Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Můj první půl rok života
Jmenuji se Nika a narodila jsem se 3.4.2004 v brandýské porodnici. Vážila jsem 3,55kg a měřila 50 cm. Už od narození jsem byla pěkně baculatá, pan ortoped, když mi kontroloval kyčle jenom zvolal:“Pane jo, to jsou ale kejtičky“. Měla jsem hrozně moc černých vlásků a byly docela dlouhé, šel mi učesat nádherný kohoutek. Na ouškách jsem měl dlouhé chloupky, vypadla jsem jako elf.
Pořád jsem měla hlad, maminka mi pořád nabízela papání a mně se hned dařilo pít.
A protože jsem podle maminky a táty výjimečná, tak už od narození mě potkávaly atipycké věci. Druhý den po narození jsem se mohla ukřičet,než konečně přišli na to, že se mi do krve odřel pupíček. Obvázali mi břicho a další den mi zbytek pupečníku raději odřízli. Ten den mi taky našli žloutenku, takže hurá do solárka a navíc vyděsili maminu tím, že mám prý zahuštěnou krev. Proto mi dali bumbat glukozu, aby mi naředili krev, maminka měla málo mlíčka. Jenže večer ho měla až až, takže když mě nosili na kojení, ukázalo se, že piju nad tabulky a že jsem místní rekordman.
V inkubátoru byla sranda, protože měli ve zvyku do něj dávat dvě a někdy i tři děti naráz. Jenže já jsem v poloze na bříšku inkubátor k šoku všech hravě přelezla. Na zádech jsem se taky odrážela, takže jsem dokopala ostatní děti. Po několika hodinách jsem ostatní vyštvala a měla solárko jen pro sebe. Mohla jsem v něm lozit, jak jsem chtěla.
Když nás desátý den pustili z porodnice domů, měla jsem už 3,7 kg a 51 cm.
Při kontrole 21.4 jsem měla už 3,95 kg a 54 cm. Všichni se divili, že tak kynu jen z mámina mlíčka.
19.5. jsem měla už 5,06kg a 57 cm. Byly jsme v poradně a já jsem všechny udivovala, jak jsem hodná a nepláču a jak jsem veselá. Chechtat jsem se začala už na konci pátého týdne.
Máma mi pořád vnucovala dudlík, ale já ho vždy vyplivla, byla to prima zábava. Ale přišla jsem na to, že se dá krásně dudat paleček. Kolikrát se mi do pusy vlezla i celá ruka.
7.7. máma zažila šok, byly jsme se zvážit a už mám ve svých třech měsících 65 cm a hlavně 7,22! Zato máma už má míň, než měla před těhotenstvím. Začala jsem s našima už komunikovat zatím mi šlo nějaké „GHH“ a“ EJO EJO EJO“ Občas se mi povedlo i „BA BA BA“
Ovšem v červenci mě čekalo pěkně nepříjemné překvapení. Byly jsme na kontrole očkování TBC a já tam měla parádní abces. Takže, jako výjimečné dítě, jsem výjimečně trpěla neustálým propichováním, vymačkáváním a mazáním. O té doby také vím, že bolest přichází od doktorů a taky vím, že je jedno, jestli jsou v bílém, nebo barevném. Už vím, jak doktoři smrdí a já je hned poznám.
V září jsem se našim postarala o radost, vyrostl mi první zub. Respektive vyrostly mi hned dva najednou, dolní jedničky. Opět pro rodiče důkaz mé jedinečnosti.
6.10 jsme byli na půlroční prohlídce. Ještěže tam byl s námi i táta, protože máma málem zkolabovala. Po měření se ukázalo, že mám 72 cm a 9,82 kg.
Taky jsem konečně dostala i něco jiného než mlíčko, napřed jablíčko a pak i mrkvičku. Asi mi to hodně prospělo, měla jsem hodně silné svaly, protože jsem už uměla hezky sama sedět. A jak mi nešlo převalování (ono zkuste přetočit 10 kilo), tak jsem se 24.10 sama postavila v postýlce, máma z toho byla tak vyvalená, že jsem jí to musela několikrát ukázat, aby mi vůbec uvěřila. A o čtyři dny později jsem se konečně začala i přetáčet. Byla to fuška, povím vám. Ale od tehdy jsem konečně nebyla odkázaná jen na ostatní a konečně jsem si mohla dělat, co chci já!
No jo, ale jak na to chceš někdy odpovědět.:-))) Já kolikrát než vymyslím odpověď, už ji zajímá zas něco jiného. To by ses nasmála, kdybys mě slyšela, jak jí vysvětluju, proč a jak vzniká blesk a hrom:-)))A to stačila jedna jediná bouřka:-))
Jo,jo..Toto období si ještě živě pamatuji od starší dcerky (12)! Je to někdy úsměvné,co? Malá se naučila geometrické tvary a asi má teda dost dobrou představivost,protože ty tvary pak vidí všude.No a když se pak do toho začne ptát proč je to či ono kulaté nebo čtverečkové….No sranda!
Peťko, taky bojujeme s proč. Když už na tu samou věc, pouze z jiného úhlu zazní proč po páté, odpovídám velmi inteligentně: pro slepičí kvoč, aby stará nekvokala, když nemá proč. Jenže Nice se to pořekadlo tak zalíbilo, že pročujeme a kvokáme na můj vkus nějak často:-)))
Ahoj.Také se přidáme !Naše holčička se jmenuje Barborka a narodila se 20.4.2004. v 11.45hod.Vážila 3300g a 51cm.
Dnes váží 11kg a měří 86cm.Je drobná,vlásky světlé (ale zatím málo),oči velké hnědé.
Právě nám začalo skvělé období a to období „PROČ“…
Slůvko PROČ slyším opravdu velmi často! Nedávno třeba když jsem malou volala na oběd. Ptá se :“Proč je oběd“. Odpovím. Malá se zamyslí a opět se ptá: „A proč musím obědvat teď,když teď obědvat nechci!“ A to pak už opravdu nevím co říct…
Ale je to naše sluníčko. Všichni jí hrozně obletujeme,tatínek je z ní úplně mimo a starší dcerka na ní nedá dopustit. Takže je možné,že z ní bude brzo pěkný mazánek…Nebo už je?
..tak my se asi s naším Prokopem přidáme taky sem, i když jsme narození až 1. července:-)…takže naše údaje (výběr):
Porodní míry- 3540g/52 cm, černé vlásky, černé oči(jako trnky), které od narození vůbec nebloudily, jen upřeně koukaly na mámu, tátu – protě toho, kdo zrovna choval:-)…vlásky vypadaly, narostly tmavě blonďaté s velkou šancí na zčernání (táta prý měl v tomto věku taky takové:-)), oči měnily barvu podle nálady – šedočerné, hnědozelené, modrošedozelené…až tak po 1 roce se ustálily na čokoládově hnědé – zase po tátovi:-)
3 měsíce 5770 g / 64 cm
6 měsíců 8100 g / 71,5 cm
1 rok 10 200 g / 80 cm
2 roky 12 500 g / 90 cm
1. zub (resp. hned 2:-)) – ve věku 6,5 měsíce
..tak to je základ pro porovnání:-)))
Hančo, Nika je všechno, jen ne hubená.:-) Pár faldíků ještě má. Je taková naducaná a měkká. Když jsem chovala neteř, tak jsem se ji bála obejmout, jak byla křehká. To u Niky jsme neměli strach nikdy:-)
A ty kila máte úplně normální.Když to dáš do poměru s výškou, je to akorát. Vůbec to neřeš.
Petro, díky za ty fotky, je to perfektní.
Přidala jsem fotky 😉
To už ale Nika nevypadá jako batole, ale skoro jako předškolní dítě, teď navíc musí být asi hubená, viď. S tou váhou jsi mne uklidnila, mně totiž všichni tvrdí, že bych měla Marušku nutit víc do jídla, přitom mně se zdá, že sní dost.
Vojtíšku, honem ukecej maminku, ať něco pošle. Jsem děsně zvědavá:-)
Naštěstí po zavedení příkrumů a hlavně díky pohybu už Nika tolik nepřibírala. Obdivuju holky, co po jídle ještě kojily. Já jsem si to už netroufla, protože už tak jsem měla bolavá záda z té tíhy:-)
Teď má něco kolem 13kil, možná už 14. Ta naše domácí váha není moc spolehlivá. Ale zato už má 92 cm. A to je Hančo ze svých sestřenic a bratranců o dost nejmenší.:-)
Teda Chromle, to je pořádná holčička. My měli 72 cm na roce, teď ve skoro 2,5 letech se šplháme konečně ke 12 kg a výšce 80 cm. Jinak prdelku a stehýnka máme taky pěkný, ale jak říká náš táta, jsme velký jak kropící konev.
Niko, jsi naprosto úžasná a dokonalá!!! A hned od narození s takovým smyslem pro humor! Asi po mamince, ne?:-))) Já jsem taky moc vtipnej, ale moje máma je líná to tady prezentovat. No nic, třeba jí k tomu jednou dokopu. Těším se na pokračování a zatím tě zdravím. Vojta
P.S: Brzo mi budou 2 roky, ale mám jen o 3 kila víc než ty jsi měla v půl roce!