Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mylý rarášek
Dobrý den, mám krásného 23 měs. chlapečka. Je moc šikovný krásně a srozumitelně mluví, miluje pohádky, básničky písničky atd. Teď ale procházíme těžkým obdobím ne, že by odmlouval a vztekal se to určitě ne, jen vše bere na lehkou váhu. Procházky jsou pro mě utrpení, protože neustále utíká, nechce se ke mě vracet ani mě ne nebezpečných úsecích držet za ruku, nechce ke mě jít když se máme jít oblékat apod. Většinou to vypadá tak, že se začne smát, dělat šílené grimasy a opičky. Vím, že je to jen obdobím, ale trápí mě, že na něj pořád musím křičet, aby poslouchal, pořád ho honit a tlačit „na silu“. Zkouším to hlavně po dobrém, třeba když se má převlékat tak mu z toho dělám závody (aby se zkusil co nejrychleji vysléct a obléct sám) ale přiznám se, že kolikrát mi nervy opravdu hodně jedou. Dnes mi „kamarádka“ řekla, že je malý nevychovaný a že bych ho měla pořádně zmlátit aby měl ze mě respekt ale takhle to já rozhodně řešit nechci. Poraditě mi prosím jak ne něj? Jak mít zase aspoň trochu spolupracující dítě:-). Děkuji za odpověď Klabačková.
Dobrý den,
syn je v období, kdy zkouší vaše hranice – a to fest. Tohle děti dělají celou dobu, ale v tomto věku je to navíc nebezpečné, když ono samo nevnímá ještě ohrožení a nebezpčí kolme sebe. Vaším úkolem je „vydržet“ a důsledně vyžadovat splnění toho, co jste řekla. Když ale nepůjde o nic zásadního, vezměte synka do rozhodování. Nedávajete mu ale volnost ve volbě, ale vždy vobu ze dvou možností, aby ho to nezahltilo, ale aby měl pocit, že je brán vážně. „Chceš jít ven hned nebo po pohádce – a pak už na tom trvat i přes jeho nesouhlas, př. chceš bílý nebo jahodový jogurt apod. Vy rozhodujete, ale on je partner. V tomto věku už prostě chce dát vědět, že je tu také a že je třeba s ním počítat. Neměl by ale mít „moc“ nad vámi. Musíte se naučit stanovovat si své hranice – on je vaším učitelem, vede vás k tomu, abyste si sama vyjasnila co chete a na čem trváte a kde je hranice, kterou nesmí překračovat. Děti nás to prostě učí!
Nemyslím si, že výprask něco řeší, ale někdy je plácnutí po zadečku jasnější než vysvětlení, kterému dítě stejně nerozumí. Já nejsem zastáncem fyzického bití, takže jsem to použila (to plácnutí) jen výjimečně.