Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Já a moje nehody 🙂
Tak jak jsem slíbila, popíšu Vám moje nehody a doufám, že se taky přidáte. Né, že bych měla radost z cizího utrpení, ale chybami se člověk učí, že?:-)
Řidičák jsem si udělala ještě na škole, těsně před koncem školního roku a přes prázdniny jsem jezdila vlastně pořád – starým BMW 318i, tátovo auto samozřejmě, a docela jsem se rozjezdila. Jenže…
První poměrně banální nehoda se mi stala, když jsem zajížděla k nám do zahrady – mimochodem, máme docela dost příkrý příjezd k vratům a to je pro mě kámen úrazu – a snažila jsem se machrovat a nacouvat tam. Táta taky vždycky couval, tak proč bych to nezvládla já? No, podařilo se, ale zavadila jsem o betonový sloupek a nechala tam nárazník… Mně se nic nestalo, jenom táta se hrozně vztekal. A přestal mi půjčovat auto. Smůla…
Takže jsem se pak asi 3 roky k řízení dostala pouze vyjímečně, když mě táta nechal a to musel jet se mnou a hrozně mi do toho kecal, znáte to, nebo když náhodou někdo potřeboval odvézt. Pak jsem začala podnikat a samozřejmě jsem si pořídila služební auto. Seat Ibiza, ale ten starší.
No a jednou jsem si takhle večer jela do práce po mostě a začalo pršet. Jela jsem asi 60 km/h, když jsem vjížděla do zatáčky, která vedla na ten most. Ale to auto najednou nechtělo zatáčet, šlápla jsem na brzdu, ale vůbec nereagovala. Prostě a jednoduše, vjela jsem do smyku, auto přestalo reagovat a já jsem jenom bezmocně seděla za tím volantem, dupala na brzdu jak o život a koukala o co zastavím. Prorazila jsem svodidla a auto díkybohu konečně zastavilo. Jet o něco rychleji, tak jsem skončila pod tím mostem. Navíc tam za mnou za chvíli přišla nějaká paní, která před pár vteřinami právě prošla tím místem, kde já jsem zastavila a začala mi to vyčítat. V tu chvíli mě hrozně rozčilovala, protože já jsem přece byla ta kdo naboural a ona přece prošla, ale teď už ji chápu, musela být ve stejném šoku jako já. Auto bylo nepojízdné, ale mně se jako zázrakem vůbec nic nestalo.
Dneska už vím, že na tu brzdu jsem se neměla snažit šlapat, ale měla jsem ji pustit a zkusit to znovu, možná bych zastavila, měla jsem volantem točit na opačnou stranu a tak dále…
Další nehodu jsem nezpůsobila já, ale můj drahý manžílek. Řidičák nemá, ale když jsem dostala moje drahé autíčko, tentokrát Fabii 1.9, tak mě hrozně přemlouval ať ho nechám aspoň kousek řídit. Řídit umí, jako kluka prý ho nechal jezdit jeho první zaměstnavatel, takže jsem to riskla. Jeli jsme jen nakoupit a zpátky – cca 4km. A před naším domem jsem se ho snažila přesvědčit ať nemachruje a nesnaží se tam zacouvat, když to neumí. Ale asi chtěl zapůsobit. Tak začal couvat. Jenže za ním stálo auto a on ho neviděl. A to auto řídila taková dívčina, asi taky začátečnice, takže nestihla couvnout a já najednou cítím, jak mě ze strany něco táhne, tedy ne mě, ale Fabii. Oboje pravé dveře se musely vyměnit, ale jinak se samozřejmě zase nikomu nic nestalo. Od té doby manželovi auto nepůjčuji.:-))
Ještě vydržte, už bude skoro konec….
A poslední nehoda by byla svým způsobem kuriózní,kdyby se ji neúčastnila i Nelinka. Manžel ráno zaspal do práce, tak mě vzbudil a prosil ať ho odvezu. Tak jsem probudila Nelinku (to jí bylo něco přes rok), protože jsem nechtěla zbytečně budit maminu, a že ji vezmeme s sebou. A asi jak jsem byla rozespala, nebo nevím, tak jsem vycouvávala ze zahrady, podívala se napravo, pak nalevo (a nějak jsem zapomněla se ještě jednou podívat napravo) a jela jsem….A já kráva jsem přehlídla „hrozně malinkatý“ popelářský vůz, takže jsem do něj zadkem narazila, akorát do těch jejich stupaček, kde stávají ti popeláři. Naštěstí akorát začínali, takže tam nikdo nestál. Ale kufr na Fabii se zkřivil úplně nahoru a to sklo se vysypalo dovnitř, na zadní sedadla. Tam kde seděla Neli.
Bohudíky se zase nikomu nic nestalo, Nelinka byla naprosto v pohodě,ani škrábaneček, měla z toho hroznou legraci, pořád říkala „HOP“, asi se jí to moc líbilo. Manžel do práce samozřejmě nedorazil,pánové popelářové mě pěkně seřvali, pánové policisté, když přijeli, se mi hrozně smáli a nikdo (ani já) nechápal, jak se mi mohlo podařit přehlídnout popelářský vůz. Doteď to mám na talíři.
Ještě, že jsem měla havarijní pojištění. Ale letos jsem ho zrušila, protože lezlo do peněz a já pevně doufám, že už mám vybráno….
Je fakt, že přestože se mi nikdy nic nestalo, tak okolo mě se toho stalo dost – už 2 moji kamarádi se zabili v autě a jeden má trvalé následky, a já jsem se naučila dávat si větší pozor sama na sebe, být opatrnější a přestože všechny tyto nehody se staly mojí vinou, dávám si větší pozor na okolní auta, protože člověk nikdy neví, jak kdo kolem pojede a já nemusím stihnout zareagovat. A co máme Nelinku, tak se sama o sebe bojím podstatně víc, takže jezdím o hodně bezpečněji….
Ale stejně by to mohlo být zajímavé :-))
Myslím, že od toho našeho se to moc lišit nebude…. 🙂
Karamelo, bude to tak, myslím, že jsi na to kápla :-)))
Quen zatím sem takovou diskusi neviděla:-)) ale je zvláštní,že ženy pronikají do oborů ryze mužských s velkým nadšením a muži páni tvorstva se do ,,ženských“ prací jaksi nehrnou-asi to bude tím,že ty mužské domény jsou vždy tak trochu hračičkovství a vaření,úklid,starání o děti to ,,smrdí“ prací:-)))))) K
Holky, se zataženou brzdou jsem vyjela dost prudký kopec, až po asi půl kilometru jsem si toho všimla, zdálo se mě hlavně při rozjezdu, že to jaksi škube, ale nakonec se to rozjelo :-)))) Jojo Škoda 100 bylo super auto :-)))) Ale jestli to smrdělo, to fakt už nevím.
A kontrolka tam na ruční brzdu myslím nebyla.
V zimě se zatahovat nemá, že prý by zamrzla a nešla povolit.
Karamelo, taky by mě zajímala ta debata chlapů o vaření, ale řekla bych, že se o takových podřadných věcech nebaví, nebo našla jsi někde na netu takovou diskusi? Když tak dej odkaz, ať se pobavíme taky.
Mě právě to světýlko nefunguje 🙂
Cestou jsem se divila, že mi to auto jede nějak pomalu a do kopce skoro vůbec netáhne, ale nějak mě nenapadla ta ruční brzda. Pak auto začalo pískat v zatáčkách, měla jsem úplně horká kola (myslím to kovové uprostřed, ne gumy) a hrozně to páchlo. Když jsem pak manželovi vyčetla, co mi to koupil za vrak, že špatně jezdí a ještě smrdí, tak hned věděl, která bije a šel mi ukázat tu zataženou brzdu. Hanbou jsem se málem propadla :-))
Od té doby dobržďuji raději motorem a destičky si šetřím :-))
Jovi to bych věřila sem tam se rozjedu se zatahlou:-)) ale kontroluji si světýlka na palubce-takže mě to hned upozorní,že je zatahlá:-)))))
Docela by mě zajímalo jak by vypadala debata mužů,kteří se třeba učí vařit-asi nějak podobně co??? Každý by si stěžoval,že ho to ta jeho učí JINAK:-)))))))))))))) K
My s ruční brzdou neparkujeme, prý to není dobré v zimě. Tak si nemám zvykat ani v létě.
Jednou jsem na to zapomněla, že jsem ji použila (takže jsem ji při jízdě měla stále zataženou). Neuvěřily byste, jak to potom páchne :-))
Karamelo, přesně tak. S tou ruční brzdou to je taky dobrý :-))
My máme od té doby dohodu, že jeden druhému nechytáme na volant.
OOO Quen kdyby nám Ti drahoušcci trošinku víc důvěřovali co?.-))))) Dneska mi manžílek zatáhl ruční brzdu na semaforu-jelikož se domníval,že to nedobrzdím-jen to zakviklo:-)))ale já stála na brzdách spolu s jeho akcí:-)))) No a o tom sahání na volant -darmo mluvit.
Ještě lepší je ale vzorové parkování,kdy auto musí stát jako voják-ani moc vpravo ani moc vlevo,na patřičně odstíněném místě:-) a přední kola musí být stočena naprosto rovně,zatažena ruční brzda a zamklá zpátečka:-)) K
Teda Zuu, myslím, že sis to už vybrala.
Já jsem zažila nehody dvě, obě byli cizí vinou.
První se stala s naší starou dobrou Škodou 100, bylo to v zimě na úzké cestě. Jedu jedu a vidím na silnici trochu větší hromádku sněhu. Chtěla jsem ji objet, manžel si asi myslel, že do ní vletím, tak mi chytl na volant, škubl s ním a už jsme byli ve smyku, točila jsem volantem na obě strany – protipohyb – a jen se dívala kam to zapíchnu, naštěstí jsem se trefila mezi stromy a skončili jsme ve škarpě kolmo k silnici. Odnesla to jen ulomená zástěrka za zadním kolem. Vylezli jsme z auta a zjistili, že na silnici je čistý led. Ponaučení – vždycky musíš vědět po čem jedeš (hlavně tedy v zimě), takže na rovné cestě, když za mnou nikdo nejede si krátce prudce zabrzdím a poznám, jestli to jde do smyku nebo ne. Namrzlá cesta se leskne.
Ale má to ještě dohru. Jak jsme se dostali zpátky na silnici? Stopovali jsme auta, jeden dobrák zastavil, že nám pomůže. Vtom jel okolo autobus a žduchl ho do příkopu – pán říkal, že zrovna jede z opravny, kde mu dělali generálku kastle. Bylo mi ho fakt líto. Za dobrotu na žebrotu. Stejně by nás nevytáhl, museli jsme počkat až dojede pluh.
Když jsme to pak vykládali známým, že kvůli manželovi, který mi chytl na volant, jsme se nabourali, tak oponoval tím, že kdyby mi na volant nechytal, tak jsme nedojeli vůbec, protože na těch úzkých cestách kterými jsme jeli, byli 3 vyjeté koleje, jak už to v zimě bývá. A já jsem podle své logiky vypočítala, že dvě jsou moje :-)) Najednou proti mě autobus, a já pořád jedu ve svých dvou kolejích, manžel mi chytl na volant a strhl řízení doprava, vyhnuli jsme se tak tak. To bylo ještě před tou nehodou. Tak asi proto už mi pak nevěřil :-))
Ta druhá nehoda, kterou jsem zažila se stala v centru Olomouce, před přechodem pro chodce. Je to hrozně nešťastně umístěný přechod v místě, kde auta jezdí rychle. Auto zastavilo před přechodem, za ním další a za ním já. Najednou rána a předek mé škodověnky je zapíchnutý v autě přede mnou a vzadu v kufru mám favorita. Vylezu z auta a ve favoritu 72letý dědek, ach jo, nevím kam čuměl. Zavolala jsem manželovi a museli jsme to odtáhnout, auto bylo na odpis. Zvláštní bylo, že jsem ani nebyla naštvaná. Nepříjemné bylo akorát to čekání na policajty. Nakonec všechno zlé bylo k něčemu dobré, mám felicii, která je spolehlivější než ta Š120.
Ale hlavně, že se nikomu nic nestalo.
No, taky jsem se rozepsala :-))
Doufám, že už příště nebudu mít o čem psát.
Zuu, v pohodě, bylo to zajímavé čtení 🙂
Moje nehoda byla jen jedna – jela jsem manželovým (tehdy přítelovým) autem a popletla jsem si všechny pedály, takže když jsem dojížděla do křižovatky, zastavila jsem o auto, které bylo před námi (byli jsme na vedlejší). Naštěstí jsem měla vyřazeno, takže jsem při hledání brzdového pedálu, když jsem šlapala (i) na ten plyn, nezrychlila :-))
Nestalo se nikomu nic, byla to opravdu dojezdová rychlost, ale paní volala policii a bylo opravdu těžké jim vysvětlit, co a hlavně proč se stalo. Skutečnou příčinu jsem samozřejmě neprozradila (nenechám si vzít řidičák), ale i tak to bylo nepříjemné. Ještěže oni byli příjemní :-))
Přítel pak zkonstatoval, že to „první“ mám za sebou a hlavně, že se nikomu nic nestalo. A prý dobře, že tam to auto stálo, protože kdybych nedobrzdila před tou hlavní, poměrně frekventovanou silnicí, mohlo to dopadnout hůř. Což je pravda.
Tož zatím (a doufám napořád) tak 🙂
Nooo tak sem to dočetla:-) Nejsi náhodou kočka co má 9 životů? -ještě že se Ti nikdy nic vážného nestalo:o))))
Já si hodně dávám bacha na okolní řidiče u nás totiž není vyjímkou,že nějaké prase jede klidně na červenou,nebo nedá přednost-takže pokud je křižovatka bez semaforů tak zastavuji úplně i když je tam jen trojúhelník dej přednost v jízdě-pořádně se rozhlédnu a pak jedu-a Ti za mnou ať si políbí p…:-)))K
Jéé, holky, tak koukám, že jsem to s tou délkou trochu přehnala, tak se moc omlouvám, už to nikdy neudělám..:-)