Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Myšlenka u syna
Dobrý den,ráda bych se zeptala ohledně syna9 let.Již několikrát se mi stalo,že syn přišel s tím,že si myslí,že by udělal něco špatného,ale že ví,že by to nikdy neudělal.Např.stojíme u kol a on,že by do mě strčil,abych upadla.Přitom si sám uvědomuje,že je to hloupost,že by to neudělala.Neví,co ho to napadá.S tímto problémeme,ale chodí pouze za mnou,nikomu jinému se nesvěřuje.Jinak je fajn,žádné problémy,nic.Prosím poraďte,jak řešit.Jsem z toho zoufalá,ale nedám to na sobě znát,vždy mu řeknu,vždyť víš,že je to hloupost a je klid.ALe ,že ho to napadá?
Dobrý den, nevím, zda se nyní nebudu míjet s vaším filozofickým životním postojem. Odpovím vám podle toho mého a vy to můžete zvažovat nebo to odmítnout. Většina myšlenek, které se nám ocitnou v hlavě nejsou naše. Mozek je přijímač, něco jako rádio a přijímá myšlenky ze „vzduchu“ – jsou to myšlenky druhých lidí. To ale není tak úplně případ vašeho syny, protože jak píšete, se mu to pakuje a jako by mu to někdo do hlavy vkládal – on je velmi moudrý – ví, že to není jeho. Pak jsou tu v tom „neviditelném“ světě kolem nás různé bytosti – entity, duchové (není to moc ppulární to říkat), které mohou napadat lidi a jich duše. Tomu se někdy říká přivtělená bytost či duch. Děti jsou velmi citlivé a ti duchové to cítí, proto k nim (k těm dětem, ale i k dospělým) často chodí a zkouší,zda by mohli jejch těla použít ke svým záměrům. Pokud člověk není dostateně vědomý, může se skutečně začít chovat podle toho, co mu „to“ našeptává, aniž by to tušil. Váš syn to ale ví. Proto bych na vašem místě hledala někoho, kdo s tímto umí pracovat. Kdo vám může říct, zda se skutečně nestává „cílem“ nějaké této entity pokud ano, tak „ji“ odstranit – odvést. Já to neumím. Někdy se to jeví jako schizofrenie. Můj názor je zcela mimo vědecké paradigma, takže jak říkám, klidně to „odmítněte“. Respektuji to. Ale když už jste sem napsala, odpovídám v souladu se svým poznáním. Přeji vám z celého srdce klid a mír pro syna i vás!