Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Citlivé dítě
Ahojte maminky,
hledám nějakou radu, jak si poradit s naší citlivou holčinou. Je jí rok a třičtvrtě a je to uzlíček nervů. Jsou dny, kdy je naprosto skvělá, ale pak vždycky přijde období, kdy brečí kvůli všemu. Kvůli oblíkání,koupání,hraní,prostě kvůli běžným věcem. Ale brečí jako kdyby jí člověk ubížil. Asi tak, jako když spadne na zem a odře si koleno, tak takhle brečí, když jí řeknu, ať si sedne, že dáme boty. Nepostřehla jsem ještě žádný provokující faktor,prostě je třebas měsíc v pohodě a pak během jednoho dne máme na tři týdny doma peklo. Je v tu dobu velmi nesamostatná,drží se nás za nohu a když pláče tak se celá klepe a jediné, co jí na uklidnění pomáhá, je jí vzít do ruky – což už ji pak nesmíme sundat,tak to ani neděláme – anebo chodí do postýlky, tam se uklidní a povídá si a hraje. Ale jak jí řekneme, tak pojď dolů, půjdeme si hrát, začne znova. Nenapadá mě vůbec nic, jak mít zase vyrovnané dítě.Občas je její pláč až hysterický,když jsme si jí nevšímali,domlouvali,chlácholili nebo vynadali,nic nepomohlo. Jen postýlka nebo chování se.Kolikrát jí ani netečou slzy,jen stojí a křičí a klepe se jak osika. Nevím, jestli je to období vzdoru nebo nějaká specifická reakce přímo naší kočky.Pokud někdo máte nějakou zkušenost,budu vděčná za jakoukoli radu.
Děkuju moc za rady. Malá už jako miminko byla uplakanější než okolní děti, ale pak se zklidnila a byla super a teď jsme zase zpátky. Třeba dnes … stála za mnou, když jsem myla nádobí, povídala něco a najednou začala brečet. Už na to ani nemůžu reagovat,protože mi dochází trpělivost. Ale ona přestala a za chvíli to samé. Opakovalo se to třikrát,pak šla sama do postýlky a je klid. Doufám, že se to zlepší,jak píšete.
Jak psala Nuninka, trpělivost a velkou:)
Malá mi to sem tam ještě předvede, jelikož bude mít pět, tak jí řeknu, že není žádné miminko, které takhle pláče:)
Já mám citlivého a uplakaného kluka ročního, je to taky takový uřvánek a přitom nemá důvod, ale moc si toho nevšímám, protože čím víc, si toho budu všímat a vyptávat se proč pláčeš, tak dítě si na to zvykne a bude si tí pláčem vyžadovat pozornost, bude se cítit středem pozornosti:)
Prostě jak uvidí, že na jeho zaplákání dojdete, začnete se vyptávat, co se stalo a proč a co je ti, tak si vás ochočí:)
Zkuste si jí všímat v době, kdy nepláče, povídejte si s ní, hrajte……….:)
Já si toho moc nevmám, děti to časem přejde:)
Bude to chtít čas a hlavně trpělivost. Malá je prostě citlivá holčička.
Bude to lepší uvidíš :-))
Já to moc dobře znám. Dcera je v první třídě a to co píšeš, jsme si taky prožili.
A ještě prožíváme, ale už ne v takové míře.
Jediné co mohu poradit je být trpělivá. Brát to z nadhledem, nereagovat na tyto stavy. Zeptat se co se děje, jestli jí něco nebolí ……..atd, ale nelitovat.