Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Martínek - moje makovička
Už jsem dlouho žádnou zprávičku nepsala – život u nás plyne tak nějak spokojeně (ťuk ťuk)… A tak se s Vámi podělím o to, co se děje Martínkovi v jeho makovičce…
Když jsem dneska dělala s Martínkem úkoly do školy, najednou s sebou škubnul, jako by si na něco vzpomněl a vykřiknul: “Mamííí, tak jsem se KONEČNĚ zamiloval! Do Terezky!!!“ “Tak sláva!“ – zněla moje odpověď…:-))) No musíte uznat, že v necelých 7 letech první láska – to mu vážně skoro ujel vlak…:-)))
A teď trošku na vážnější notičku… Nedávno jsme byli s dětmi po delším čase na hřbitově. Martínek je citlivka, možná působí i to ponuré počasí a to, že je brzy tma – začal přemýšlet o smrti, o posmrtném životě… Celý den je veselý, večer začnu napouštět vanu a najednou má podkovičku, slzičky se koulejí a trápení je na světě. A otázky a otázky a pořád dokolečka. Co se děje s dušičkou, proč musela prababička umřít (zemřela, když mu byli 3 roky), že bude smutný, až umřu já a bude se mu stýskat po hračkách až vyroste…no hrůza. Někdy mám problém, abych se nerozbrečela s ním. Už jsem to tu kdysi řešila – měl podobné období a já vůbec nevěděla, co s tím. Nakonec to samo přešlo. Měla jsem radost, že už je to pryč a teď nanovo… Trápí mě, že se v tomhle věku trápí takovými věcmi. Snad to zase brzy přejde a já budu hartusit, že z vany nacákal a utírat cákance a ne slzy…
Cvrčku, to je krásnéééé :)))
No jo, první velká láska, to se nesmí podceňovat 🙂
A s tím umíráním…. no jo, je to těžké, ty dětičky si to neumí v makovičce pořádně srovnat – a ono je to téma bolavé i pro dopělého, natož pro dítě. Bohužel k životu patří neodmyslitelně, nedá se nic dělat. Tak vám přeji, ať to brzy překonáte a je zas dobře 🙂
Jste šikulky šikovné…. ach jo, jak ten čas letí, viď?
Tak už si dali i první pusu:-)))
Kočky – jste fantastický – tolik reakcí jsem nečekala…
Je fakt, že si vzpomínám na svoje první setkání se smrtí. Byla jsem v první třídě a spolužačce tragicky zemřel tatínek. Vzpomínám si na to docela živě, ale nevím o tom, že bych měla takové otázky jako Martínek. Asi jsem to vědět nepotřebovala…
jj oboje k životu patří:-))
Ať Martínkovi zamilovanost dlouho vydrží a ať je to opětované:-))
A to druhé…teď v dušičkové době to děti určitě vnímají..ale dá se s nimi o těch věcech bavit.Když dceři zemřela babička,to byla malá,měla tři roky a potom děda,to už měla 5,tak od těch dob jsem jí říkávala,že jejich dušičky jsou hvězdičky,které ji chrání a večer jí pošlou nějaký pěkný sen..
horší je vysvětlit proč byli nemocní a doktoři je nezachránili i když byli mladí(48 a 55),protože pak měla taky období,kdy nás nechtěla pustit z dohledu,ať s tatínkem nezemřeme…ale myslím,že to prostě děti nějak pochopit ,,musí“.Aspoň víš,že máš citlivého syna,kterému není jedno co kolem něj děje a myslím,že to je dobře:-)
Zamilovanej(((-: To je krásný((-:
A vůbec se netěším,až budu muset smrt vysvětlovat svým dětem já. Doufám, že to bude až za hodně dlouho.
Cvrčku, to je tak roztomilé, úplně Martínka vidím, jak ti to sděluje :-), ty jeho velká kukadla…
Ségře letos umřel pejsek a mamce kočička. Tak my jsme to taky řešili, jak to Kubíčkovi vysvětlit, ale naštěstí si s tím moc hlavu nedělá. Martínek je moc chytrý a určitě to brzy všechno pochopí a přijdou “lepší“ otázky, jako: kde se berou děti :-)))
Cvrčku, tvá růžová zprávička začala tak úžasně pozitivně… První lásky jsou moc moc krásné. Ta čistota, něha, upřímnost, prostě nádhera. Těm našim malým zlatíčkům to moc přeji, taky jsme si to prožili.:-)
No a k té druhé zprávičce – mám zkušenost (tvá zkušenost může být jiná i tvůj klouček může být jiný než ten můj, píšu jen vlastní postřeh) – že malému vrtá hlavou to, čemu buď nerozumí nebo nedostal dostatečnou odpověď a tudíž ho to nutí nad daným tématem přemýšlet. Cvrčku, vím, že je to obtížné vysvětlování a stejně tak vím, jak citlivé téma to je. Jen chci napsat, že smrt je neoddělitelnou součástí života, je to tak a nikdo z nás to nezmění, pokud zemře prababička je to smutná událost v rodině, cítit smutek je přirozené, normální a je to v pořádku, ovšem dá se to dítěti vysvětlit – že už byla hodně stará, že byla nemocná, že usnula a z toho spánku už se neprobudí, že i její děti už jsou babičkami a dědečky… Mýho broučka zas “tlačila“ myšlenka, proč pan doktor dědu neuzdravil… Takže jsem vysvětlovala, že každé tělo se roky opotřebovává, některé změny jsou nevratné, lékaři nejsou všemocní…
Pak jsem ještě kloučkovi vysvětlovala, že pokud bude na dědečka (u nás to bylo úmrtí tchána) hezky vzpomínat, bude na něj myslet, bude dědeček stále s ním.
A pokud vzpomenu na sebe jako na dítě, zemřela mi babička, když jsem chodila do 1.třídy a vzpomínám si na ten zvláštní pocit a spoustu otázek…
Cvrčku, zkus být trpělivá, tolerantní a v neposlední řadě klidná (při tom bolestném rozhovoru). Jo, jo, ti naši broučkové nám to umějí “komplikovat“ to rodičovství.
Ale teda že je zamilovaný, to je zas prima zprávička, malá má momentálně období, kdy se jí kluci hnusí… a když se v TV dva líbají, sklopí hlavu a říká mi: “Proč to jako dělají?“ Já říkám: “Mají se rádi!“ A ona, že ne, že nechce….
Cvrčku, to je smutné, až mi ukápla slzička. Včera jsem zrovna měla se Sárinkou proslov a ani za mák by mě nenapadlo, že jí můžu takto slovně ublížit. Ona je taky takový citlivý koblížek, no a včera večer mě pořád za něco poučovala a něco se jí pořád nelíbilo. Tak jsem (ale s klidem) v posteli řekla: “Sári, ty mě pořád jen kritizuješ, nic se ti na mě nelíbí, vždyť maminka se o všechno tak stará, máš hračky, hezky bydlíme, máš všechno, co si přeješ a ty mi tak nadáváš, ani se mě nezeptáš, jak jsem se dneska měla v práci a křičíš po mně…“ A ona chudinka začala “natahovat“ a říká: “Já nechci jinou maminku, já chci tebe!“ Bobek malý, já to řekla vcelku hezky, ale i tak si připadám jak tyran, když se mi po tom malá skoro rozbrečela…
Cvrčku, do Terezky se Martínek zamiloval, jo????? ;-), Do jiné, chápu, do našeho miminka néééé. 🙂
To jsi mi připomněla, když jsem v neděli ráno jela k našim pro Ráďu, protože se rozhodl, že tam přespí a pelášili jsme na trénink, den před tím byl s našima na Áčku a fandil samo ve dresu, cestou mu říkám “máš s sebou dres? Já ti modrej zapomněla vzít.“ Dozvěděla jsem se, že asi ne. Tak jsem zastavila, narychlo prohledala batoh a dres neviděla. Otočila jsem auto a jeli jsme zpět k našim a cestou říkám: “na co, ty kluku, myslíš?“ A jeho odpověď: “Na Barušku“. (Dres v tom batohu nakonec byl.)
A co se smrti týče, já se těmto tématům vyhýbám, pokud to jen jde, moje babička mi umřela, když mě byli asi 2 roky, jednou se mě Radeček ptal a kde je moje babička, tak jsem mu řekla, že už umřela, no obulel to parádně a ještě za týden z ničeho nic začal plakat a vylezlo z něj, že brečí, kvůli tomu, že moje babička už umřela. To by skutečně člověk plakal s ním. Musíme to vydržet, než kloučci pochopí koloběh života.
Cvrčku,
já si pamatuju, že zhruba v Martínkově věku jsem taky řešila, co bude až nebudu, až nebude máma, jak se budu cítit v hrobečku a jestli to vůbec budu cítit. Ale v té době mi zemřela babička v 62 letech a mamča z toho byla úplně vyřízená a já jí tím nechtěla zatěžovat a nemluvila jsem o tom a dusila to v sobě.
Je dobře, že o tom Martínek mluví, i když třeba nevíš co na to říct, hlavně, že si jeho hlavička uleví.
No jo, už je to velký kluk, tak řeší lásku a věci, z kterých nám je smutno:)
Ale uvidíš, za chvilku bude řešit počítačové hry aj.
A zase ty nebudeš chápat, co chce:)
Takže bud ráda, že mu ted ještě rozumíš:)
je to šikula, to se musím culit té lásce to je hezké také jsme to prožívali moc hezky nás to podtalo už ve školce…………..k té smutnější části chápu, že to trápí tebe, ale zkus se na to juknout z té druhé strany…… je hezké, že je to tak citlivý a vnímavý, bude z něj jednou bezva mužkej a dobrá podpora pro ženskou….p