Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Na vycházce
Učinila jsem zajímavý objev.
Holčičky, když s nimi vyrazíme ven bez kočárku (ovšem k tomu se já, když jdu sama, odhodlávám zatím jen sporadicky), už se nerozebíhají všemi směry.
Ale naopak jsou schopné a hlavně ochotné jít přibližně stejným směrem, jako my.
Teď dokonce jsme s manžou zjistili, že holky se začaly dobrovolně držet za ruku, ba trvají na tom.
To asi proto, že je brzo tma, tak to tak nějak na ně působí…
Když ale vyrážím s holčičkama do města, tak je usadím do kočáru a vyrazím. Jinak bych se tam s nima nedostala.
(Sice už jsem zvažovala využít MHD, ale ta nám tu jezdí docela sporadicky, takže když nestihneme jeden určitý spoj, na další bychom čekaly několik desítek minut. A to se mi fakt nechce…)
Při cestě zpátky holčičky pravidelně vysadím na začátku sídliště, madlo kočárku dám dolů, holky se chytnou (tlačí přece kočár) a jedem.
Kupodivu ale pravidelně chytá obě amok, a to většinou před naším vchodem.
Klesnutí na kolena (v tmavých riflích a za sucha ne, ale jak mají něco světlejšího nebo je venku vlhko…), či rovnou prásknutí sebou na zem se stalo takřka pravidlem.
No, snažím se sama sebe přesvědčit, že to je obvyklé vývojové stadium a že je to přejde.
Doufám…
Jarmuschko,tak teda doufej. Já se už několik let uklidňuji tím, že bude líp a ono stále nic:-))) Bude to asi tím, že je jich tolik. Já říkám, jedno dítě zabavíš v pohodě, na dvě máš dvě ruce, ale co tři?
Jarmuschko, představa, jak holky běhají každá někam jinam m pobavila(škodolibě),ale koukám, že mají celkem smysl pro odpovědnost. Když si vzpomenu, jak jsem Niku občas naháněla:-))) Ale s tím kočárem jsem to dělala taky, až na to, že jsem jí nesměla pomáhat udržovat směr(on nám nejezdil rovně, ale zatáčel automaticky na jednu stranu, takže tlakem na rukojeť jsme udržovali směr), což bylo příčinou různých karambolů – nájezdy na patníky, vjezdy do díry a podobně:-))Už tehdy razila teorii sama sama.
Je zvláštní, že děti mají zvláštní cit špinit jen buď slavnostní, nebo světlé oblečení.:-)) U nás je to taky tak a obávám se, že jestli je po mě, tak ještě dlouho bude. Ať žije sůl na skvrny!:-)