Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všechno je relativní
Ahoj holky, dlouho jsem nepsala a už několik dní se chystám napsat, ale pořád mi to nevycházelo.
A dnes jsem si uvědomila, jak je vše relativní…
Chtěla jsem psát o tom, jak se už měsíc plácáme v nachlazení, kluci si to předávají… a já jsem z toho nešťastná.
Chtěla jsem psát o tom, jak je toho na mě někdy moc, jsem náladová a nepříjemná na děti.
Chtěla jsem psát o tom, že mladšímu synovi rostou zoubky, špatně spí a v noci pláče.
Chtěla jsem si vylít srdíčko…
Ale dnes jsem četla v Magazínu MF Dnes rozhovor s Annou K, která má rakovinu a bojuje s ní…
Viděla jsem teď 13. komnatu Petry Černocké, které zemřelo první dítě den po porodu…
Kamarád mi říkal o své kamarádce, které asi před měsícem zemřel manžel na rakovinu, má dvě malé děti…
A já si uvědomila, že mé problémy vlastně ani problémy nejsou, i když mi tak někdy připadají.
Jen jsem vám to chtěla napsat, možná vás taky někdy trápí věci, které ve srovnání s jinými ani trápeními nejsou.
🙂
máš pravdu a napsala jsi to hezky ono na tohle často zapomínáme vid……tak budme rády, že máme jen malá trápeníčka, která jdou vyřešit a můžeme se tady z nich vypovídat…………..a jinak hodně zdravíčka at se z toho vyplácáte, mě to také dítka chytly jedno od druhého a je to děs hlavně v práci se omluvit…..
Holky moje zlatý, moooc děkuju za všechna milá slova 🙂
Leenco, každá máme své trápení, viď? Já se rozepisovat nebudu jako holky, jen napíši, jak moc ti rozumím
Je dobře, že jsi napsala, kdo si nechce vylít srdíčko, žejo…
Leenco, klidně si postěžuj. Každá starost je v tu chvíli tou největší starostí, kterou máme. A kéž nás trápí “jen“ šrámy na kolenou, na blatníku u auta nebo třeba rýmička.
Teď jsem prošmejdila snad všechny články o Anně K. a je mi z toho strašně smutno a těžko. Až si říkám, že už to snad není možné, jak velké břímě je na některé navaleno. Držím jí i ostatním ve stejné/podobné situaci palečky a myslím na ni/vás.
Leenco, svatá pravda, taky se někdy stydím, že se trápím kvůlu “relativním blbostem“ a jiní mají život podstatně horší… Taky bojuju s protivností, na člověka je toho moc, ale pak si řeknu, že nikdy ještě není tak zle a že jsme relativně šťastní…Půjdu se s malou projít ke kamarádce, dáme kafčo v cukrárně a k večeru zapálím svíčky :o) Zítra si zajedu do JYSKU a zkusím zapomenout na všední starosti. :o)
Leenco úplně s tebou souhlasím a myslím,že už pár let se snažím i praktikovat:-)někdy s větším někdy s menším úspěchem,ale bohužel k tomuto poznání mě taky dovedla trnitá bolestná osobní zkušenost:-(
A taky myslím,že když si človíček má kde ulevit od těch ,,menších“ trápení tak se tak nenakupí na jednoho, a my si ty baterky nemůžeme vyměnit,jen někde dobít a proto se někdy rozčilujeme nad zdánlivými ,,maličkostmi“ a smějeme se i nad malými radosti…To je prostě život..
A proto přeji všem krásný den a sluníčko aspoň doma,když už není na obloze:-))
Taky se mi to stává.Jdu si sem postěžovat a najdu tu daleko větší trápení a tak to moje je v podstatě nicotné.Ale občas si musí člověk ulevit a pak zase bude líp.Leenco tak ať už je u vás líp.
Taky to tak mám. Ale když je toho moc, tak prostě vyletím, jsem jen člověk se všemi emocemi….
Ne vždycky se mi daří zachovat si nadhled.
Kamarádky moje virtuální, moc Vám všem přeji, abychom řešily jen a pouze starosti typu nachlazení, max neštovice, nebo protivná baba v obchodě, a ty ostatní, opravdové problémy aby nás jen udržovaly v tom našem pocitu štěstí!
Leenco, já mám splíny pomalu každý den:(((
Díky tobě, jakmile zalehnu si řeknu, že nejsem na tom tak špatně a usnu s vědomím, že jsem zdravá, děti sice zlobí, ale rýma a kašel není to nejhorší a jsou zdravý, dnes prostě neuzavřu den splínem:)))))
Leenco, na takové věci myslím pomalu denně. Prakticky vždy, když mi něco připadá neřešitelné, nebo se nějakou hloupostí až moc zaobírám. Vždy si připomenu, že jsou vživotě horší věci a člověk se má těšit z toho, co mu život dává a užívat si toho.
Jak píše Padmé nejsem stroje, i my máme své starosti, i když možná ne hračičící se životem nebo smrtí, ale jsou to věci, které nás třeba momentálně trápí. Pak je ale zapotřebí si hned uvědomit, kolik štěstí v jistém ohledu máme a hned se lépe dýchá 🙂
To zvládneme…každá z nás.
Leenco, tuším, že každý člověk občas potřebuje “upustit páru“. Od toho Tam-Tam je, vypsat se ze splínů, starostí a rozdělit se o radost či hezký zážitek.
Stejně jako Ty jsem četla rozhovor s Annou K (mám ji jako zpěvačku ráda, je mi příjemná, líbí se mi její hlas).
A úplně přesně vím, o čem píšeš a jak to myslíš. Já jsem zrovna teď na té pomyslné druhé straně … spousta věcí mi připadá nicotná, spousta věcí úplně zbytečná, postupně získávám nadhled a odstup (dost bolestným způsobem) a rozlišuji podstatné od nepodstatného…
Leenco, každá maminka pochopí, jak se cítíš (bezmocná a unavená), když jsou malé děti nemocné + ještě k tomu růst zoubků. Nejsi stroj. Jsi lidská bytost. Nemůžeš fungovat na 100%.
Posílám přání brzkého uzdravení a rychlé proříznutí zoubků.
Rozhovor s Annou K. jsem četla 🙁
Máš pravdu, dokud jsou tu nemoci, které se dají vyléčit a za pár dní je fajn, tak není vlastně vůbec proč si stěžovat.
Dneska jsem se taky přistihla, že jsem nepříjemná a tohle mi dnes na mysl nějak nepřišlo. Alespoň teď večer díky tobě. Nikdy není pozdě.