Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kam s ním?
Je to trošku nerudovská otázka, ale hned vám to vysvětlím: Dneska na mě zazvonila sousedka, kamarádka a nesla dvě tašky dětského (dívčího) oblečení. Říkala, že jedna její známá to dala její mamince a ta si vzpomněla na naší cácorku, tak mi to tedy nese…
Prima, řekla jsem si, nemusím si lámat hlavu, co bude malá špinit na procházkách. Ale v zápětí jsem se musela zamyslet nad tím, co se vším tím oblečením budu dělat? Bydlíme na venkově ve vlastním domě, máme půdu, máme dost místností, ale pořád málo úložných prostor a hlavně máme tři děti, které (sice pomalu, ale…) rostou. Dovedete si představit, kolik takových igelitových tašek už k nám doputovalo, kolikrát jsem se přebírala vším možným oblečením a kolik jsem toho pak tajně vyhodila? Mám doma uložené všechny „slušné“ oblečky od miminek až po pubertální velikosti, protože někdo mi to přinese s tím, „že do toho dorostou, přeci to nevyhodíme, je to skoro nové.“ Já místo toho, abych se bránila (nechci ale nikoho urazit), tak to poctivě schovávám. Jednou za čas si uvařím konev čaje, vyndám všechny ty vakuové pytle a třídím. Co už nám nebude, co nám bude teď, co brzy, co za dlouho. Byt je potom jako po výbuchu sopky.
Jak to řešíte vy? Máte sílu odmítat tyhle „dary“ a schováváte oblečení pro děti a po dětech, nebo jsem sama, takový sysel…
Já už dosyslila, jinak bychom se v těch krámech utopili. Takže to co uznám za vhodné zkusím prodat, zbytek bez milosti valím do Diakonie Broumov – nejenom dětské oblečení, ale i všechno ostatní, co přijímají – hračky, knížky, různý textil…..
Do popelnice by mi bylo líto to házet, když to ještě někomu pomůže.
Takže pokud by měl někdo zájem dávat věci na charitu, tady jsou informace:
My jsme dostali oblečky jen od mojí maminky, co si schovala po nás (mně a sestře). Ještě štěstí, že máme holku, protože většina oblečků je růžová či červená. 🙂 Nevadí mi nošené oblečení, když vím, kdo ho přede mnou nosil. (Second handy nemám ráda.) Oblečky pro mimina jsou strašně drahé a miminku je zatím fuk, v čem je. Navíc maminka si schovala jen ty nejlepší kousky. 🙂 Oblečení ale dostávám pořád pro sebe po někom. Mamka vždy už od mala přinesla domů igelitky, co dostala. Se sestrou jsme se na to vrhly, probraly, co se nám líbí, o nejlepší kousky jsme se div nepopraly 🙂 , a zbytek putoval dál – většinou na charitu. A děláme to tak dodnes – přebytečné oblečení putuje na různé charity. Ale i tak se mi doma hromadí oblečení a pořád se nemůžu dostat k tomu, abych to přebrala. 🙂 Nejhorší je, když k tomu mám nějaké vzpomínky. Myslím, že oblečky po malé asi nikdy nevyhodím.
:))) My máme naštěstí ještě jednu hospodářskou budovu, kde mám krabice 🙂
Nechceš někoho poslat? Já mám pocit, že nám nosí půlka okresu.
Možná, že jste mě, holky, špatně pochopily, já taky neskladuji všechno. Velmi pečlivě vyřazuji vyložené „šroty“ – ty putují do dílny nebo do popelnice, pak máme kategorie: na doma, do školky, do školy, pro dobrý pocit z hezky oblečených dětí. Taky mám ráda, když mám alespoň pár věcí, které jsou trošku in – ty si hýčkám a děti kupodivu taky. Ale nemám ráda, když je dítě ověšené samými značkami a maminky pak na něj ječí, v tom si nesedej, ne abys to umazal/a, dávej pozor, ať to neroztrhneš. To bych se musela zbláznit. To budu raději přijímat návštěvy s igelitkami věcí 😀
P.S.: výborně se mi osvědčily takové ty vycucávací vakuové pytle – to těch toho narvu spoustu a mám jich naskládaných ve skříních asi osm.
Nám nikdo nic nenosí:-(((((((((((((
:-)))))))))
Takže syslím jen po prckovi..zatím má pár krabic.K
Lenousku, jako kdybych četla o sobě… :))) Nějaké věci mi nosila švagrová, nějaké kamarádka, něco jedna sousedka, druhá kamarádka, druhá sousedka… 🙁 „Vy přece máte dost dětí, to unosíte, jen na lítačku!“ Jo, akorát jsem si taky už pak připadala jako „socka“ a vytříděné věci se hromadily a kupily… Taky mi dlouho bylo hloupé někoho odmítnout, ale už jsem striktnější. Sem tam si něco vezmu, ale hned začerstva protřídím – co je moc hezké, to nosí kluci klidně do školy, někdy tam jsou opravdu skvostné kousky. To horší nechám na doma a na ven a to nepoužitelné jde do popelnice nebo na hadry 🙂 Taky tak dvakrát do roka velkou hromadu věcí vytřídím, a tu pak odvezeme na charitu. Je to fajn, že na kluky kupuji opravdu jen minimum oblečení, ale opravdu jsem už nekompromisnější i v ukládání věcí – spoustu věcí po Jeníčkovi už rovnou rozdávám kamarádce, ať se to zas nehromadí. I tak bychom oblíkli ještě aspoň dvojčata 🙂
Mluvíš mi z duše, u nás to tak taky vypadá. Moje známá si z nás dělá skladiště, přesto, že ona má dvě holky ve věku 3 a 4 třídy – nejlépe se slovy, však se ti to bude hodit, jsou tam i klučičí barvy, co se ti nebude líbit, tak vyhoď nebo pošli dál … – jsme obloženi věcma, ale na jaře se s tím chystám udělat razantní pořádek. Všechno nepotřebné opravdu pošlu dál, protože chci malému udělat pokojíček a na jeho místě je teď to skladiště. Hodně věcí se snažím dávat do charitního šatníku. Věci na mimi se ale schovávaly, teď už mám dva, věcičky jsem proto poslala dál svým sestrám.
Já jsem taky schovávač 🙂 Ale spíš hromadím papíry. V oblečení už jsem se naučila být poměrně nekompromisní, takže to už tolik nehromadím. Známá mě naučila pravidlo: za každou koupenou novou věc – jednu starou pryč. Vždycky se nějaká najde 🙂 A když mi někdo chce dát staré věci, naučila jsem se být taky nekompromisní: vždycky si z toho hned na místě vyberu, co se mi líbí a zbytek vrátím darovateli hned. Takhle mi třeba sestřenka jednou dovalila pytel kalhot, protože extremě zhubla a nic jí nebylo. Chtěla mi to tam nechat, ať se v tom “ v klidu pohrabu“. Udělala jsem to za 5 minut přímo před ní, vzala si jedny rifle, ostatní byly obnošený hrůzy, kterých se evidentně chtěla zbavit a bylo jí líto to hodit do popelnice :-))) Pak si vždycky připadám jak popelnice já. Připadá mi to takový ponižující. Proto, když chci někomu něco takovýho dát, tak zavolám telefonem, jestli by byl zájem a dotyčnou pozvu k nám, ať si sama vybere, co se jí líbí. O zbytek se pak musím postarat sama :-)) Ale není to problém, kupička oblečení na sloupku od plotu je jasným znamením pro místní bezdomovce a do hodiny to bývá pryč. Dětské oblečení zatím schovávám pro miminko, ale pak to půjde všechno do bazaru a do azyláku.
Ahojky, tak já taky schovávám, ale s rozmyslem. Po synovi máme kočárek, chceme brzy druhé mimi. A oblečky jak které. Co byly nové, syn je nosil a líbily se mi, jo. ALe už jsem prodala něco, co třeba dostal, ale mně se to nelíbilo… druhému bych to stejně nedala. Jsem na tohle hrozná, nekoupila bych ani za babku věci třeba flekaté, ani na písek. Ale jsme z města, na vesnici na zahradu to asi bude jiné.
Protože jsem v rodině první s mimi, žádné věci po starších dětech nedostáváme.
Ahojky, tak já všechny pěkné věci schovávám a dále půjčuji v rodině-svým švagrovým.. Co už vím, že nikdo nosit nebude, ale vypadá to ještě dobře, dávám do charity. Některé věci si prodám po bazarech.
Až se mi vrátí domů všechny rozpůjčované věci, bude to mazec. Strašně moc se těším, až vybudujeme vytouženou šatnu, kam se takové věci snadno odloží….
Tak to já patřím taky do kategorie „schovávač“. Po malé nechávám téměř všechno, jen něco prodám na MMB, protože si říkám, i že i druhému budu chtít koupit něco nového, nejenom oblíkat staré…jsou to hezké nezničené věci, ale stejně…vždyť ty mámie samy znáte:o)
Jinak s místem – naštěstí vše můžu schovávat u babičky, která už zůstala v domku sama – takže jeden horní pokoj je „schovávací“. Mám tam hluboký kočárek, „vajíčko“, oblečky, postýlku s matrací, nezničené botečky, které jsem nevyhodila, prostě od miminka komplet výbavičku a říkám si, že za rok dva jako když najdu. No a potom si třeba pořídí nějakého mimíse brácha nebo bratranci nebo sestřenky….prostě to se unosí, na darování nebo vyhazování má zatím naše rodina dost času, protože naše princezna je první pravnouče i vnouče.
Odmítat taky neumím, ale naštěstí se mi moc často nestává, že by mi někdo něco nabízel. Max. teta a to jsou věci už docela moderní (Kiki má 10 roků), takže i když jsou třeba flekaté, tak na zahradu dobré. A věci, co babička schraňovala po mě vždycky s úsměvem dovezu domů a buď dám jedné holce, která bere, co jí kdo dá, nebo vyhodím…To už jsou fakt některé kousky dost příšerné i na zahradu :oDDD
Ahoj, tak já všechno, čemu malý odroste dávám buď dál, dalším kámoškám s mladšími prcky (a že jich teď kolem sebe mám!) nebo dávám do dětského bazárku. Když se náhodou něco neprodá, nechávám to tam, dávají to na charitu.
Ahoj,
tak já jsem chronický schovávač. Bydlíme v paneláku ve 3 pokojevém bytě. A pořídili jsme si 3 holku. A vozím ji v kočárku, který jsem koupila pro 1 dceru v roce 1992. Mimochodem scháním náhradní díly – je to česká Liberta Mělník ještě v kůži. Oblečení mám po holkách a něco i po mně (to zase schovala moje mamka). Něco putovala po rodině a zase se vrátilo. Jenom boty zůstali jen malinké 11-20. Ty mimi. A zjistila jsem, že se teť ty malinké ani nedělají. Jsem ráda, že je mám. Já sama mám velikost 35-36. Takže někdy sama kupuji na dětském. Boty si vzala kamarádka ta má taky 2 holky, ale rovnou jsem ji říkala co bude k ničemu vyhodit, to je rozkaz! Zrovna jsem řešila podobný problém. Z paneláku se stěhovali mladí lidé a rozhodli se, že toho tolik nebudou stěhovat a nanosili mi „pro malou“ spoustu věcí. Přebrala jsem to a co se mi nelíbilo, jsem odvezla na separeční dvůr. Nejsme smetiště ne. Ale již jsem jedné staré paní slušně vysvětlila, aby mi nenosila obnošené věci. Pro mimi mám po svých holkách a 16 a 13 leté puberťačky mi nebudou nosit obnošené. Skoro dva měsíce nemluvila a házela na mne vražedné pohledy, ale včera již odpověděla na pozdrav.
NO, já taky všechno schovávám, ale pak mě chytne 1x za rok, dva taková úklidová mánie a vyhazuju všechno, co prostě nepotřebujeme. Ale když mi takhle někdo něco přinese, tak vyberu jen to, co nám zrovna je nebo v nebližší době bude a zbytek prostě nechci. to by jsme se nehnuli, nemáme velký byt. Po malým oblečky dávám mamce, ta má baráček na venkově, je tam sama a hlavně by se asi zbláznila, kdybych něco po Domčovi vyhodila. Tak vyhazuju jen naše dsospělácký věci. Nedávno jsem objevila na parkovišti u Ikey kontejner na takovéhle oblečení, že to pak jde na charitu, tak jsem to už jednou využila.