Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ulítla jsem :-((
Vím že se tady probírá ledacos, tak snad se alespon vypovídám….jSEM vdaná 10let, manželství relativně spokojené-no asi jako všude po té době, spíš se bavíme o takových provozních věcech, občas si někam vyjdem společně, občas každý sám…A k věci- potkali jsme se s dávným bývalým přítelem, byli jsme jednou na kafe, zdálo se to naprosto nevinné…Podruhé jsme se domluvili že proberem jeho problémy v práci a dopadlo to tak, že jsme skončili v posteli…Doma jsem říkala že jdu na kafe s kamarádkou a že tam možná u ní přespím abch si mohla dát vínko…Spala jsem jinde…Přiznám že to bylo skvělé…Prvních pár dní jsem byla “duševně mimo“, ted když jsem se vrátila do “reality“, nějak mi začíná docházet, co se stalo…Od té doby jsme se s bývalým přítelem neviděli,sem tam si napíšem…On je rozvedený…v žádném pří¨padě si klasický život s ním nedovedu představit-asi taky proto jsme se tehdy rozešli…,spíš jsem ulítla kvůli vzpomínkám..ZAčínají na mě doléhat výčitky vůči manželovi…,on nic neví…naštěstí…na druhou stranu se docela bojím, abych se někdy-když na něj budu třeba naštvaná..neprořekla..Vím že jsem do toho vůbec neměla jít..no stalo se..ted se s tím nemůžu nějak vypořádat..
Diky všem za vyjadreni…máte pravdu,budu se s tim muset vnitřně poprat sama,i kdyz je to těžké…ale moje chyba
Já budu asi za tu špatnou,ale nevím, už 2x jsem tady z tvých reakcí vyčetla, že bys to asi udělala zas:o) První tvá věta je 13/12 v 15:12: NO to bude nejspíš ono, ta lítost, protože když by se chtěl sejít na popovídání, já asi nebudu mít to srdce říct že ne,a dopadne to stejně…. a druhá věta: kdyby to aspon nebylo tak fajn…….,jsem hrozná..
Tím tě vůůbec neodsuzuji:o) ale bojím se tvého příštího chování, co uděláš, bude-li se chtít setkat znovu? Popřemýšlej a odpověz si. Já jednou taky stála mezi dvěma vztahy a nebylo to vůbec nic lehkého! Každopádně, pokud jsi ujela jednou a víš,že víckrát to manželovi neuděláš, nic bych mu neříkala, ale vím, jak krutý trest v podobě výčitek svědomí si budeš muset vytrpět:o( Nezávidím ti,ale jsme jenom lidi.
Souhlasím s názorem ostatních, uchovej si hezkou vzpomínku a jinak to pusť z hlavy – ber to jako hezký sen. Je ti asi jasné, že kdybys to někdy vypustila (byť omylem), mohla bys ztratit manžela a to asi nechceš, takže holt se s tím budeš muset nějak poprat a prostě se i v hádce ovládnout. Držím palečky ať následky 1 noci, jsou jen ty výčitky, které momentálně máš.
Už se stalo, s tím se nedá nic dělat. Kdybych se ocitla v takové situaci, asi bych přemýšlela o tom, že by stálo za to oživit vztah s manželem. A připojuji se rozhodně k názoru nic neříkat.
Vyrovnat se s tím musíš sama, ale bylo by dobré, kdyby se z toho vyzískalo něco pozitivního, třeba právě ta snaha o méně stereotypní manželství.
Je dobře, že jsi to napsala, určitě je moc těžké užírat se takovou věcí sama. Myslím na tebe.
já nečetla reakce ostatních, ale za mě nic bych mu neříkala poikud je to ulítnutí a nechceš e k tomu vracet, tak svědomí je tvůj trest a nech si to jen pro sebe ani nejlepší kamarádce se nesvěřuj, nevěřím na to že takové věci se odpouštějí a myslím, že by to v něm bylo stále a příležitostně by se ti to vrátilo, jestli máte dobrý vztah tak na něm zapracuj aby se ti to už nestalo, ale heslo zatloukat zatloukat má něco do sebe…Bamiska
Prosím tě, za žádných okolností mu nic neříkej – ledaže bys ho strašlivě nenáviděla a chtěla mu hodně ublížit.
Jak už tu bylo řečeno – zkus se na to podívat z té druhé strany. Chtěla bys vědět o nějakém bezvýznamném úletu? A pak se zbytek života trápit? Asi ne. A přála bys to svému muži?
Je to tvůj úlet, tak ho musíš nést už sama.
Přeji hodně sil.
Myslím si, že výčitky svědomí jsou přirozeným vyústěním situace. Zachovej mlčenlivost. Podle mého názoru tohle mužský nikdy neodpustí. Takže ti to prostě “ujet“ nesmí. Nikdy. Dej se do pořádku, urovnej si to doma (sama se sebou) a vypořádej se s tím, že jsi chybovala.
Já mu to rozhodně říkat nechci, jen mám strach že mi to ujede někdy třeba v hádce…:((( Asi se musím s tím “břemenem“ naučit žít a zatlouct ho někde hluboko v mysli:(((kdyby to aspon nebylo tak fajn…….,jsem hrozná..
No, to je otázka… říct či neříct?!?!
Nemám tuhle zkušenost, ale mnohdy jsem nad tímto tématem uvažovala a snažím se vžít do té druhé, podvedené strany. Osobně bych to raději nechtěla vědět. Jsem toho názoru, že pokud toho druhého mám ráda, tak mu nechci ubližovat, takže i tohle přiznání je vlastně trápení druhého a tak trošku se zbavit pocitu viny.
Takže asi bych zapírala a zatloukala… 🙂 *
Z lítosti se dělají neuvěřitelné věci……..pokud tě k tomu vedlo jen tohle, tak se musíš bohužel s tím vyrovnat a nechat si to pro sebe, protože i tolerantní člověk se v téhle situaci může změnit v netolerantního, nikdy nevíš, co by mohl manžel udělat, po tvém prohlášení o nevěře, bud ti odpustí a nebo to nepřekousne, odejde a kdyby neodešel, tak se na druhou stranu špatně skládá důvěra v partnerském životě, určitě by to trvalo hodně dlouho, než by ti manžel začal věřit:))))
Bude to znít zle ode mě, ale radši, at tě to sežere/ jako nepřeji ti nic zlého/, ale vytrp si to, pro příště si dáš určitě pozor………….takže radši nic neříkej, at neublížíš nevinnému…………..:))))
Milá anonymní, i takovéhle “ulítnutí“ je součástí života, ne nadarmo se říká, že jsme “JEN“ lidé (se všemi nedostatky a chybami). Co se stalo, nedá se odestát. Výčitky svědomí ničemu neprospějí a nikomu nepomohou. Nikomu nic neříkej. Ani kamarádce, ani manželovi, prostě nikomu. A srovnej se.
Hodně štěstí.
No, Plzák říká “zapírat, zapírat, zapírat“.
Jestli máš manžela ráda a nechceš manželství “rozbíjet“, tak to už nebudeš opakovat a necháš si to pro sebe, nebudeš to “házet“ na manžela a tu tíhu (s)vědomí poneseš sama, ale to jednou provždy.
…no naprosto výstižně napsané-jedno ulítnutí které tě sní celou…:(( Myslíš říct manželovi co jsem udělala? no nevím, je sice velmi tolerantní, ale aby tohle nebyl konec….Co mě k tomu vedlo-nevím, asi vyzkoušet, jaký by to zas po těch letech s bývalým bylo…Možná taky trochu lítost, bývalý je čerstvě rozvedený, děti dostala do péče manželka, takže je sám, bez dětí, bez sexu, v podnájmu….NO to bude nejspíš ono, ta lítost, protože když by se chtěl sejít na popovídání, já asi nebudu mít to srdce říct že ne,a dopadne to stejně…Jinak na druhou stranu nechci ublížit manželovi, je hodný, nepije, nekouří…co bych měla chtít víc…vÍM že je to odsouzení hodné..
Hops, jedno ulítnutí, které tě sní celou:)))
Já nevím, klad si otázku, co by udělal manžel, kdyby jsi mu to řekla, klad si otázku, jak se tím dlouho budeš užírat, co tě k tomu vedlo, nespokojenost s manželem, málo sexu????? Zodpověz si to a pak jednej………..pokud jsi nespokojená s manželem, promluv si s ním o tom a zkuste to napravit, samozřejmě ne o nevěře, ale o problému, kvůli kterému jsi tak jednala………..víš a jinak jak radí pan Uzel zatloukat, zatloukat, pokud tě k tomu vedla vlastně jen chut a jiný důvod neexistuje:)))
A co oči nevidí, srdce nebolí:))))