Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
porucha pozornosti
Dobrý den paní doktorko,
mám dceru (je z dvojčat) tři roky sterou a zdá se mi, že má problém s pozorností – je neklidná (pořád něco dělá a nedává pozor, mluvím na ní a ani mě nevnímá.. už jako miminko byla taková, musela jsem jí vázat do zavinovačky, víc tišit aby spinkala.) Je impulsivní, no a často mě prostě nevnímá. Na něčem se dohodneme ale pak o tom neví (po pár vteřinách). Mám pocit, že já jsem taky taková byla a říkala jsem si, že budu víc trpělivá když budu máma, než byla moje máma. Bohužel opak je pravdou. K dvojčatům mám ještě necelé dva roky starou dceru (taky mi dává zabrat, je paličatá neposlouchá hodně si prosazuje svou..) no a nepatřím mezi flegmatiky. Ke svý nepozornosti dcera ještě přidala neustále pokňourávání, hysterické výlevy kvůli každé prkotině (pro ní to není prkotina – vím, ale 6x do hodiny moje porozumění nemá). Snažím se s ní domluvit, dohodnout po dobrém ale od rána do večera to nesvedu, zakřičím, okřiknu, naplácám. Jsem bezradná a nějak nevím už co s ní, nebo spíš co se mnou. Asi to chce trpělivost, ale nemám jí nekonečnou. Je nějaké cvičení na pozornost, osvědčená rada, zázrak? Moc díky předem za odpověď.
Dobrý den, chápu, že je toho asi někdy hodně, obzvlášť, když jak popisujete dcera nevnímá a není pozorná. Možná je to skutečně nějaký váš vrozený rys, ale možná je to naučené chování. Jestli má poruchu pozornosti nebo ne, to asi budete moci zjistit později, až bude třeba ve škole. Tam se teprve projeví tyto potíže. Nyní je ještě ve velmi ranném věku a vše může být za měsíc i jinak. Snažte se s ní mluvit a dívat se do očí, zkuste si k ní dřepnout, abyste měli oči ve stejné výši. Dávejte jí pokyny a domlouvejte se pouze tímto způsobem. Možná, že když vy něco říkáte a nedíváte se na ni, tak ona to dělá stejně a nevnímá. Zkuste se dětem dívat do očí abyste měla jistotu, že rozumí, že vás vnímají. Lze ještě požádat, aby to zopakovala, jesli tomu rozuměla. Vše ale v plné laskavosti. Takže pro vás by bylo moc dobré naučit se „dobíjet“ baterky i při tom rytmu a pochodu, co máte s těmi dětmi. Mě pomohly meditace na přítomný okamžik – neboli na vědomou přítomnost. Není to nic složitého,jen se se zavřenýma očima soustředíte na vnímání těla. Jakmile odletí myšlenky někam jinam, tak se zase vrátit do těla a jen vnímat tělo jakoby zevnitř. Stačí pár minut denně a budete se během několika dní cítit lépe. Přeji hodně sil a trpělivosti!