Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak vyzrát na vztekání aneb první vítězství
Před několika dny jsem měla pocit, že se zblázním.Nika pořád neposlouchala, vztekala se, válela na zemi, my na ni řvali, nebo ji plácli po zadečku. Nikam to nevedlo a všichni tři jsme už byli vyčerpaní.
Říkala jsem si, že to tak dál nejde a že se musí něco změnit. Ano, Nika má období vzdoru, ale musí být někde cesta, jak z toho ven.
Tak jsem si ji po jednom takovém extempore vzala stranou. Chtěla napřed stavět kostky, tak jsem jí řekla, že si musíme napřed promluvit a pak budeme stavět. To přijala. Pak jsem jí hezky řekla, že od teď už ji už nikdy nebudu plácat a na oplátku za to od ní chci, aby když se jí nebude něco líbit, aby si nelehala na zem, ale raději mi to všechno pověděla. Zopakovala jsem to jinými slovy ještě dvakrát, daly jsme si pusu a šly stavět kostky.
Od toho okamžiku byla jako vyměněná. Ne, že by poslechla na slovo, ale byla o dost vstřícnější. A pak to přišlo. Chtěla jsem, aby donesla krabičku, abychom do ní uklidili samolepky. Dupla si, začala se hroutit a vypadalo to, že si zase lehne a začne plakat. Najednou se zamyslela a řekla:“Ale já si chci ty samolepky nalepit na krabici. Nechci je uklízet.“ Za toto jsem ji musela hooodně pochválit. Místo vzteku mi řekla svůj názor a já jej samozřejmě respektovala. Nika měla hroznou radost.
A včera a vlastně i dnes se to znovu opakovalo. Dnes s tím rozdílem, že jsem jí nemohla vyhovět. Vysvětlila jsem jí proč a ona to přijala, ale plakala, protože jí to bylo líto a chtěla se obejmout. Tak jsem ji objala a její smutek respektovala. Vše proběhlo jako v nějakém instruktážním filmu o idylických vztazích.
Nedělám si iluze, že to bude napořád. Myslím si však, že se nám podařilo najít nový způsob komunikace. Nika už ví, že umí vyjádřit co chce a ví jak na to. Budeme si to pěstovat a budu se snažit o trpělivost a toleranci. Vždyť jí je teprve 2,5 roku.
Musím ji moc pochválit a podělit se o radost, kterou mi svou šikovností dělá.
Ahoj, děkuji za hezká slova. Já jsem kdysi četla větu, kterou řekl jeden chytrý pán a to, že děti máme jen půjčené, nejsou náš majetek. Před mateřstvím jsem tomu nerozuměla a teď už vím, co tím chtěl říct.
Už chápu, že se k dcerce nemůžu chovat jako někdo nadřazený, jsem sice větší, ale ona je také osobnost a už teď má také své potřeby a svůj názor. Snažím se jí, pokud je to rozumné, vycházet vztříct ale taky aby se naučila, že ne vždy bude v životě po jejím. Netuším, jak budu jednou úspěšná, ale ona už teď ví, že maminka tu bude pro ni úplně ve všech situacích.
Teš se Valesko, dva roky utečou jako voda:-))))))
Ahojky, tak to mamino klobouk dolu, to je přístup, který je mi moc blízký a i já bych to jednou chtěla umět takto řešit. Doufejme, že to vydrží u Tvojí holčičky co nejdéle a když ne, tak že najdeš další rozumnou cestu. Děláš to perfektně a člověk by se neměl chovat jen jako nadřazený rodič, který má za každou cenu pravdu…..určitě máte krásný vztah!
Vlaďko, díky-) Snad máš pravdu, nechci to zakřiknout, ale den ode dne je to lepší a lepší:-)))
Také gratuluji :-)) Tato cesta bude s malými obměnami fungovat dlouho!
Ahoj Chromle,
tak na tvém místě bych se o budoucnost Nikči vůbec nebála ! 🙂
Nevadí , že je “ zatím “ jedináček ! Podívej jaký věkový rozdíl mám mezi dětmi ! Naopak si myslím , že jsem se mohla o něco málo více věnovat té starší , když byla sama. Neustále jsem s ní někam jezdila , výlety apod. Teď už jsme vázáni školou , tak tolik necestujeme. Je pravda , že Šárka má vysloveně pečovatelskou povahu ! A také všechny děti kamarádek se na ní “ lepí „. Když jí pošlu s nějakou věcí k sousedce , tak mi ji nechtějí vrátit , že si krásně hraje s jejich klučíkem. Samozřejmě má už své zájmy a doma je pomálu. Ale vidím u Báry trošku rozdíl právě v té komunikaci. Se ségrou se baví jinak . Tak jako “ dospěleji „. Nevzteká se . Když chce něco půjčit slušně Šárku poprosí a zeptá se , zda si to může půjčit, když Šárka řekne , že se jde uklízet , strojit apod. hned poslechne ! Nevím jak to ta starší dělá , ale někdy normálně závidím jak to s ní umí ! :-)))
Nika je šikulka . To , jak pochopila , že vztekáním ničeho nedosáhne ! Tak to máš úspěšně vyřešený jeden vývojový “ problém “ a můžeš se těšit na další ! Hlavně , že jsi našla včas a úspěšně cestu , jak problém vyřešit ! To gratuluji !
Ahoj Peťko,
taková ta možnost výběru nás funguje taky. Já jsem měla spíš namysli situaci, kdy po ní něco chci a možnost výběru neexistuje. A jsem ráda, že Nika pochopila, že ležením a vztekáním nic nedosáhne, ale že je vhodnější něco říct a já tak poznám, co vlastně chce co si myslí:-)))
Bára se mi hrozně líbí, je úžasná. Je skvělé, že Šárka umí jít příkladem, holky jsou senzační. Říká se, že druhorození děti jsou šikovnější díky „opičení“ se po starším sourozenci. A je fakt, že mladší neteř byla ze všech dětí v rodině nejšikovnější a byla ve všem napřed. O to je to větší „dřina“ s jedináčkem:-)))Chudák Nika, vidí jen mé chování(nejvíc), jsem zvědavá, co z ní vyroste:-))))
Ahoj. Nika je opravdu šikulka. Já jsem si před nedávnem také “ posteskla “ jak naše Bára neposlouchá. (viz.článeček Slyším,ale poslouchat nebudu)
Napsala jsem článeček a od té doby neměla záchvat vzteku ani 1x ! Když ovšem nepočítám noční vztekání. To se u nás opakuje zhruba 3x do týdne. Probudí se kolem třetí hodiny v noci a chce se oblékat. Tak jsem na ní po asi měsíci , kdy mi toto vyváděla vyzrála. A to tak , že nechám zhasnuto a v klidu jí říkám , že na sebe ještě nevidíme , je tedy čas spát. Takže se také musím “ pochlubit “ , už asi týden mi tato teorie prochází. Většinou se přitulí , pokojí a spinkáme dál. Ráno , když se vzbudí , otevře očka a první co říká je : “ Už tě vidím , už je čas vstávat. “ Vyletí z postele jak drak , popadne strojení (to má vždy připraveno) ustrojí se (tričko stále s mojí pomocí,ostatní už sama)a čeká , až se vyhrabu z postele také. Teď byl taťka delší dobu doma (nemoc),takže si to zařídila tak , že ráno běží za tatínkem a s ním ještě v posteli čtou knížky a pak udělají snídani. Takže jsem si mohla ještě přispat.
Jinak u nás má Bára malinko výhodu ve starší sestře. Stále po ní vše opakuje. Takže hodně věcí vypozoruje od ní. Třeba zrovna to chování. Vidí , že ségra přijde a slušně řekne co potřebuje apod. Šárka je bezvadná a opravdu jde Barunce příkladem.
Přesně jak to popisuješ o té komunikaci , tak to praktikujeme už hodně dlouho a opravdu to funguje. Snažím se , aby měla možnost se sama vyjádřit. Dávám jí třeba na vybranou co si vezme na sebe. Zda chce ke svačince ten či onen jogurt apod. Když má uklízet hračky většinou uklízím s ní , ale musí také pomáhat. Nedávno mě překvapila. Řekla jsem jí , že jdeme ven , ale musím nejprve uklidit v kuchyni. Sama mi řekla : „Tak jó , já si du taky uklidit panenky , aby tu nebyl bordel , jóóó ?“ Ale to se teda nestává tak často….