Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Já nic, já muzikant
A je to tady!
Nechala jsem dneska holky chvilku o samotě dole v pokoji, šla jsem cosi udělat do patra. Holky si prohlížely fotky v albech, prohlížely si knížky, schovávaly sponky do krabiček… Když jsem se vrátila, ležela alba na zemi, holky se věnovaly čemusi jinému a dělaly, že tam alba nejsou. Zjistila jsem, že z jednoho alba je vytržená horní „obálka“ na fotky.
Tak jsem se ptala holek, kdo to udělal.
A co jsem se dozvěděla?
Any prohlásila, že to udělala Lu.
Lu zase, že to udělala Any.
A trvaly na tom.
Holky jsou éra…
Hm, tak asi začíná být jasno…
Tuhle se Lu k něčemu sama přiznala.
V takových případech se vždy jednomu ukřivdí.
Bohužel, často to bývá vždy jeden a ten samý (ta samá).
U nás je to stejné, a to nemáme dvojčata.
Časem se dá vyvinout něco jako pozorovací smysl, a odhadnout podle reakce na trest, jak to skutečně bylo.
U nás je ten mladší pěkná záškvara a ten starší se kolikrát sveze v jeho průšvizích. Už to o něm vím, a udeřím rovnou na mladšího. Někdy se netrefím, to je riziko, bohužel.
Spravedliví v tomto nemůžeme být, bohužel. Ale život je plný nespravedlnosti. Jen je nutno dbát na to, aby to neodnášel furt jen ten jeden.
Trvala jsem na postihu pro obě.
Když nerozlišují holky, nerozlišuji já.
Lu to brala s ledovým klidem, Any se neobešla bez slziček a vztekání (jak charakteristické pro obě dvě).
Ano, také si myslím, že bude hůř… že toto je teprve začátek.
Jo, když jsem pak situaci popisovala večer tatínkovi, také se zkoušel ptát. Pochodil jako já.
Řešení situace by mě taky zajímalo 🙂
Já bych nerozlišovala, vina bude kolektivní:-)))) A Jarmuschko, mám pocit, že bude hůř:-) Jak jsi to vyřešila?