Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Odmítá jíst
Dobrý den
Můj 3 a půl letý syn odmítá jíst. Jíst primárně nechce, musím ho nutit, cpe si jídlo do koutku a odmítá ho polknout. Dohání mě tím k šílenství. Dítě má přes metr a váží 13 kg, vypadá jako kost a kůže, hrozně rychle prochladá, protože nemá gram tuku. Nakrmit ho byl problém od narození, špatně sál a usínal u kojení, musela jsem dokrmovat.Přibíral jen velmi pomalu a spíše na spodní hranici únosné normy. kojila jsem 9 měsíců. V současné době je pro nás jídlo hotové peklo, když ho zavolám k jídlu tak řve, že nechce, když se mu nevěnuji tak u toho sedí třeba hodinu a ani se jídla nedotkne. Když se ho snažím krmit vezme si lžičku, nacpe ji do koutku a čeká co udělám. Ví, že nemůžu udělat nic, i když mu jídlo rozmixuji aby ho nemusel kousat, tak ho nepolkne. Nepolkne ho třeba několik hodin, když kapituluji a nechám ho jít. Průměrná doba krmení se pohybuje od 1 hodiny ke dvěma, a kolikrát do něj nacpu sotva pár lžiček. Mívá samozřejmě světlejší chvilky, když třeba půl dne nic nejí a uvařím něco, co opravdu rád (lososa nebo kaši s čokoládou)to pak někdy i jídlo téměř dojí. Nebo když se dostane k laskomině,ty mu ale nedávám pokud zrovna nedojedl. Problémy s polykáním můžou do jisté míry způsobovat zvětšené mandle, ale když něco chce polknout, tak to polknout dokáže. Mám pocit, že mě tím zkouší, že si tím buduje určitou pozici. Během dne, kromě chystání jídla a marných pokusů o nakrmení toho už moc nestihnu a občas vypěním, už jsem mu dala i facku, pak sice brečel, ale sousto polkl. Čím dál tím častěji naše stolování končí tím, že dítě sedí s plnou pusou, kouká na mě jak pes a čeká jestli mu tu facku dám, nebo ne. Je mi však nade všechno jasné, že to není cesta a i kdyby byla nechci v ní pokračovat. Co mám dělat s ním a co mám dělat se sebou? Děkuji
Dobrý den, tak jsem zjistila, že se odpověď nějakým způsobem zatoulala a není tu, zkusím to tedy znovu.
Jako první bych navštívila odborníky (pediatra, gastroenterologa, alergologa, imunologa, atd.), zda se za nechutenstvím neskrývá nějaký zdravotní problém. Mám zkušenost, že žádné dítko dobrovolně hladovět nebude. Většinou je něco za tím schováno.
Za další bych poradila, zkuste z jídla nedělat takovou vědu. Vy jste ve stresu, že nic nesní, chlapec z vás ten stres cítí, a proto se chová, jak popisujete a jste v začarovaném kruhu.
Doporučila bych zkusit naopak z jídla udělat něco pěkného, na co se bude těšit. Můžete společně prostřít, nechte ho vybrat příbor, hrníček, můžete ho zapojit i při nákupu (já jsem např. vystříhala z letáků potraviny a ty, které půjdeme nakoupit jsem nalepila na papír, a poté jsme je společně hledali), zkuste se zeptat, co byste měla uvařit, případně ho nějak zapojit do přípravy – vzhledem k věku zatím podat něco, přinést, či zamíchat v míse. Třeba, když bude v procesu zapojen, bude mu i chutnat výsledek.
Snažte se stolovat společně, i taková maličkost mnoho znamená. Při společném stolování uvidí, že vám jídlo chutná a možná bude chtít také ochutnat. Vařte taková jídla, abyste všichni mohli mít stejné, při jídle hodně nabízejte, ale ze začátku jen tak mimochodem – to je dobré, podívej, nechceš ochutnat?… zkuste nabízet i potravu, kterou může jíst sám, např. uvařenou bramboru, mrkev, růžičku brokolice, květáku, přes den třeba kukuřičnou křupku, nebo kousek rohlíku. Možná se chce obsloužit již sám.
Nastavte si režim jídel a ten se snažte dodržet, neznamená to však na minutu přesně, rozmezí by mělo být asi hodinové. Pokud nabízený pokrm nesní, nijak ho nenuťte, a po chvíli bez poznámek, úplně v klidu, jídlo odneste. Buďte důslední (je zapotřebí, aby všichni z okolí toto respektovali a potajmu mu nedávali různé mlsky) a další jídlo nabídněte až ve stanovené době (např. nesní svačinu, další dostane až oběd… a tak pořád). Zpočátku bych asi netrvala na úplném snědení nabízeného jídla, podle mě jedna či dvě lžičky budou úspěchem. Nezapomeňte chválit každé zlepšení, i sebemenší pokrok.
Dalším důležitým prvkem je pohyb, pravidelné procházky, nebo herna v nějakém Mateřském centru mohou být pro stravování velkým přínosem. Zjistila jsem, že dětem nic nechutná víc, než jídlo, co má kamarád. V takové situaci sní i to, co by doma nikdy nepozřelo.
A nakonec, málokdo si uvědomuje, jak péče o děti vyčerpává, proto nezapomínejte na svůj odpočinek, domluvte se s okolím a zkuste si vyšetřit asi tak hodinku denně jenom pro sebe – neznamená to, že v té době musíte stihnout, co jindy nestíháte, tato chvíle by měly být pouze vaše – dojděte si s kamarádkou na kafíčko, napusťte si vanu horké vody a relaxujte, přečtěte si nějakou pěknou knížku, prostě dělejte, na co právě máte náladu. Držím palce a kdyžtak napište, jak se vám daří