Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vzpomínky na dětství
Nedávno jsem koukla na Lidé.cz , hledala jsem nějakou diskuzi o autismu . Docela mě překvapilo, že tam píší i sami lídé s tímto postižením (aspegerův syndrom) o nich je známo že mají mírnější projevy toho autismu takže někteří chodí normálně do školy a není to na nich skoro znát ale proč o tom píši? Nedávno jsem si koupila knihu Antropoložka na marsu a tam na jednom místě se píše že autisti si dokáží vybavit vzpomínky z druhého a dokonce z prvního roku života,což je pro ostatní nedostupné. Nevím já se mezi autisti nepočítám přesto mám mnoho vzpomínek z tohoto období , jsou uložený v mém mozku jako nějaký film ,možná je to tím že se jedná převážně o negativní vzpomínky ale přece se říká že čas všechno zhojí a mozek právě ne zrovna to pěkné vytěsnuje z paměti . Máte někdo podobné zkušenosti?
Omlouvám se že odpovídám teptve nyní ale dřív jsem se k PC nedostala. Tahad, nejspíš ti to utkvělo v paměti právě proto že stěhování byla nestandartní situace, něco se dělo, přesouvání nábytku a ostatních věcí,nezvyklý ruch,matka s otcem na tebe třeba v tu chvíli neměli tolik času a ty si absolutně nechápala co se to vlastně děje.
Lien,někdy není co závidět to mi věř. Já osobně si pamatuji nejvíc právě ty horší vzpomínky, z období okolo dvou let , protože jsem v té době nějaký čas pobývala v nemocnici,měla jsem málo krevních destiček ,což se jednou projevilo krvácením do kůže, pak jsem se nachladila a dostala zánět močového měchýře.Mezi druhým a třetím rokem jsem tak byla vystavena neznámému prostředí nemocnic a dost mi to proto utkvělo v paměti. Díky bohu že dnes je už jiná doba a maminky mohou zůstavat s dětmi, tam kde je to pro ně velmi stresující. Vím že jsem se tam tehdy cítila velmi opuštěná
Tak já si pamatuji stěhování to mi bylo necelých pět, taky sem tam probleskne něco staršího, ale spíše nevědomě. Jinak si myslím, že uložené to máme všechno, jen se k tomu nemůžeme dostat, v tom tedy autistům trošku závidím.
Tak já opravdu dokážu vytěsnit z paměti zlé vzpomínky a z dětství si pamatuji asi dobu od dvou let a nebyly to žádné výrazné zážitky – pamatuji si, jak jsme se stěhovali a to mi byly necelé dva roky. Možná sem tam problikne i starší vzpomínka.
Katys, tak to je hezký, že si něco pamatuješ, já si začínám z dětství vybavovat něco málo, až kolem šestého roku…………..zajímalo by mě, co bylo, jaké to bylo, co jsem dělala před tím šestým rokem………ale jinak mám hodně špatných vzpomínek uložených a které si opravdu pamatuji do detailu……ono se lehce pamatuje domácí násilí otce konané na matce a alkohol, pak si pamatuji zákazy na nás dětech a bití řemenem……..a ty pěkné??? Skoro nic, jen ze základní školy, ale doma, to vůbec:)))