Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Problém s 8-letým synem
Dobrý deň,
obraciam sa na Vás s prosbou o radu s naším takmer 8-ročným synom. Je to druhý syn, najstarší syn má o 2 roky viac, dcéra má 5 rokov, a najmladší syn 2 roky.
Druhý syn bol odpočiatku náročný na výchovu. My ako rodičia sme sa snažili byť milujúci, ale pevní, hranice stanovené vždy boli. Všetky deti vo väčšine prípadov pravidlá akceptujú, ale tento 8-ročný syn nie. Akokeby mal neustále potrebu hľadať, kde tá hranica je, a čo sa stane, keď ju prekročí.
Okoliu sa náš syn javí ako vychovaný, ale veľmi živý chlapec, pretože on sa vie mimo domov chovať slušne. Momentálne je v druhom ročníku ZŠ a zdá sa, že už mu „otrnulo“, a už tam začína vystrkovať rožky – pošťuchuje spolužiakov atď, už sa mi učiteľka začína sťažovať na jeho kázeň. V učení je pomerne bystrý, ale dokáže sa dennodenne so mnou dohadovať, či si bude robiť domáce úlohy, alebo nie. Každý deň sa dokáže vztekať, že si robiť nebude, alebo bude, ale len časť… Vždy to skončí tým, že proste musí spraviť to, čo má spraviť, ale on to ďalší deň zase začne skúšať, robiť scény a vztekať sa. Proste každý deň ide do konfliktu so mnou či manželom, i keď ho nikdy nevyhral, vždy to skúša.
Ďalej ma trápi to, že neustále súperí s mladšou sestrou či bratom – tá je od neho o 3 roky mladšia. Napríklad – prichádzame domov, dcéra prejaví vôľu byť pri výťahu prvá, tak sa syn rozbehne, sestru odstrčí, a „vyhral“, je prvý. Ďalej chce 2-ročný bráška zmačknúť tlačítko vo výťahu, tak sa 8-ročný syn prepchá, aby to urobil prvý… Takých situácií je denne mnoho. Ja dookolo vysvetľujem, že nemá súperiť s mladšími, ale bez akéhokoľvek efektu. A potom má náhodou svetlú chvíľku, keď všetky pravidlá pozná, dodržiava, dáva prednosť, a je v pohode, ale to je tak 2-5% času. Zbytok neustále bojujeme s tým, že takto trápi mladších súrodencov.
A keď príde náhodou na niečo, čo dokáže urobiť lepšie, než jeho 5-ročná sestra, napríklad počítať, tak ju vysmeje, že nevie počítať, až z toho ona plače, i keď sa snažím všetkým vysvetliť, že v 5 rokoch to nedokázal ani on.
Po poslednom takom výstupe som mu už povedala, že keď sa chce porovnávať s 5-ročnými, tak sa k nemu jako 5-ročnému chovať budeme, a teda podobne ako sestra nebude dostávať vreckové… Ale ďalej neviem čo s tým, mám pocit, že čokoľvek sme na neho skúšali, zafungovalo na chvíľku, a potom sa to obrátilo proti nám. Prosím, poraďte, čo s ním.
Ďakujem.
Pani magistra,
ďakujem za odpoveď. Tak trochu ste mi potvrdili to, nad čím som uvažovala posledné dni – všetky deti som mala hneď po pôrode u seba, akurát tento 8-ročný sa narodil skoro o 4 týždne skôr, a bol prvé dva dni v inkubátore. Nezažila som s ním teda klasický začiatok, ako s ostatnými, a to je možno dôvod, prečo sa môže cítiť nemilovaný a neustále nás skúša…
Pani magistra,
ďakujem za odpoveď. Tak trochu ste mi potvrdili to, nad čím som uvažovala posledné dni – všetky deti som mala hneď po pôrode u seba, akurát tento 8-ročný sa narodil skoro o 4 týždne skôr, a bol prvé dva dni v inkubátore. Nezažila som s ním teda klasický začiatok, ako s ostatnými, a to je možno dôvod, prečo sa môže cítiť nemilovaný a neustále nás skúša…
Pani magistra,
ďakujem za odpoveď. Tak trochu ste mi potvrdili to, nad čím som uvažovala posledné dni – všetky deti som mala hneď po pôrode u seba, akurát tento 8-ročný sa narodil skoro o 4 týždne skôr, a bol prvé dva dni v inkubátore. Nezažila som s ním teda klasický začiatok, ako s ostatnými, a to je možno dôvod, prečo sa môže cítiť nemilovaný a neustále nás skúša…
Dobrý den, myslím, že problém nebude v tom, že byste dělali něco „špatně“. Jak říkáte, ostatní děti jsou schopné pravidla přijmout a respektovat hranice. Je samozřejmě u dětí také součátí jejich vývoje, že si čas od času zkontrolují, jestli se ty hranice neposunuly a tak to vyzkouší a vám to přijde, že už ste to měli přece vyřešené a bylo to jasné. Takže tyhle „zkoušky“ jsou přirozené. Ale u vašeho syna, se kterým cítíte potíže, bude roli hrát nějaké jeho vnitřní „nastavení“. Může se jednat o hluboké přesvědčení, např. že není dost dobrý (že není milovaný….) a tak se to snaží za každou cenu dokazovat – i když si sám vůbec vědomě neuvědomuje, že něco takového ho k tomu může pohánět. Hluboké vnitřní přesvědčení si člověk málokdy uvědomuje, ale žije podle něj a věří mu. Dokud ho neodhalí a nepropustí. Většina přesvědčení, které pak žijeme, vznikají v ranném dětství. Může tam být nějaké trauma z prenatálního období nebo z porodu nebo ranného dětství. Vy jste si třeba vůbec ničeho nevšimla, nebyla jste si vědoma, že někde k něčemu došlo, mohla jste se v tu chvíli věnovat staršímu synovi, ale pro toho mladšího to mohlo mít zásadní vliv na jeho pocity a celkově na jeho život. Obvykle k tomu mohou vést pro nás „banální“ situace. Navíc, každý jsme v určité míře náchylní k těmto „poškozením“. Mohou dvě děti prožít stejnou situaci a jedno se otřepe a nic si z ní neodnáší (žádné poškození – či přesvědčení že není dost dobré) a jedno z toho má noční můry a dlouhodobé potíže. Tohle on sám ale nejspíš neodhalí, je mu přece jenom 8 roků. Můžete se zkusit sama zamyslet, jestli nebyly v jeho ranném vývoji nějaké obtížnější momenty… V tomto hledání vám může pomoci také zkušený kineziolog, který může u syna vytestovat, co tam může stát, a kdy se to událo. Můžete využít ještě dalších metod, které se vyskytují. Já sama provádím uvolňování různých zablokovaných emocí, vzpomínek a potíží pomocí technik emoční svobody, známé jako EFT. Už i s 8-mi letými dětmi to jde. Určitě byste našla i další možnosti (co já znám tak, Bachovy esence, homeopatika, aura-soma, SRT…). Ale já vám nemohu žádnou metodu přímo doporučit. Co vás ale osloví a u čeho se více zastavíte, to by mohlo být to pravé.
Snažte se synovi dát hodně lásky a porozumění, při zachování vaší pevnosti a důslednosti. Přeji vám hodně trpělivosti a hlavně, aby se vám se synem začalo spolu dařit lépe!