Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Malé závislačky
Ano, ano, už je to tak.
Ale není to, jak byste možná očekávali – holčičky jsou totiž závislačky na tatínkovi.
Ráno je to v pohodě – tatínek odchází do práce dřív, než se holky vzbudí.
Ale když chce někam odejít, když jsou holky vzhůru, je oheň na střeše.
Obzvláště Any je na to expert, ta chytá skoro „hysterický záchvat“.
Když jsme všichni doma a chystáme se společně někam vyrazit, ani tehdy nejsem těchto výstupů ušetřeni.
Většinou je to totiž tak, že jeden z nás (obvykle já), je dřív připraven vyrazit napřed. Takže kdo je, vezme holky a jde.
Zjistili jsme, že když jdu s holkama napřed já, holky se šprajcují a vztekají, nechtějí jít.
Když bere holčičky tatínek (i třeba na vycházku beze mě), holčičky mi radostně mávají a „pa-pa, pa-pa“, s úsměvem na rtech vyrážejí vstříc dobrodružství…
Přiznávám, že někdy až začínám na manžu žárlit. Ale co naplat, prostě to tak je – maminka holt je k dispozici neustále, tatínek vlastně jen příležitostně.
Ale je pravda, že když se něco stane (něčeho se leknem, bouchnem atp.), pomůže jedině maminčina náruč.
Tak jsem zvědavá, jak to bude dál…
Dnešní čerstvý zážitek:
přijíždíme za manžou do práce, že nás vezme autem domů. Ve chvíli, kdy jsme nakládali kočár a nákup do auta, běhaly holčičky kolem. V tu chvíli nás míjeli sousedi s naší o půl roku mladší kamarádkou. Zdravili jsme se. Když tu Lu se připojuje k sousedům (zeptali se, jestli půjde s nimi…), nereaguje na domlouvání sousedky ani na moje volání.
Když jsem ji popadla do náruče a nesla k aute, začala brečet a vzpínat se…
😮
Tak mě včera holčičky přesvědčily, že jim záleží i na mamince…
Nasedli jsme společně do auta, vyjeli s tím, že já jsem vysedla dříve a manža jel s holkama zařídit ještě něco jiného a že se sejdeme později.
Vysedla jsem, holkám zamávala a přes zavřené dveře jsem slyšela jejich nesouhlasný řev…
Holky, tatínek bude vždycky hvězda, protože je vzácnější 🙂 My se můžeme strhat, ale sotva vejde do dveří On, je po naší slávě. Na řadu přijdeme až teprve tehdy, když je na světě nějaká bolístka :-))
Nezbývá, než se s tím smířit….
Tak kouká, že to bude asi všude. Táta je Nice vzácný, tak si ho hýčká. Koupání spolu s tátou je jeich rituál. Ale když se nco stane, nebo ji něco bolí, tak chce jen mě. Stejně tak ji nesmím ani přikrýt, nebo dát do postýlky. To je moje doména.
Ale protože od mala jsme zvyklé tátovi při odchodu mávat a vítat ho, když přijde, tak nepláče a nikdy nevyváděla, když někam šel. Jen když je v práci a bouchnou dveře, tak hned startuje, že jde táta. A jak opravdu přijde, tak to je objímání, poplácávání po rameni a pusinek:-))) A táto sem, táto tam:-) Matka najednou není:-)))
jé,tak to jsme na tom podobně:-)Páťa je taky závislák na tatínkovi.Tatínek může odejít bez Páti jen tehdy,kdž se mi ho povede nějak zabavit,aby si nevšiml,že někam jde.Jinak mi pak předvádí hysteráky u dveří:-( Dalo by se říct,že když mu táta přijde z práce domů,tak já můžu klidně odejít.I když se něco stane,tak chce jen tatínka,koupe se taky jen s tatínkem,….Jediný,co nechce od tatínka je uspávání,to jediný chodím já.Taky mi to je někdy líto,ikdyž někdy se to i hodí;-)