Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
komplikovaná situace
Ahojte maminky,
chtěla bych znát názor někoho jiného na moje dilema. Mám skvělého manžela,který přede mnou měl ženu a ta měsíc po porodu jejich holčičky zemřela.Teď jsem na “jejím“ místě a čekáme miminko.Holčičku máme samozřejmě u sebe a říká mi mami,protože ani nikoho jiného nezná.Já ale teď nevím, jestli mám manžela mít u porodu nebo ne.Napadá mě milion věcí,proč ne.Jeden porod má za sebou a nebyl zrovna nejrychlejší,když o tom vypráví,tak vidím, jak obdivuje statečnost a tak a já mám strach,co si bude myslet o mě když to půjde rychle a hladce nebo já nevím ani jak se vyjádřit.Prostě mám pocit,že vystoupit z takového stínu nemůžu a nevim,jestli nebude lepší,když tam nebude. Žere mě to každý den víc,jak se blíží termín porodu. Co si myslíte vy?
Je pravda,že ačkoli malou mám od jejích 4měsíců a jsem s ní už rok doma na rodičáku,tak se pořád každý den bojím doby,kdy mi někdo nebo ona sama řekne,že nejsem její máma a musim přiznat,že to bolí už teď.Kromě ní a jejího otce mě málokdo bere jako její maminu,když zná naší situaci a je to nejhorší pocit,jaký jsem kdy zažila.Možná proto si připadám neustále zastrčená někde v koutě a mám strach i z dalšího dítěte.Manžel je fakt skvělej a všechno přijal naprosto bezvadně a nemá žádný problém s tím kdo je nebo není její biologická matka.Ale i tak jsem neustále naplněná obavami.Všem moc děkuji za povzbuzení,opravdu mi to moc pomáhá.
už jsem ti sem psala, ale ted ještě připojím jednu větu…nejsi NÁHRADNÍ maminka to slovo není vhodné jsi její maminka a z toho jak se oslovuješ mám pocit, že tohle je největší problém ve tvém srdíčku a určitě bych to probrala s chlapem podle toho co o něm píšeš tvé obavy rozptýlí najdi odvahu a pust se do toho at tě to už netrápí
Myslím si, že by ses neměla tak podceňovat, manžel si tě určitě váží za to, že jsi jeho ženou a maminkou teď už vašeho dítěte. Úplně zapomeň na to, že jsi nějaká náhrada, on s tebou určitě není z nutnosti, ale proto, že si vybral právě tebe.
Pokud k porodu jít chce, nebránila bych mu, určitě budeš i sama ráda, že s tebou bude nejbližší člověk. A ten porod ti opravdu přeji raději krátký a pohodový, pořádný výkon je to vždycky.
Přeju vám všem, aby všechno dobře proběhlo a abyste s dalším miminkem byli ještě spokojenější.
Frantic, vůbec ničeho se neboj.
Porod většinou bolí, ne že ne, ale opravdu to miminko pak stojí za to. A do měsíce už ani nebudeš o tom horším vědět.
A určitě nejsi náhradní maminka. Jsi maminkou pro obě své děti se vším všudy. Kdo s dcerkou chodí spinkat, vypráví jí pohádky, fouká bolínka? Nějaká náhrada by se na to vykašlala. Ty přece nemůžeš za to, co se stalo její první mamince. Naopak, holčička měla veliké štěstí, že si její tatínek našel Tebe.
Tak hodně sil a zdravím hormony 🙂
(užila jsem si s nimi taky svoje, tak si můžu dovolit je pozdravovat :-)) )
Frantic, a manžel o těchto Tvých obavách ví?
Podle toho, co tu píšeš, je to mužský vstřícný a naslouchající, tak mu řekni, jaké máš obavy, jaké myšlenky. On třeba ani neví, jakými obavami jsi naplněná.
Maminky,
všem moc děkuju za reakce,hned je mi trochu líp,když jsem si přečetla jiné názory.Manžel by k porodu chtěl jít,tak mu asi bránit nebudu,ale pořád mě naplňují malé obavy,ale ty už mě asi čekají pořád,když jsem “náhradní“ maminkou.Snad bude vše v pořádku a porod nebude žádná hrůza,která by mě odradila od dalšího přírůstku někdy v budoucnosti 🙂
nečetla jsem reakce ostatních, ale asi bych se nebála podle toho co píšeš tak klobouk dolů před tebou já si spíš myslím, že ti tim dává najevo, jak obdivuje ženské co rodí a že si uvědomuje, že to není jednoduché……jestli chce jít tak mu nebran a přeji ti at ten porod je rychlý a klicný, tím určitě nevstoupíš do stínu, věř že bude rád, že to takové bylo….a myslím, že se stínem nemusíš bojovat, ted jste vy rodina a to co se mu stalo je smutné a vzpomínka asi prolítne, ale toho bycfh se nebála…..s blížícím porodem nám hormony blázněj tak klid a pohodu a užívej si posledních dnů a at to dobře dopadne
Frantic, vždyť to není soutěž, kdo to zvládne líp, rychleji, s větší či menší bolestí…
Já být Tebou zkusím si s manželem promluvit. Jak to vnímá on, jestli chce nebo ne…
A zkus mu i říct tady o té své obavě. Jestli je Ti to blbé, klidně to tak uveď, že prostě asi ty hormony 🙂 můžou za takové myšlenky…
Ale určitě se Ti minimálně uleví a taky se mu třeba podaří už dopředu takovéto obavy rozptýlit.
za sebe… U prvního porodu jsem manžela měla, ale byli jsme oba vyplašení a vyjukaní a byl mi víc takovou tou praktickou pomocí (i to chybí, když není), donesl pití, přenesl tašku, zavolal asistentku atd….
U druhého porodu to nevyšlo, nestihli jsme to. Moc mi chyběl a dodnes mě to mrzí a jeho ještě víc než mě. Porod ok, chyběla mi spíš ta praktická pomoc, taky jsem tam v určitých chvílích už opravdu nechtěla být sama… a asistentka odbíhala i k jiným porodům a ty chvilky mi přišly hrozné.
Ale hlavně mě bylo líto, že není u toho okamžiku, kdy se malá narodila. Je to tak krásné a spojující a u první dcery na to vzpomíná, jak si ji hned choval, jaký to byl zázrak.
Taky možná to je náhoda, ale já myslím, že ne… První dcerka se hned od něj nechala utišit, pochovat… Druhou si první půrok málem nepochoval…protože u něho křičela jak na lesy. Věřím tomu, že to miminečko si vtiskne ty první dotyky, ty první kontakty, to první bezpečí v tomto světě. A je fajn, když je to kromě maminky i tatínek.
Časem se to srovná,ale bylo nám to líto.
A pokud bude nějaké příště, tak váhat nebudeme.
Ale rozhodni se podle sebe, podle manžela.
Tak nejprve sekám poklonu k takovému mužskému a hlavně, že jsi dokázala přijmout holčičku za svou:)))))
Nemáš proč se trápit, na dítě jsou dva, tak proč by nemohli být taky oba dva u narození?????
Zvlastní zkušenosti???? U prvního porodu manžel byl, byla jsem ráda, pomáhal, trpěl, viděl malou hned, prostě byla jsem ráda:)))
U druhého??? Taky jsem ho tam chtěla, on taky chtěl, ale neplánovaný CS nám zhatil plány a já, než mě odvezli, tak jsem brečela jak mimino, že nemůže být se mnou, bylo mi to strašně líto a myslím, že i manželovi:)))
Takže se ničeho neboj, sedněte si, promluvte si o tom a pokud bude chtít, tak neváhej, co by za to jiné maminky daly, aby s něma manžel byl u porodu:)))
Držím palečky a hlavně zdravé miminko a maminku:))))
Jovanko moc děkuju za povzbuzení.Já se asi nějak nemůžu srovnat s tou situací v jaké jsem a ty hormony či co mi to ještě ztěžují.Je to až nečekaně těžké nastoupit na takovéhle místo.Kdybych byla jeho první “rodící“ nepřemýšlela bych nad tím,prostě bychom se domluvili,ale takhle musím myslet na to,jestli nebude srovnávat,neřekne mi,že jsem to měla lehčí nebo že jsem hysterka….tak nevím a trápím se tím
Můj názor je, že pokud po tom oba skutečně netoužíte, tak bych tam byla sama s manželem třeba na chodbě, kdyby ses rozmyslela, že ho tam chceš. Myslím, že obavy, které máš by mohly průběh porodu velmi ovlivnit, nebo možná nebudou, až přijde čas.
Tak to jsme se s Haninou sešly :-))
Mi zase muž u porodu moc pomohl. Jen tím, že tam byl a že jsem na to všechno nebyla sama. Mohl kdykoliv zavolat sestřičku nebo dr, utěšovat mě a taky držet ruku, kterou pak měl celou doškrábanou.
Když jsme na to nedávno při příležitosti narození kamarádovy dcerky vzpomínali, říkal věci, na které si taky nepamatuji (a ani tenkrát jsem je nezaregistrovala)….
No popravdě já bych k porodu mužskýho nechtěla.Vždyť může k Vám dojít na poporodní pokoj.
Moje zkušenost s dvouma porodama-sotva jsem vnímala doktora a že u holky mi “asistoval“saniťák,který šel na praxi a pár doktorů na zaučení:))).Do pěti minut jsem o nich ani nevěděla.
No byla jiná doba-teprve se o tom začlo uvažovat-otec na sále,ale nedokážu si představit jak mě drží za ruku a já vyplašená z prvního porodu co mě čeká a nemine.
Stále si myslím,že je to věc naše a chlapy dnešní ví,že porod není kolikrát procházka růžovou zahradou.
Frantic, sama píšeš, že máš skvělého manžela. Co na svou přítomnost u Tvého porodu říká on? Chce tam jít? Jestli ano, nebránila bych mu, i Tobě to může pomoci (já bych tedy k porodu asi sama nešla, ale to je můj pohled na věc).
A jestli někdo rodí mnoho hodin a někdo “jen“ pár, neznamená to v žádném případě, že má menší zásluhu. Párhodinový porod může bolet mnohem více než třeba dvoudenní. Anebo třeba nemusí bolet vůbec tak moc, jak se říká. Je to hodně individuální. Důležitý je výsledek, tedy miminko a maminka v pořádku, ne?
Vůbec se netrap a užívej si těhotenství i starší holčičky.
Mimochodem, gratuluji k takové rodině, jakou máš!