Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Návštěva v Ostravě
V sobotu jsme jeli do Ostravy, odvést Ježíška. Přijeli jsme k babičce a atmosféra byla nic moc. Taková divná, jako když přijedete k někomu na navštěvu a teprve se oťukáváte.
Předala jsem dárečky. Moje mamka se ani neukázala 🙁
Babči vadilo, že při předchozí návštěvě přítel řekl, že děti mají babičky jenom dvě. Ale, že to byla ona sama kdo řekl (před dětmi), že NENÍ jejich babička, ale prababička a to je něco úplně jiného, na to si nevzpomněla.
Ježíška pro děti nám nedala, že si musíme pro něho přijet na svátky. A přitom věděla, že jí a mamce a jejímu manželovi vezeme ježíška aby ho měli na Štědrý den pod stromečkem. Loni jsme Ježíška řešily v únoru. Každý rok je to horší 🙁
A přitom, své další vnučce (má 8) a bydlí kousek od ní už něco předala rodičům. A to i když to ještě neměla zabalené. Bylo to když jsem byly u ní a tatínek si pro to přišel a babča se ještě omlouvala, že to ještě nestihla zabalit.
Přítel řekl, že tam rozhodně nepojede. Já nevím co dělat. Mrzí mě, že i když babka věděla proč tam jedeme, že udělala toto.
Když chci ať přijedou k nám, tak je to od babky samá výmluva.
Dopadne to tak že budou naštvaní všichni. Babka, pokud nepřijedeme. Přítel, pokud tam bude muset jet a já proto, že ať udělám cokoliv, někdo naštvaný bude tak jako tak. A ještě budu naštvaná pokud budu muset dětem vysvětlovat proč Ježížek donesl další dárky dva měsíce po Vánocích.
Taky mě mrzí, že se mi vůbec neozvala mamka. Zase si začínám připadat jakobych se musela své rodině vnucovat. Jako by mě mezi sebe nechtěli.
Já chci mít hezké svátky, chci toho tak moc?
Nuninko, moc s Tebou cítím, dovedu si představit, jak to prožíváš, každá z nás asi někdy řešila nespravedlnosti tohoto typu….
Já bych zůstala u toho dopisu (viz výše), ať mám sama pro sebe čisté svědomí, a zkusila bych to hodit za hlavu.
Tvoje rodina jsou Tvůj milý a děti, a ti ostatní už nejsou až tak hrozně moc důležití (nechci se nikoho dotknout, snad víš, jak to myslím).
Nuninko, to je život. Domluvit se v rodině je někdy hodně těžké. Jenomže ono to v životě je vždycky tak, že je někdo nespokojený, nemůžeš prostě udělat spokojené všechny. Nespokojenost je jejich problém, ne tvůj, ty jsi nucená pokusit se nalézt řešení, které bude nejméně bolestné pro tebe ( a tím i pro rodinu, protože nespokojená maminka domácí pohodu jen těžko docílí).
Moc přeju příjemné svátky i přes podobná dilemata, raduj se z toho, že nikdo není vážně nemocný a že si se všemi, pokud budeš opravdu chtít, můžeš svoje trápení vyříkat a ujasnit.
nuninko,
já vím, že už jsi to taky párkrát rozebírala.
Je mi to líto, ale budeš se s tím muset smířit.
Já se řídím heslem, že rodina je manžel a dcera a to jsou moje největší jistoty a opory a jsou pro mě nejdůležitější a podle toho se snažím všechno zařídit.
Manželova babička třeba pokaždé když viděla naši malou (své jediné pravnouče), tak se rozbrečela, že jí dlouho neviděla, že se jí stýská atd. Viděla se s ní tak 1x za 3 týdny. Tak jsem jednou za ní jezdila s malou obden. A když jí v týdnu viděla počtvrté a mlela si svoji vlastní písničku, že malou dlouho neviděla a že za tu dobu hrozně vyrostla, tak mi došlo, že ať se třeba rozkrájím, vždycky si tu lamentaci vyslechnu. Takže jí zase vidí tak jednou za 14 dní nebo 3 týdny a vyjde to nastejno.
Jinak tahle babička si taky píše co komu dala. Ona teda rozdává zásadně peníze a píše si o tom deníček. Je sice spravedlivá a dává všem stejně, ale pak ti vnutí si přečíst zápis ze dne XY, kde je napsáno: Ach jo, zase vánoce, musím jim dát 12 000 (celé rodině dohromady). Když jsme jí řekli,ať nám dává teda dvě stovky a ne tisícovku,tak si trvala na svém, že nás nechce šidit.
Prostě tihle staříci mají svoje vrtochy a nic s tím nenaděláme.Bohužel.
Nuninko, nebudu nic psát, jen chci, abys věděla, že jsem si to přečetla a že nejspíš vím, jaké ti je.
Nuninko, to mi strašně někoho připomíná…. ani to nebudu komentovat…mrzí mě to, mám podobné zkušenosti, bohužel…
Holky díky. Je mi z toho smutno. Řešíme to každý rok a je to horší a horší. A hlavně ze všeho jde vidět koho má radši. Náhodou jsem v kuchyni zahlédla, kde měla rozepsané dárky pro děti na vánoce i s cenou. A cena na které ji vyšly naše děti byla menší než jeden dárek pro vnučku. To nemluvím o tom co všechno dalšího dostane.
Měla to moc pěkně rozepsané.
Nejde mi o to co kolik stojí a kolik toho dostanou, ale o princip.
Když se ptala co pro koho na Vánoce a já ji řekla co bych si předsavovala, tak se jí to zdálo moc peněz. A to jsem cenově pro oba nepřesáhla částku 800,-
Ale, že jeden dárek pro vnučku stál 1.300,- se jí moc nezdá.
Nejsou to jenom vánoce, jde o každý dárek. A nejvíce to jde poznat u malého. Ten vždy dostane blbost, nebo se složí s dcerou. Sama se nenamáhá.
Já jsem se s ní o tom snažila mluvit, ale nemá to cenu.
Pokud jde o dárky, nejsou to její vnoučata. Já jsem ta nejhorší vnučka, děti se s ní nechtějí bavit protože je určitě navádím. A když použiju něco z toho co sama řekla, je zle. Pokud nezavolám já, neozve se. Když nezavolám, jsem ta nejhorší.
Nevím proč vůbec něco kupuje, když jí to dělá takový problém. Dárky se dávají přece pro radost. Nezáleží na ceně. Ale na radosti, kterou děti pak mají.
Ať jim dá maličkost, ale od srdce.
Kdyby ty vztahy byly jiné, neměla bych problém tam jet. Jenomže jsem pouze ve střehu co bude. A babči jde pouze o to aby bylo vidět od koho to je. A kdyby to šlo tak jim už řekla, že žádný Ježíšek není, ale dárečky jsou od ní.
Taky jezdíme k rodičům a děti mají pod stromečkem dáreček, jenomže tam jde vidět ta jejich radost.
Děti nepotřebují drahé dárky. Mají radost z maličkostí.
Moc mě hlavně mrzí, že mezi dětmi dělá takové rozdíly. Možná to tak bývá a já jsem divná.
Já jsem od skoro tchánů vždy dostala více než od vlastní rodiny (narozeniny, svátek, vánoce). A mezi syny, nedělají rozdíly. Co jeden to druhý.
Tohle já řeším se svoji matkou také, ona zas úplně opomíjí moji 13 letou dceru a věnuje se nebo spíš by se chtěla věnovat svým pravnoučatům. Jim přiveze banány apod., mojim dětem to nikdy nedovezla a ani nyní i když těm malým to veze a dává tady před námi a nejmladší moje dcera tam stojí a je ji velmi líto, že ty dostávají a ona nic. Já ji to samozřejmě hned vynahradím a matce jsem to už několikrát říkala a ona se chce zavděčit všem, ale prostě ta její mysl to už nedokáže vše pořádně zpracovat a tak na někoho zapomene nebo i ublíží a pak je zas nešťastná, že někomu ublížila. Určitě svět se nezhroutí, ale vysvětlovat to dětem jak je to možné, že některé dárky dostanou déle než je obvyklé je asi těžké. Já bych pak asi v tom případě řekla, že je Ježíšek zapomněl přinést a donesl je později, s tím že se omlouval.
Nuninko, já vím, že Tě to trápí, je to cítit z tvého psaní a mrzí mě, že je to zrovna před těmi nejkrásnějšími svátky v roce, to zabolí, chápu.
Přesto přese všechno si myslím, že staří lidé – obzvláště prababičky – mají právo i nárok na nějaké ty vrtochy – já z toho mám pocit, že Tě chce donutit, abys tam jezdila častěji, aby Tě víc viděla a dělá to nešikovně. Já nevím, holka zlatá. Je mi jasné, že Ti to ubližuje a že Tě to bolí, ale pokud si to nevyříkáte Vy dvě z očí do očí, těžko do toho mluvit. No a ono asi i těžko vést rozumný dialog s prababičkou…
Já už bych tam asi nejela. Ovšem rozhodnout si to musíš sama. Víš, na druhou stranu – Ty už máš svou rodinu, partnera, děti – ti jsou na prvním místě, jsou to Tvoji nejbližší a s nimi jsi každý den. Tím chci říct, že jsou důležitější věci na světě, i když se Ti to teď nezdá. Hlavu vzhůru. Nějak bylo, nějak bude. Však on čas ukáže. Drž se.
Nuninko, je mi to moc líto, ani nevíš jak… bohužel, ani rodinu si nevybereš… o to smutnější to je,že? Podepisuju se pod to, co psala přede mnou Marina, vykašlala bych se na ně. Skákat jak oni pískají, to bych se na ně vyprdla, horší jak to vysvětlit dětem… je to smutné, ale netrap se, užívejte si Vánoce:o)
Nuninko, myslím, že podobné problémy jsi už řešila loni. Moc mě to mrzí…ale já bych to na Tvém místě už taky vzdala…Udělala jsi pro to maximum a vysloužila sis za to jen ponižování a v podstatě i vydírání (pro dárky si musíte přijet tehdy, kdy vám to určí oni). Užij si Vánoce a netrap se tím, stejně to nezměníš (když oni nebudou chtít)…bohužel.
Marina
Nuninko, to je mi líto. Příbuzné si nevybereš, nezkusíš se na to vykašlat? Hlavně se kvůli tomu nehádejte doma, nestojí to za to. My tedy Vánoce slavíme čtyřikrát – ve školce, doma, u našich a u manželovo rodičů a děti jsou rády, že dárky dostávají postupně – alespoň si to víc užijí, než když dostanou velkou hromadu najednou, vyberou si jednu věc a ostatní se povalují všude možně. Držím palce, ať je líp.
Nuninko, no těžká věc.
Já bych jí asi napsala dopis, v němž bych to všechno vysvětlila, že jste tam jeli proto a proto a že Tě moc zklamalo, že to bylo jinak (přestože bábi věděla, co od ní očekáváte i že jí ty dárky vezete). Že budete moc rádi, když k Vám na Vánoce přijede, že tak lépe dětem vysvětlíte Ježíškovy dárky než třeba v tom únoru.
A pokud to nepochopí, tak bych ty dárky asi nechala tak, jak píše Vicikovka.
Držím palečky, ať to vyjde. A příští rok ať je to bez těchto stresů….
nuninko, nebudu ti radit, je to hodně těžké a v tom ti ani nikdo správně poradit nedokáže. Je to složitá věc, ty mezlidské vztahy a holt příbuzné si nevybereš. Ani nevím, jak bych to řešila sama, možná bych si pro dárky nejela a v únoru už bych je ani nechtěla – jsem taková hlava dubová :-). Ale my slavíme svátky na 3x – poprvé u nás doma 24.12. (já s manželem a dětmi), podruhé u manželových rodičů 25.12. i se švagrovou a její rodinou a potřetí u mojí mamči se sestrou a jejími dětmi a rodinami. Takže dárky vezeme až v ten den a to jen dětem, my dospělí se už nobdarováváme (jen my s manželem ano).
Držím palečky, ať si vánoční svátky krásně užijete i přes vzniklé nepříjemnosti :-D.