Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nedostatek času
Dobrý den, mám 2 děti, 2 a 4 roky. Už si celkem vyhrají sami. V lednu jsem nastoupila do práce na plný úvazek. Starší dcera chodí do školky a mladší syn je s chůvou doma. V pět přijdu z práce a aspoň hodinku se dětem věnuji. Pak je večerní honička a ještě vařím. Organizuji veškerý chod domácnosti. Účty doktory, řeším nemoce, které jsou u nás celkem časté. Než jsem šla do práce, tak jsem si říkala, že si vše vynahradím o víkendu, ale chyba lávky. O víkendu musím stihnou vše, co jsem dřív dělala v týdnu na mateřské. Říkám si, že děti mají plnou pozornost přes týden od chůvy nebo starší se zabaví ve školce (i když je dost nemocná, takže je spíš doma s chůvou a bráškou). Vše co dělám, dělám pro děti. Na jedné straně cítím, že si nevyšetřím vůbec žádný čas na sebe abych si mohla srovnat myšlenky a vylepšit občas rozhozený denní řád a na druhé straně mám špatné svědomí, že mi domácnost bere většinu času, který bych chtěla strávit s dětmi. Manžel se snaží pomáhat, ale bohužel je ten typ, že co mu neřeknu, to neudělá. Ale jinak se moc snaží. Z rodiny nemáme nikoho, kdo by nám pohlídal alespoň jednou za čas. Hlídám buď já nebo manžel a nebo oba. Chůva hlídá jen když jsme v práci. Abych se konečně dostala k otázce, která mě nejvíc trápí. Zda stačí se dětem opravdu věnovat jen hodinu denně. Samozřejmě je nikam neodkládám. Zbytek času je zapojuji do chodu domácnosti, umývání zalévání, vysávání, vaření a práce na zahrádce – všchno, co je baví. Hodně si vykládáme a neustále odpovídám na jejich všetečné otázky. Ale jen tak hodinu denně si s nimi sednu, stavíme nebo čteme, stříháme a pod. Mám z toho opravdu špatný pocit, ale bohužel toho času je tak málo. Komplikací je i jejich častá nemocnocnost. Když už by jsme mohli vyrazit někam ven, tak stejně musíme zůstat doma. Řekněte mi, zda dětem stačí jen čas strávený se mnou i když dělám domácí práce a hodně je do nich zapojuji nebo je to málo. Hlavně starší dcera hodně srovnává s tím, že se jim chůva věnuje a o víkendu se ptá, jestli teta přijde. V podstatě jsou spokojení, jen je na nich vidět, že je trochu mate, že v týdnu se jim někdo extrémě věnuje a o víkendu na ně nemáme zdaleka tolik času. Máte nějakou radu? Děkuji Lenka B.
Dobrý den, Lenko, rozumím vašemu pocitu a naprosto vás chápu. Tak, jak píšete, že si s nimi sednete hodinu denně, to je úžasné, když při tom chodíte a plný úvazek do práce! Víte, jsou mámy, které i když jsou doma, ta s dětmi nestráví ani tu hodinu – jen ukízí nebo vaří nebo jsou na internetu……Váš problém bude jen v tom, že si nevěříte, že s tím nejste tak úplně srovnaná – a to znejisťuje i ty děti, které jsou vlastně jinak spokojené, ale reagují na vaše podvědomé a nevyřčené obavy a pochybnosti. Myslím, že by stačilo jedno EFT sezení, kdy byste si „vyčistila“ všechny tyto obavy a určitě by se ulevilo i dětem – i když by se reálně nic nezměnilo. To že jsou děti nemocní je často proto, aby vyvolaly nějakou akci – je to samozřejmě podvědomé. Chtěji něco změnit…Já jako matka dvou malých (již o něco větších) dětí to dobře znám. Sama jsem u sebe řešila podobné pocity. Věřte, že to je normální a že je v pořádku, když to, jak to dosud děláte budete dělat dál – ale s klidem. Pokud se ale skutečně rozhodnete, že takto dál ne a budete hledat kratší úvazek nebo zůstanete doma – je to také v pořádku – zase s tím ale buďte vyrovnaná. Ptejte se, co je pro vás všechny dobré. Matka by se neměla obětovat, takže pokud děláte práci, která vás baví, je lepší strávit s dětmi aktivní hodinku denně, než zůstat s dětmi celé dny doma a být naštvaná.
Přeji hodně sil!