Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
potřebuju pomoc se synem
Dobrý den,
Ráda bych znala Váš názor, jak mám dále postupovat, protože už nevím. Syn je citlivý a raději bych to pořešila sama, než ho stresovat dětským psychologem. Pokud to ale jinak nepůjde, samozřemě udělám vše proto, aby byl opět v pořádku.
Synovi bude v srpnu 6let. S manželem od července nežijeme spolu. Syn toto přijal v pořádku, protože s manželem bohužel neměl dobrý vztah /manžel se mu nevěnoval-netrávil s ním moc času, nekoupal ho, neuspával../. Syn ho už poté i přestával vyhledávat a poté byla o to větší fixace na mě. Když ho náhodou oslovil, aby šli spolu něco dělat, manžel ho odmítl, že na to nemá čas nebo s ním hru hrál 10min. a už ho to přestalo bavit. I když jsme byli o víkendu společně, jako by tam manžel nebyl.Nechtěl s námi jet na výlet..stačí mu to doma u tv /je mu 40let/. Takže bohužel jsme se dostávali do situací, kdy s ním syn odmítal jít i na nákup či na procházku, pokud jsem už udeřila, že chci mít chvilku pro sebe. Poslední rok vypadal tak, že syn velmi často plakal, že nechce, aby byl táta doma. Že chce být se mnou. Jelikož jsem v té době uvažovala o rozvodu /bohužel ani já jsem pro něj nebyla dost dobrá/, ptala jsem se syna, jestli by mu vadilo, kdybychom bydleli sami. 3měsíce na to se tak stalo. Za dobu 8měsíců, co žijeme odděleně syn neplakal, že mu otec chybí, že ho chce zpět. Manžel např. ani teď nejeví moc zájem, za dva měsíce ho měl na víkend 2*.Jednou, když jsem jela na pohřeb,podruhé – když s ním byl u svého otce s přítelkyní. Když ho vyzvedne v týdnu /st a čt/ ze školky, stejně jsou u nás. K sobě si ho nevezme. Syn u něj spal jen 2*, odmítá u něj být. A teď kámen úrazu. Poslední měsíc se syn stresuje ve školce. Pokud zjistí, že je ve školce ředitelka /má je 2*do týdne/, ráno pláče, že tam nechce. Vím, že více rodičů s ní má problémy, že je přísná a některé děti jsou nesvý, že tam je. Syn citlivější reaguje pláčem. Dala jsem si proto schůzku s ředitelkou a o všem v přátelském duchu pohovořila. Mrzelo jí,jak se věci mají a slíbila, že se na to u něj zaměří.Ukáže zas čas,kam se to posune. Nicméně, když jsem Danikovi o rozmluvě s ředitelkou řekla, přišel s tím, že mu tam vadí učitelka Jana. Ta k nim přešla z jiné třídy. Údajně je také přísnější. A že chce, aby ty dvě byly jako jeho oblíbené učitelky /bohužel-bohudík se ostatní chovají velmi mile, takže chápu, že pak z té změny děti mohou být rozhozené/. Řekla jsem mu, co se bude dít dál, další učitelka…A můj dotaz zní.
Může to vše souviset s naším rozvodem?Může se to projetvit skutečně až po osmi měsících? Před synem se teda s manželem chováme normálně, hrajeme si,povídáme, snažíme se i některý víkend trávit společně. Nebo syn bojuje s něčím jiným? Kamarádi jsou ve školce údajně v pořádku a ani učitelka neříkala, že by měl problém. Děti ho mají rádi, vyhledávají ho. Když se ho na to zeptám, naposledy mi řekl, že chce být s tátou víc. Že u nás táta nemusí bydlet, ale chtěl by s ním být více času. Domluvili jsme se tedy, že bude chodit ob den. Údajně co se děje ve školce s námi doma nesouvisí. Ale dokáže to takto malé dítě rozkrýt nebo má v hlavě takový bordel, že to neumí sám pojmenovat?
Jinak pokud je ve školce jiná učitelka, řekne mi, jak měl skvělý den, že byla sranda. A i když je tam jeho neoblíbená, prý stav, kdy brečí trvá jen chvíli – pár minut a pak už si hraje, směje se. Brečel, i když jsem ho do školky dávala já nebo manžel.
Pomůžete mi to rozkrýt?
Děkuji za Váš čas
Lenka
Dobrý den, Lenko, co se týče psychiky dítěte, tak ty změny mají na děti vliv, ale pokud není dítě svědkem bolestných hádek, obviňování nebo přetahování se o něj, tak se s tou rozlukou rodičů smíří docela rychle, nevíc, když ten vztah nebyl intenzivní a více tíhne k vám. Co se v jeho hlavičce ale děje neví ani on. Dítě si až skoro do 9-ti let (mnohdy i déle) neumí vysvětli své chování a když se zeptáme „proč to děláš“, „proč se tak cítíš“, tak teprve začne hledat nějakou odpověď a řekne i nějakou blbost, jen aby vyhovělo a odpovědělo. Takže nikdy se neptejte „proč“, ale zkuste si s ním povídat „vidím, že jsi smutný, co tě tak rozesmutnilo? Popište co vidíte, jak se tváří, nazvěte tu jeho emoci (dítě se teprve učí, jak se pocity nazývají, že se tomu třeba říká smutek, vztek apod.) a zeptejte se co se děje, co ho tak naštvalo apod. Samo si to ještě dlouho nedokáže vysvětlit a dát dohromady, co se v něm děje. Vy na to můžete pouze usuzovat z jeho chování, ale jistotu také nemáte. často stačí ale jen dítě vzít, říct mu, že vidíte, že je smutné a jen mu říct, že to je v pořádku být někdy smutný a být s ním (mít ho v náručí nebo jen u něj být – neutíkat od něj). Nevím, jestli jsem vám odpověděla dostatečně na vaši otázku. ale přijde mi, že ať se v něj děje cokoli, stačí, když to jako máma budete respektovat a dovolíte mu to „prožít“. Přeji hodně trpělivosti!
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.