimové, římsko-řecko katolíci, Československá bratrská a pomalu končím. Nepředpokládám, že všechny z Tvého prvního seznamu, lze u nás najít.
Lenous, to je dobrý nápad. Škoda, že než jsem se toho stačila ujmout, jsi jej anulovala :-))