Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
noční přecházení do ložnice
Dobrý den,
ráda bych se poradila v následující věci. Mám 6ti letá dvojčata, která v září začala chodit do školy a stále řešíme noční přecházení za námi do ložnice. Vždy to více dělal syn než dcera, ale v posledním čase se to děje často i u dcery. Syn přechází bez výjimky každý den v průměru mezi 23 – 2 hod.
Zkouším s ním mluvit, zkouším přesvědčovat, zkoušela jsem v noci přenášet, ale prakticky vždycky se třeba za hodinu vrátí zpět. Zkusila jsem i přejít s nimi a vracet se zpět do ložnice po jejich usnutí, ale často se stalo, že usnu a už se neprobudím (vstávám do práce ve 4:30 a nemám moc času na spánek a tak jsem někdy už tak unavená, že se prostě neprobudím). Nejklidnější noci jsou, když jdu přímo s nimi spát do pokojíčku (to dělám právě ve chvílích, že cítím, že se prostě musím vyspat a nechci v noci nic řešit). Můj problém je také to, že když vím, že jsou děti vzhůru, tak já nemůžu spát a tak se snažím co nejrychleji řešit situaci, tak abychom spali všichni (tzn. spím s nimi, nebo jim dovolím do ložnice).
Já osobně bych asi situaci neřešila, protože věřím, že to prostě s věkem odejde samo, ale manželovi to již vadí a také chci děti připravit např. na školu v přírodě, kdy nebudou mít za kým v noci jít. Usínají sami v pohodě – vše se děje až v noci.
Četla jsem, že musím být důsledná, a důsledná umím být, ale v noci žádné scény nechci už proto, že dělá velikou hlučnou scénu, čímž pak budí i dceru a jsou vzhůru oba (a i já). Zastávám také názor, že děti potřebují spánek – už jen proto, že začali chodit do školy a je to pro ně nové a potřebuji, aby v počátku vše správně pochytili a dobře se učili. Děkuji za radu.
Lenka
Děkuji moc za vyjádření.
Lenka
Dobrý den, Lenko,
děti potřebují klidný spánek stejně jako vy, to je jasné. Ale oni jej mají, když vy (oba rodiče) jste v blízkosti. Pokud nejste, snaží se to nějak vyřešit, aby mohly klidně spát. Asi se na to názory různí. Já zastávám ten názor, že spaní s rodiči dítěti neškodí, naopak mu to dává možnost zažívat více pocitu bezpečí a jistoty. Druhá stránka věci je ta, že rodič také potřebuje klidně a spát a pokud mu to dítě znemožňuje, je to společné spaní problém. Moje zkušenost je taková: mě děti v posteli nevadí, manželovi jen někdy. Spát chodí od dvou let do pokojíčku do své postýlky a po půlnoci pravidelně přecházely do naší. Pravda je, že to postupně ustává a děti jsou více nocí u sebe až do rána. Starší dcerka (10 let) přijde již tak 1x do měsíce, mladší (7 roků) tak 10x. Chválili jsme je, když v noci nepřišly, když vydržely u sebe, ale děti mají někdy úzkosti, jsou vystrašené, zdají se jim špatné sny a kdyby se ještě bály přijít k těm, co je mají chránit a milovat, tak už by ten svět byl pro ně hodně špatné místo pro život. Můžete si o tom s dětmi popovídat, vysvětlit jim, že potřebujete spát v klidu, ale že mohou přijít, když je to NUTNÉ. To by měly začít chápat a nezneužívat to – aby to nebyl prostě jen zvyk chodit v noci do postele. Já se v noci většinou nevzbudím, když někdo přijde do postele. Zjistím to až ráno. Holky se naučily, že musí ležet v tichosti, nekopat, neroztahovat se – jinak je táta hned odnáší do jejich postele. Pokud by vaše děti trpěli větší úzkostí (a tak jim bránila zůstat u sebe), tak by bylo vhodné to řešit nějakými homeopatiky nebo bachovkami. Přeji hodně trpělivosti, důslednosti a laskavosti při péči o vaše děti!