Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Plac ve skolce
Dobry den, od zari chodi syn (26 mesicu) na 2 dopoledne v tydnu do male skolicky. Je na mne velice citove fixovany. Pri prvni navsteve probehlo predani pouze se zmatenym vyrazem ditete / i kdyz jsme se snazili mu vse vysvetlit / pri druhe s lehkym placem a pri treti jiz plakal celou cestu do skolky s tim, ze ve skolce to vyvrcholilo hysterickym placem. Syna jsem dala do skolky, aby si zvykal na detsky kolektiv a zvykal si i na to, byt beze me. Rada bych zjistila, zda jsme zvolili spravnou cestu a zda i nadale pokracovat, nebo navstevu skolky prozatim odlozit, pripadne kdy znovu zacit. Predem dekuji.
Dobrý den, 2 dopoledne v týdnu bez maminky by neměly být pro dítě probém, ani v tomto věku. Když to problém pro vašeho synka je, je za tím nějaké psychické zatížení (možné podvědomé trauma), a tím, že jste se od něj vzdálila, se to znovu zaktivovalo. Tohle by se opakovalo i později, klidně i za rok či dva. Tím, že ho ale budete vystavovat tomu oddálení to asi nezmizí. Samozřejmě záleží na síle toho „záchvatu“. Je-li to pouze nejistota a neznalost prostředí, postupně to vymizí když si bude zvykat po malých časových úsecích. Je-li to ale to podvědomé trauma, tak to jen tak samo nevimizí. Já bych to rozhodně řešila nějakým způsobem, kdy se to, co se v něm odehrává může „uvolnit“. Vím, že se tyto věci mohou řešit pomocí EFT, pomocí kineziologie, pomocí homeopatie nebo pomocí bachovy květové terapie. V základu jde o změnu jeho vnímání celé té situace „oddělení se“ od maminky. Napadá mě, jestli nebyl po porodu v inkubátoru, nebo na nějakou delší dobu vzálen, nebo jestli se nestalo něco v době jeho prvního roku – cokoli, co je pro nás dospělé „běžná“ záležitost, ale pro dítě zásadní událost, která poznamená jeho city. Může jít o ztracení se v davu, probuzení se doma bez maminky apod. Věřím, že i tohle má jemné a láskyplné řešení a že ho najdete!