Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nedonošeňátka
Ahojky,
jmenuju se Luky a už mi jsou skoro čtyři měsíce. Narodil jsem se o 3 týdny dříve a … ale to bych předbíhal.Vezmu to popořádku.
2.2.2006 mamka zjistila, že je těhotná a měla velkou radost. Bohužel nic nešlo tak, jak si to s taťkou vysnili.Mamka hned od začátku hodně krvácela a tak musela do nemocnice. Tam na ní byli moc hodní a snažili se jí pomoci. Bohužel ani lékaři jí nebyli schopni odpovědět na otázku – proč. Pak se ukázalo, že má u placenty hematom a že ani placenta nefunguje tak, jak by měla. Moc se bála, aby se placenta neodloučila dříve, než ji přestanu potřebovat. Dokonce musela i na „velký“ ultrazvuk,protože se báli, že mi to krvácení vadí. Všichni se moc báli,že se narodím o hodně dřív.
Jak minul 32tt, ulevilo se mamce, že to nejhorší máme za sebou (podle UTZ jsem už byl dost velký), ale to ještě nebylo všechno.Mamce od 26tt „tvrdlo“ bříško,tak brala magnezium a další bonbonky.Ve 36tt je přestala na radu lékaře brát a pak to začalo.O dva dny později jí při čtení jedné verneovky praskla voda a tak jsme šupajdili do velké nemocnice.Tam se pokoušeli mamce pomoci, abych se narodil, jenže tou dobou jsem si to rozmyslel a ven se mi vůbec nechtělo. Po třech dnech trápení na to paní doktorka vyzrála, mamku uspali a mě vytáhli ven.
Pak se děli věci.Zjistili, že jsem přeci jen maličký – sestřička mě musela několikrát převažovat, vůbec nevěřila, že mám jen 2kg – a pak mě zavřeli do průhledné postýlky a odvezli do jiné nemocnice na JIP. Máma byla moc nešťastná, že nejsme spolu a já taky. Máma za mnou přijela, až když jí pustili z tamté nemocnice.
Dnes jsem celkem fit, jen musím cvičit Vojtovku, protože se mi různé části tělíčka nevyvíjejí stejně rychle. Prostě něco už mě poslouchá a něco ještě ne. Ale já to doženu.Ani léků nemusím brát moc – tedy já baštím jen jeden – a nerad – a zbytek baští mamka a dává mi je mlíčkem. Teda můžu vám říct, že kdybych si mohl vybrat, tak bych se raději narodil větší a až o kousek později. A moje mamka si to myslí taky, ale říká, že jsem šikovný a statečný chlapeček.
Ahoj Luky.
Můj komentář už bude trošičku opožděný,ale to nevadí.Nic si z toho nedělej.Jmenuji se Martinka a narodila jsem se o tři měsíce dřív.Místo 24.12.2003 už 19.9.2003.Ze začátku to nebylo vůbec lehké,ale to se dalo při takové porodní váze 830gramů čekat.Nejtěžší byl ten první rok.Neustále jsme jezdili po doktorech,třikrát denně cvičili vojtovku,ale myslím si,že k něčemu to bylo.Maminka tvrdí,že jsem díky tomuto cvičení gumová.Ted budu mít 4.narozeniny a na svůj až příliš brzký příchod na tento svět vzpomínám s usměvem.Přeji ti,aby jsi vše dohnal,tak jako já.
Ahoj Luky.
Nic se neboj, nejsi v tom sám. My jsme se narodili o 10týdnů dříve. Byli jsme malinkatí.Jsme trojčátka. Vojtovu metodu cvičila jen Lenka, Šárka a Pavel nemuseli. Čas letěl, je nám už 5 let a všechno jsme dohnali. Dalo by se říct, že Pavel předběhl své vrstevníky. Tak hezky cvič, ať je z tebe chlapík. Pa
…ještě doplnění: už je nám 26 měsíců…
;o)
Ahoj Luky,
taky Tě zdravíme, Any a Lu.
Taky jsme se narodily dřív, cca o 9 týdnů.
V nemocnici si nás nechali asi 6 týdnů a doma s náma mamka taky cvičila Vojtovku (do roku a pak znova od 18 měsíců, protože se nám nechtělo chodit), musela nás pravidelně budit a krmit (někdy nutit do jídla), protože jsme byly prcci, taky jsme užívaly spoustu kapiček a prášečků. Ale dnes se zdá, že jsme ostatní děti dorostly, a některé i předrostly.
A že nám něco trvá déle než ostatním? No a co, my to tak neberem, však se to doučíme.
A Ty taky. Ať se máma nebojí.
ahoj luky!
my si na svět taky dost pospíšili. dokonce už o 3 měsíce dřív!naštěstí při nás stály tři dobré sudičky a my nad tím vším blbým, co nás po narození potkalo, vyhráli!!!! vojtovku jsme taky museli cvičit, vydrž, je to dřina, ale vyplatí se!!!!
nám už jsou dva roky. sice nám každý hádá tak minimálně o půl roku míň, ale už jsme si zvykli.taď už se to mu všichni jen zasmějeme. dřív to mamku trochu trápilo, když měly některé maminky, které rády porovnávají svoje dětičky. takové ty hloupé řeči (že jsme malinkatý, proč ještě nechodíme a další blbosti….)teď už je to v pohodě.
chodit jsme začli taky asi o něco později, než jiné mimča. Ale všechno pomalu a jistě doháníme. možná nám to bude trvat o něco dýl než jiným dětem, ale mi to všechno brzo dohoníme!!!!! 🙂
tak se měj luky krásně a brzo nám napiš, jaké děláš pokroky!! a nezlob maminku!!!
Kubík a Lucinka