Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Predstaveni.
Ahoj maminky.Take se vam chcem predstavit.Ja sejmemuji Petra a me dvojvajecne dvojcatka Tomasek a Vendulka.Bydlime v Lomu u Mostu.Tom vazil 2160kg a Vendy 1675kg.Narodili se o dva mesice drive roku 2005,26.8.Vendy se narodila normalne a Tom sekci,protoze se omotal pupecni snurou.No zkratka starosti a starosti!Vendy je v poradku ale Tomik je natom pohybove spatne.Tak cvicime vojtu.
Pro dvoji mamku.
Docela hezky jsi se vybarvila. Ten kdo tě nezná, tak musí nad tebou brečet, ale pro ty co tě znají jsi pěkná s…. Když jsi byla s otcem svých dvojčat a on odešel na noční, tak to jsi večer sama nebyla. Když jste ho zadlužili a on neměl na splátky, tak jsi ho vyhodila. Píšeš, že jsi 10 měsíců sama? A s kým jezdíš na výlety? S kým si chodíš užívat? To je asi přízrak? Je zajímavé, že ten přízrak k tobě chodil již v době, kdy jsi byla s otcem svých dětí. Být tebou tak se nad sebou zamyslím. A za to v jakém zdravotním stavu je tvůj syn si můžeš sama. Jsi matka nemocného dítěte a podle toho by jsi se měla k tomu postavit a ne courat, užívat si života.
Přítel z Litvínova
no právě proto jsem mzslele, že víš jak na to!já tam nebyla taky skoro už dva roky.a teď bude pohroma-vím asi o třech kazech a ještě k tomu asi jedna osmička ven…je mi jasný,že mě to nemine, ale pořád se snažím tomu vyhýbat.i když vím, že lepší to nebude, spíš naopak
Cha, cha, tak to se ptáš té pravé…
Já mám ze zubaře taky fobii, a to mě ošetřuje manža…
Ale netruchli, mě teď ošetřoval po 26 měísících (protože prostě s dvěma robátky je to složitější, když já mám sedět na křesle a manža mě ošetřovat). Ale zadařilo se (a teď už bude jenom líp).
tak to ti závidím.jejich dětská doktorka má ordinaci u sebe doma. musí se k ní do prvního patra.s náma chodí většinou babička,někdy manžel.se mnou je to ale horší,já se už asi rok(nekecám)snažím objednat k zubaři, vždy to ztroskotá na tom hlídání.no možná si to jen namlouvám a vymlouvám se sama pro sebe.mám totiž ze zubaře přímo fobii.mimochodem,nevíš o nějaké zaručené radě jak se této fobie zbavit?… 🙂
Milá Alice, s námi chodíval dědeček (můj taťka), a to zejména když jsme zpočátku chodívaly na rehabku – v zimě bych se tam přes ty závěje s naším povozem sama ani nedostala. A to jsme zpočátku chodivaly každý týden. Občas i do poradny (ale nikdy nešel s námi dovnitř).
A pak jednou na jaře jít nemohl a bylo to. Dokud jsem holky nosila v taškách, bylo to v pohodě, jakmile jsme předělali kočár na sporťák a já holky transportovala výtahem v šátku a na ruce, bylo to obtížné. Ale zvládaly jsme. A v čekárně jsem se usmívala nad „monomatkami“, které vždy chodily ještě s doprovodem.
No a u paní doktorky mi vždy sestřika pomohla s holčičkama do ordinace, pak jsem jeden čas dokonce vjížděla dovnitř i s kočárkem (když jsme zjistily, že projedem). Teď už holky chodí po svých.
A když jdu na nějakou kontrolu já a nemůžu vjet s kočárkem, není problém, že je nechám u otevřených dveří do ordinace a hlídá je sestřička.
S tímhle fakt nemáme problém.
;o)
jéžiš, tak to jsem nechtěla!Ale podle toho, co jsi psala, jak jsou holky šikovný, tak to bude určitě v pohodě!Vidím, že to očkování máte taky dobře rozházený….já měla během prázdnin pocit, že se kvůli očkování k doktorce přestěhujeme.pořád něco.a jako naschvál, by Kuba nachlezenej, a tak se jedno očkování přesunulo o týden později. a tak jsem šla jeden týden s Lucinkou, druhej s ním.pak pauza,pak jsem měla jít zase s každým zvlášť a tak jsem to vyřešila tím, že jsem doktorce zavolala, že je nachlazená Lucinka.A tím se mi to posunulo a na další jsme šli zase spolu.Další očkování nás teď čeká někdy po novém roku.má to být přiušnice+zarděnky+spalničky.Bylo nám z neurologie doporučeno našetřit si na nějaký Priorix(nemá to bý taková zátěž pro děcka), bohužel ho ale pojišťovna neplatí.to zas bude.Sotva vejdeme do čekárny, začnu je vyslíkat, začíná řev…Jarmuschko, jak zvládáš návštěvu lékařů, chodíš sama nebo máš nějaký doprovod.mě bylo naší lékařkou naznačeno, že si mám vždy někoho vzít s sebou..
Hm, to je zajímavé. My byli v rizikové poradně jen jednou. Tam nás akorát objednali do hematoonkologické poradny (chodíme stále) a když zjistili, že už jsme v péči neuroložky a na rehabku jsme objednané, tak nás vypustili do světa.
Lu chodí bez držení teprve tři týdny. Někdy jdem sama i přes práh a do výtahu, ale občas (třeba dnes) se mě chce chytnout. A teď jsem si všimla, že zatíná pěstičky. Ale ne při chůzi, spíš v kočárku… Tak jsem z toho trošku nervózní (psala jsem dotaz do poradny), ale zítra jdeme k doktorce (další pokus o přeočkování spalniček), tak se hned zeptám.
Alice, tou informací o DMO jsi mě polekala…
Teď je 21hod a už spinkají!!!hurá, dnes byli totiž nějací protivní.Dnes to opravdu andílci moc nebyli.Ale jinak máš pravdu,tím jak jsme na ně dloho čekali a co všechno jsme si museli prožít,tím pro nás budou andílci napořád.My jsme vlastně cvičili taky už taky v nemocnici.tam to ještě ušlo, to byl jeden jedinej cvik.Po propuštění jsme byli u nás(ve Vyškově) na rehabce a tam nám přidali další cviky.na kontroly jsme chodili nejřív tak po 14dnech, pak po měsíci.Skoro do roku a půl.V nemocnici na tom byla hůř Lucinka-byla hrozně dráždivá.Kuba byl pro změnu lenoch. Lucka pak dělala pokroky rychleji.Vše uměla tak o měsíc až dva dřív než on.Lucka začla chodit v 16měsících, Kuba skoro v 18.Teď už ten rozdíl mezi nima ani není poznat.Je ale fakt, že když jsme byli v červenci(hurá už naposledy)v rizikové poradně, na neurologii, tak jsem měla celkem strach, co nám řeknou(u Kubíka), pořád nás strašili, že se některé projevy DMO můžou projevit až po 1 roce.Ale snad to je dobrý, jinak by nás nevyřadili z evidence.Kdybys měla náladu si pokecat třeba „soukroměji“ klidně mi napiš do mé osobní schránky nebo na naplavova@email.cz.
Ahoj Alice.Dekuji za tvou podporu.To mas pravdu ze to cviceni je sileny!Doufam ze to vse dobre dopadne.Ty se mas ze uz tohle mas za sebou.Taky se tesim az to bude zamnou.Jinak jak se vubec maj ty tvoje andilci?
Ahoj Peťo!Vojtu jsme taky museli cvičit.A fakt se to vyplatí(i když, musím se přiznat, že jsme občas hřešili a někdy to trochu odbyli).Kuba a Lucik se narodili dřív o 3. měsíce. teď jim je 21 měsíců a už to na nich skoro nepoznáš. Sice začli chodit až v roce a půl,ale všchno dohánějíTo že jsou narození tak dřív na nich poznáš jen tím, že jsou to drobci. Vždy mě pobaví reakce okolí, když jim řeknu, kolik už jim je.Většinou jsou z toho lidi tak trochu zmatení.No a mě to aspoň pobaví.
Takže s Tomíkem cvičte(já vím, je to šílený cvičení) a výsledky se určitě dostaví.A.