Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Odmítání stravy dítětem
Dobrý den paní Magistro!
Chtěla bych se poradit, ohledně mého syna Jakuba.
V červnu 2014 bude mít 4 roky, měří 105cm a jeho váha je 13,5!
Už 2x za poslední rok jsem s ním byla u jeho pediatričky s tím, že se mi nezdá v pořádku jeho váha a s tím spojené stravování.
Kubík má zhruba rok a půl problémy s příjmem potravy.Odmítá mi cokoli jíst a pokud něco sní, je toho vždy jen ,,hrstka“
Když bych to měla shrnout,tak za den sní např. jeden jogurt a jeden rohlík.Obědy odmítá úplně…sní 2 vidličky a konec.Ráno na snídani nechce taky nic…vypije maximálně 2,3dcl kakaa.
Večeři,než aby snědl, tak jde radši spát.Jak říkám,dopoledne sní třeba jogurt,nebo přesnídávku – většinou ani ne celý/ou.Odpoledne,když se podaří, sní třeba jablíčko,nebo tvarohový koláč,k tomu hrnek mléka.A to je všechno.
Máme doma ještě roční holčičku a to,co ona sní za den,Kubík sní za cca 3 dny!
Doktorka mi stále tvrdí,že je živý,hravý, váhu má údajně normální a pokud nechce,nemám ho do jídla nutit.
Nejsem lékař a nemám s tím zkušenosti, ale můj zdravý rozum mi zkrátka říká, že tenhle stav (dlouhodobý stav), není normální.
Ráda bych ještě dodala,že pokud ho k jídlu přemlouvám, začne plakat,dělat různé grimasy, případně se vyvrátí na židli a komentuje to slovy, že už nikdy v životě nechce nic jíst,jídlo mu nechutná a je mu špatně.
Pokud ho k jídlu nutím (ne však násilím), spíše ho motivuji různými odměnami a on se podvolí, v mnoha případech následně jídlo nenuceně vyzvrací!!!
Ráda bych proto znala Váš názor, co si o této situaci myslíte, případně, co mi radíte dál dělat.
Děkuji za Váš čas i odpověď a jsem s pozdravem Veronika
Dobrý den, chápu váše obavy a strach o syna, který je vlastně v pozadí vašich snah do něj nějaké jídlo dostat. Vzhledem k tomu, že jeho lékařka nemá pocit, že je v nepořádku a on sám se taky cítít spokojeně, bude problém „u vás“ – což si prosím neberte osobně. Na vašem místě bych si tedy zkusila uvědomit své obavy a strachy zksila zjistit, proč je mám, odkud je mám a zda je mohu „opusit“. K tomu by vám mohla pomoci technika EFT. Co se může stát, když si člověk u sebe zpracuje svoje negativní pocity ohledně chování někoho jiného (dítěte, partnera…)? Třeba to, že ten druhý své chování teprve potom, může samovolně změnit – bez toho, aby se mu cokoli říkalo a nutilo. Nebo také to, že ten druhý bude stále dělat to, co dělal, ale vám to už přestane vadit. To záleží na tom, o jakou věc se jedná. Věřím ale, že cesta by mohla vést tudy.
Jak už jste psala, to co jste zatím dělala, tak nikam nevdedlo a nefungovalo to. Takže proč nezkusit jít z jiné strany, třeba od sebe?
Věřte mi, že jsem si také řešila mnohé potíže „svých děti“ sama v sobě a ve většině případů se skutečně staly „zázraky“ a situace se změnila.
Držím palce!
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.