Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Syn mě odmítá
Dobrý den,potřebovala bych poradit ohledně mého syna.Ted mu byli 4 roky a s bývalým partnerem ho máme po domluvě ve střídavé péči kr.a dl.týden..již rok s ex partnerem nežiju,odstěhovali jsme se ze „synova domova“.Po celý rok,ale žiju s novým partnerem.Poslední dobou mě syn odmítá když mi ho ex přiveze domu,šíleně brečí a dělá hrozné scény že chce být u táty doma,že chce jít k tátovi,během půl hodiny se u mě doma zklidní ale je to šílený vždycky mám obavy když mi ho přivede jak se malý zachová a pokaždé se chová takhle s ex nemame dobré vztahy takže mi pořád předhazuje že ho má malý raději a že je raději u něj.Přitom se synovi věnuji stejně jako jeho otec,jezdíme na výlety pořád něco podnikáme aby jsme se zabavili.Samozřejmě se snažim ho přilis nerozmazlovat jelikož to dělal od mala už jeho otec a syn je občas vzteklý a uřvaný,takže mu i několikrát dám na zadek protože mi přijde že si ze mě dělá srandu a vůbec mě neumí poslechnout. Syn je už od malička na svého otce hodně fixovaný,na jednu stranu jsem ráda že se mu tolik věnuje a že mají skvělý vztah ale nerozumim tomu proč nechce ke mě,proč mě odmítá a proč dělá takové scény…S mým nynějším přítelem si můj syn moc nerozumí,jednak protože přítel na něj nemá čas je hodně pracovně indisponovaný takže se s malým setká málokdy a když už se vidí tak je malej na nej protivnej a chová se hrozně..Kolikrát když jsme přisli domu tak se malý rozhlédnul po byte a koukal jestli je strejda doma a když ho viděl ani ho nepozdravil a utíkal do pokoje což mě hrozně mrzí,,,,nevím zda se malý třeba necítí jako doma,necítí se dobře v novém domově a nevím zda nemůže být třeba příčina nový partner a proto mě třeba odmítá a chce jít k tátovi….Několikrát jsme jeli i s přítelem na výlet i s jeho dcerou jenže můj syn vždycky výlet zkazil svým chováním:-(Vůbec nevím co mám dělat,jestli je problém ve mě..Bojím se že až bude větší tak bude chtít zůstat u táty a nebude chtít ke mě..Prosím poradtě mi nemám s ním třeba zajít k dětskému psychologovi nebo mi dokážete poradit tady?Mockrát děkuji za upřímnou odpověd a přeji hezký den.
Ač laik,píši své pocity. Můj syn byl od narození fixován na mě. Doma jsou vždy problémy, vím, když mi nebylo dobře, odráželo se to na synovi. Věřte – nevěřte, chlapec vždy absorbuje matčiny pocity. Její problémy,všechno. Vy byste se měla změnit vnitřně. Nemyslím, že byste mu měla či neměla dát na zadek, o tom to není. Vy. pokud o něj stojíte, byste mu měla dát lásku „lásku v pravém slova smyslu, aby ji cítil“.
Pokud tu sílu nemáte, má ji asi manžel. Tak mu toho syna svěřte. Hlavně se nehádejte. Syn si Vás jednou najde. Každý jsme jiní, nehroťte to. Jde o psychický vývoj vašeho společného syna. Maminko, přeji vašemu dítěti jen to dobré. Je to na Vás.
Dobrý den, omlouvám se za tak pozdní odpověď. Během čtení vašeho příspěvku mi běželo hlavou mnoho věcí. Jednak, že tento model je i docela častý a jednak proč nesvěřit dítě tátovi? Navíc je to kluk, který pro svůj život otce bude velmi potřebovat. To, že k vám syn nechce může být způsobenou mnoha příčinami a bylo by pro vás možná velmi přínosné, kdybyste o nich začala přemýšlet, hledat své emoční vzorce, uzdravovat svá emoční zranění a dovolit lidem, aby byli takoví, jací jsou. Je to „cesta“, která však nekončí. jen vede příjemnějším prostředím, než v jakém se člověk ocitá na začátku. Synovi nelze přízeň nařídit, ano ho do ní nutit, tohle vede k přesnému opaku. Láska přichází naprosto svobodně a nelze ji svazovat. Když zkusíte dát synovi možnost se chovat, tak jak to doposud dělá, když mu vyjádříte, že se vám to sice nelíbí, ale jestli je to pro něj důležité, počkáte až tím projde. Možná ho to přestane bavit a přestane s tím. Zkuste najít k synovi nový vztah – uzdravit ho. Inspirovat vás může kniha Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly a jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly. Přeji vám mnoho trpělivosti a laskavosti k sobě i k synovi. Oba jste zranění a přeji, abyste se brzy cítili spolu zase dobře.