Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potřebuju se vypovídat.
Poslední dobou jsem v nějaké melancholii, nechci to nazývat depresí. Jsem podruhé vdaná, druhého manžela jsem si vybrala po zralé úvaze, jako zodpovědného člověka který se dovede o rodinu dobře postarat. Mám jedno dítě z 1. manželství a s druhým manželem jsme druhou dceru počali poměrně brzo po seznámení. On se ale strašně změnil potom co mě měl jistou. Není zlý to ne. Ale nasliboval mi hory i s horákama. Sliboval jak postavíme dům, jak nebudud muset pracovat když nebudu chtít protože on vydělá! Já nechtěla měla jsem svojí práci ráda,ale pak jsem zjistila že má 12 tísíc měsíčně, jak by mě chtěl živit! O děti se strará skvěle, nedělá rozdíl mezi naším a mým bere je obě jako svoje. Výplatu mi dává celou, do hospody nechodí o) Asi se ptáte kde je problém! Problém je ten že jsem si vzala někoho z rozumu, myslela jsem že si časem zvyknu, zamiluju,ale ani po 6 letech se to nestalo. Pořád miluji /asi/ svého bývalého přítelew se který msjem se rozešla protože byl nezodpovědný, nechtěl rodinu, prostě to nešlo, rozešla jsem se s ním i když jsem ho milovala I když vím že návrat k němu je nemožný pořád na něj myslím těch 6 let pořád, někdyx více někdy méně. Někdy myslím že už to bude dobré že zapomenu a stejně vždycky zase na něj začnu myslet.
Můj manžel se opravdu p osvatbě změnil, když zjistil že mě má jisotu přestal plánovat, dům nepostavil z čeho taky že!
Alespoň jsme ho přiměla změnit práci aby jsme neumřeli hlady /já na mateřské/ Nedbá o sebe, před 5 lety měl jít na vytržení zubu zatím jsem ho nepřiměla. Žádanka na pravidelné oční vyštření kvůli práci leží už od září na poličce. Njehorší co je, je jeho Impotence! Prakticky pokaždé to skončí neúspěchem ,léčit se nechce, podle mého to má od páteře kdysi měl úraz, řekne že to bude řešit ale už se to táhne dlouho a nědělá s tím nic. Tvrdí že impotentní není že je to z čehokoliv že se to stává, únava atd. Ale pokaždé???!!!! Je mi 35 let a představa že takto budu žít celý život mě děsí! Omlouvám se za dlouhé psaní,ale nemám se komu svěřit a už to nemůžu v sobě dusit. Prosím o odpověd kohokoliv, děkuji.
Dobrý den, děkuji za ospověd. Že je situace neúnosná vím, ale jsem bez práce, máme společně dům který jsem si vytoužila, mladší je málo let a nechci aby trpěla že jsou rodiče rozvedení, jako ta starší. Vím že to na mě vrhá špatné světlo a proto zatím nemám odvahu ani možnosti se odpoutat. Věřím ale, že ta chvíle jednou nastane, bylo by to tak hezké být s někým koho mám ráda,ale bohužel zatím to nejde odpoutat se a začít znova….
Milá Pavlo.
Ve svém manželství jsem se cítila stejně jako ty a radím jediné.Odpoutej se od té koule co tě tíží,tím myslím život bez lásky.Život je moc krátký na to, aby jsi jenom přežívala ve vztahu, který ti nepřináší uspokojení. Nesmíš se bát. Děti potřebují poznat lásku a jak jí mají poznat, když ty nejsi šťastná. Věřím, že si časem najdeš partnera, s kterým najdeš to pravé souznění.
Dobrý den, Pavlo,
vnímám těžkou situaci, ve které se ocitáte. Je to mno věcí zarát, které se podepisují na vašem současném psychickém rozpoložení. Hlavně v tom cítím volání o pomoc – ale nevolá váš mozek, volá vaše duše, vaše já, uvnitř. to, které chce milovat a být milováno, ale je zraněné. V první řadě bych na vaščm místě začala řešit svoje vlastní „nezhojené“ zranění a připoutanost k minulému partnerovi. Jsou to záležitosti, které lze pomocí různých technik skutečně v sobě vyřešit a zahojit. Jednou z nich je EFT, ale jsou i jiné. Když budete cítit mír sama v sobě, bude pro vás jednodušší rozhodnout se, co vlastně chcete dál dělat a s kým. Možná se s mužem rozhodnete zůstat, ale bude to vaše rozhodnutí, nebudete se v tom cítit jako oběť. Možná se rozhodnete odejít, ale nebude to útěk, bude to svobodné a dospělé rozhodnutí jít si za svým cílem. Nelze však činit rozhodnutí za druhé, tedy ani to, že se mají změnit nebo zlepšit, že by měli začít něco řešit apod. Člověk musí začít vždy sám v sobě. Jakmile je v nás něco, co nás trápí, bolí, zlobí, rozesmutňuje, je to to, co je třeba „zpracovat“ = zahojit, uvolnit, abychom se mohli cítit líp. Přeji vám, abyste našla nějakou příjemnou paní terapeutku, která vám s tím může pomoci.