Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Uspávání ve velké posteli
Náš Vojta, dokud spal v dětské postýlce, neměl vůbec problémy s usínáním. Dala jsem ho do postýlky, dala mu sunar, on ho vypil, pak si tam tak čtvrt hodinky povídal a pak prostě usnul. Nikdo u něj nemusel být, vystačil si sám. Pak mu najednou začala být postýlka malá a od června spí ve velké posteli. Je to lepší v tom, že spí celou noc, nemlátí se o postýlku, takže se nebudí. Ale to usínání!!!!! Začal vyžadovat uspávání, což mi nevadí, vyprávíme pohádku nebo zpívám. Jenže pak mě prostě nenechá odejít.
VYsvětlím mu, že už je čas, aby spinkal a že už půjdu, on mi to odkejve, jenže do minuty už stojí mezi dveřma a dožaduje se, abych šla zpátky. Odvedu ho do postele, přikryju, pohladím a odejdu. Za chvilku už mě zase tahá za tričko v kuchyni. Jde to pořád do nekonečna, usínání mu teď trvá strašně dlouho a to i když je úplně ztahanej. Dost mě to unavuje. Když chci mít klid, musím u něj počkat, dokud neusne, ale to je někdy třeba na hodinu. Už to třeba vypadá, že spí, ale jak se zvednu, oči jsou dokořán a začíná to všechno nanovo.
Mít stejný rituál každý večer nám nějak nejde, protože třeba teď posledních 14 dní nesnese ani pohádku ani zpívání, chce jen, abych tam prostě byla a mlčela :-))), předtím zase chtěl pořád zpívat. Někdy se smíří s tím, že odejdu, je tam půl hodiny ticho a najednou opět stojí v kuchyni a jedem znovu.
Máte podobné problémy s velkou postelí nebo vaše opičky usínají v pohodě??? Jak to děláte???
Holky mají velké postele od loňského podzimu (třetí narozeniny). Z postelí neutíkají. Naopak, ony z nich ráno zpravidla samy ani nevylezou (výjimečně Lu jednou ano – když se jí poránu stala nehoda, měla v posteli louži – v sobotu ráno vstala, převlékla se a pak teprve mě zavolala). Ony si ráno zavolají maminku, že už chtějí vstávat.
Do nedávna to bylo docela v pohodě , protože malá (3 roky) spí sama v pokojíku od 4.měsíců a od 2 let má velkou postel. Problém máme poslední 2-3 měsíce, kdy chce abychom s ní chvilinku spali. Po týdnu, kdy se ani pláčem neunavila a pak jsme museli spát s ní až do rána, jsme to vzdali a chodíme na střídačku uspávat: pohádka (nebo písnička, nebo povídání co jsme dělali ve dne) a pak čekáme až začne pravidelné oddychovat. Někdy ovšem pravidelně oddychujeme dřív než Verča :-).
Velké postele nás stále ještě čekají.
Ale máme za sebou stěhování. A holky teď mají svůj pokoj (ten největší).
Už pár dnů, než to celé vypuklo, jsem jim říkala, že až se přestěhujeme, že budou mít svůj pokojíček a tam budou spát. A maminka s tatínkem že budou spát zase ve svém pokojíčku. A že budou otevřené dveře, takže když budou něco potřebovat, tak je uslyšíme a přijdeme.
Holky večer v pohodě zalehly, usnuly a druhý den Lu dokonce se zdviženým palečkem hlásila, že to bylo „supeu“.
V dalších dnech (tedy nocích) se holčičky snaží nás volat. Zpočátku to byla povolená postel (v bytě držela mezi komodou a zdí, tady je ve volném prostoru, tak je to markantnější), ale tu tatínek (než koupíme ty festovní velké postele) spravil „provázkovou metodou“.
Teď nás volají „jen tak“.
Ale když přijdu, a rozsvítím si na chodbě, tak se Lu dožaduje, abych zhasla.
No, jsem zvědavá, co nás čeká, až fakt dojde na ty velké postele…
No, světýlko tam nemá, necháváme otevřeno do pokoje, kde se svítí, ale asi by to opravdu chtělo jeho vlastní světýlko. Už se opravuje lampička – brouček, ktera visela nad postelí už mojí mamce, když byla malá :-))) TAk snad to zabere.
Jinak v posteli má krtka, opičku, kluka Toníka, pejska a Křemílka. S celou skvadrou se loučí – já měním hlasy, říkám, jak se která hračka měla a pak se rozloučím s tím, že už musím spinkat a každou postavičku uložím někam vedle něj. Vojtíškovi se to šíleně líbí, obzvlášť od krtka a opičky se nechá ohlazovat a pořád od nich chce něco povídat, nicméně na spaní to moc nezabírá :-))))
Tamino, Nika se učí ve velké posteli spinkat zatím jen po obědě. Takže každá rada drahá. Já jí dám do postele knížku, ať si čte a odpočívá a za chvíli má knihu na hlavě a spí.
To ale v noci nejde:-)) Zkoušela jsi mu dát nějakou hračku? Ať si spolu chvíli hrají a pak ji zkouší uspat, to by mohlo pomoct. Dopředu se domluvte, že bude v posteli s nějakou konkrétní hračkou, udělejte kolem toho humbuk, ať se cítí důležitý.
Ale fakt nevím, jestli to k něčemu bude:-( Jo a svítí tam Vojtíškovi nějaké malé světýlko? Aby se v pokojíku cítil bezpečně.
Ahoj Tamino.
Máme stejný problém. Verunka 3.5 roku vyžaduje taky abych u ní byla než usne.
Měli jsme donedávna garsonku a tak byla zvyklá,že když usínala,byla jsem v pokoji s ní. I když třeba ne přímo u postýlky.
Teď bydlíme ve větším.Takže jí přečtu pohádku a pak jí dám pusu a jdu do pokoje,ale za chvíli volá ať přijdu. Že nechce ležet sama.
Takže nakonec skončí u nás v postely a já povídám a šimrám než usne.
Na jednu stranu si říkám,že bych asi neměla na druhou stranu si říkám,že vdeseti už šimrat nebude chtít a tak si to večerní tulení a mazlení prostě užívám.