Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Večerní trápení
Dobrý den Martino, můj dotaz se týká našeho devítiletého syna.
Bude to již několik měsíců, co se u něj objevily problémy s usínáním. Celý den je v pohodě, ale jakmile má jít spát, tak je rozlítostněný a má slzy na krajíčku. Vyžaduje, abychom s ním vždycky já nebo manžel šli spát. Mysleli jsme si, že je to přechodný strach z „něčeho“, tak jsme s ním vždycky jeden šli do postele. Jenomže ten problém se stále stupňuje, v posteli se mě vždycky chytí, tak abych nemohla odejít, když už spí. Takže po hodině, kterou s ním strávím v posteli, opatrně odcházím a v tu ránu je vzhůru a začíná brečet, poslední dobou se to mění skoro v hysterický pláč. Problém bohužel neumí pojmenovat. Několikrát jsme se snažili s ním mluvit o tom, z čeho má vlastně večer strach, jestli mu někdo neublížil, jestli je ve škole všechno v pořádku atd. Vždycky odpoví, že NEVÍ. Nikdy jsme s ním žádné problémy neměli, ve škole patří mezi nejlepší žáky, chodí tam rád, má tam spoustu kamarádů, chodí na kroužky… Dost jsme u něj omezili sledování televize a samozřejmě počítač. Mysleli jsme si, že to pomůže, ale zřejmě to není hlavní příčina. V létě pojede poprvé na letní tábor, sám si donesl přihlášku, do ničeho jsme ho nenutili, pojede tam s celým oddílem karate, na který už chodí 2 roky. Nedovedu si představit, jak tam bude usínat, i on sám z toho už teď má obavy, protože si to sám uvědomuje. Dlouho byl jedináček, dneska má 7měsíční sestru, tak jsme přemýšleli, jestli to nemůže být důvod jeho trápení. Říkal, že je mu trošku líto, že ona s námi může spát v ložnici a on je v pokojíku sám. Ale nemyslím si, že by to byl důvod tak silných problémů při usínání. Dokonce jsme i přestěhovali celý pokojík, postel jsme mu dali na jiné místo, ale také bez úspěchu. Už si s tím zkrátka nevíme rady. Dneska to bylo snad zase horší než kdykoliv jindy. Už jsme nevěděli co s tím, tak jsme ho poslali spát do ložnice, kde okamžitě usnul, aniž bychom tam s ním byli, a manžel dneska bude spát v pokojíku. Někdy je to opravdu šílené…. nejdřív jdu uložit dceru, to je tak na hodinku, většinou tam s ní na chvilku usnu a už slyším, jak u dveří stojí syn a čeká až s ním půjdu do postele, tam se to všechno opakuje, podotýkám, že s ním to je poslední dobou už na hodinu a půl a stejně se vzbudí, když odcházím. Takže vylézám od dětí po desáté večer a jsem totálně vyřízená:-( Už nevěřím tomu, že to je jen přechodný problém, který dokážeme vyřešit v rámci rodiny, proto Vás prosím o radu. Jestli myslíte, že to je důvod k tomu, abychom navštívili dětského psychologa, tak tam určitě zajdeme, protože si myslím, že už to takhle asi dlouho zvládat nebudeme. Díky za Vaši odpověď.
Hlavně si ho nerozmazlete, já mám to a samé se třináctiletou dcerou. Nikdy nebyla schopná spát v pokoji sama ,až teď od září loňského roku žačala spát sama, to jsme se přestěhovali a dostala svůj pokoj. A I TO JE ZA JEJÍCH PODMÍNEK, DVEŘE MUSÍ BÝT OTEVŘENÉ USÍNÁ U MĚ V POSTELI U TV pak jí proberu a odvedu na wc a do pokoje. Já spím už 13. let na půl oka a vyspím se jen když není doma a to bývá jen zřídkakdy. Taky mívala takové stavy že neusne že to ví předem co má dělat!!!!
Je rozmazlená drzá, na pětiletou sestru neuvěřitelně zlá! Vlastně ta chudák malá žije 5 let v neustálých hádkách , nadávkách napadání její osoby /slovní naštěstí/ Já jsem z ní otrávená a i když je to hnusné stříhám metr až bude dospělá a já si odpočinu, pokud se toho dožiju protože jsem na pokraji psychického vyčerpání!
Dobrý den, naprosto vám rozumím. S tím usínáním to je skutečně velká zátěž – pro vás všechny. Asi by vůbec nebylo od věci navštívit sním nějakou poradnu a zkusit „rozkličkovat“ proč se u něj to večerní usínání zhoršuje. On si s tím asi sám neví rady, neovládá svůj strach, ten děs, který ho večer v posteli zajme. Možná něco viděl v televizi ani vy to nevíte a on už to vytěsnil, takže to neví už ani on. Možná se mu zdál nějaký hodně silný nepříjemný sen. Možná jde o reakci i na narození sestry – i když to není tak viditelné – může to být potlačený strach, že jeho již rádi mít nebudete. Těch příčin může být mnoho. Já mám dobrou zkušenost s bachovými esencemi i s homeopatií, kdy se může ta příčina s jejich pomocí „rozpustit“. Já sama pracuji s technikou EFT, kterou lze u dětí také použít. Asi by bylo dobré zpracovat emoce i s vámi, když toho je na vás už moc a jste vyčerpaná z toho každodenního usínání.
Všechny „problémy“ dětí – nemoci, strachy, bolesti břicha apod. jsou symptomy, kterými dítě něco sděluje. Je to zpráva – něco není v pořádku a dítě se tím dává snaží tu situaci urovnat. Zkuste tu zprávu přečíst – ptejte se sama sebe, zadejte si to večer před spaním jako žádost – že chcete znát příčinu – někdy ta odpověď přijde jako kniha, jako zpráva v rádiu, ve filmu v televizi, někdy to člověk prostě sám najednou ví apod. Držím palce a přeji brzké uklidnění této situace.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.