Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Poslouchat nebudu!
Lucinka byla od narození nádherné dítě. V noci se budila jen na kojení, které si odbývala v polospánku (ostatně já taky), přes den se zvědavě rozhlížela, hrála si, brzy se naučila smát a byla stále v dobré náladě. Byla rozkošná, až na jednu vlastnost. Tvrdohlavost.
Tvrdohlavost se u ní začala projevovat brzy, ale miminkovský vztek, když jsme jí něco odebrali nebo zakázali (ne, ty boty opravdu nemůžeš cumlat…ne, o hrníček by sis spálila ručičku…..teď se musíme ustrojit…)se dal ještě docela skousnout.
Jak rostla, chtěla si stále víc prosazovat svou (ne kalhoty, šatičky – podotýkám, že v lednu….ne maso, bonbonek….ne modré botičky, ale červené…). Stále to jakž takž šlo.
Ale poslední dobou je na roztrhnutí. Moje věty typu: pojď sem…nestoupej si na stůl…neběhej ze schodů….nech si ty ponožky…. jsou téměř bez odezvy. Zareaguje až když jí to řeknu po osmé (někdy ani to ne) nebo když zvýším hlas (musím řvát opravdu hodně, aby se uráčila mi vyhovět). Už jsem se uchýlila i k vyhrožování: Jestli se nepůjdeš ustrojit, řeknu Pétě (kamarádka), ať k nám nejezdí na návštěvu….my odcházíme, jestli si nepůjdeš obout botičky, zůstáváš doma… A ačkoli jsem zarytý odpůrce fyzických trestů, u Lucinky činím výjimku a když mě hodně naštve, plácnu jí na zadek (případně přes ruku).
Teoreticky vím, jak se mám chovat, když neposlouchá a prakticky se o to taky snažím, ale už se fakt těším, až z toho vyroste!!!
Katie , to nevadí ! Toto je opravdu aktuální téma !
Tak to je pravda. Taky jsem ho četla
Jé, teď koukám, že článek se skoro úplně stejným názvem napsala i Peťka!