Archiv diskuzí

Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.

→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.

Příjmutí dalšího sourozence

Dobrý den,
moc ráda bych Vás požádala o radu. Mám 3letého syna (3roky, 2měsíce) a 6týdenní dceru. Syn si prošel obvyklým obdobím vzdoru během 2-3roku. Na miminko se těšil. Po příchodu z porodnice s dcerou byl pár dní u jedné a pár dní u druhé babičky. Vždy tam byl rád. Po 8 dnech, kdy byl střídavě 2 dny pryč, 2 dny doma, 2 dny pryč, vždy dobrovolně a se souhlasem, jsme se začali doma zabíhat do nového režimu. Syn nově příchozího sourozence přijal dobře. Po 4 týdnech se u něj začali projevovat silně emotivní reakce, nikam nechce chodit (ani s mámou a sestřičkou), chce být jen doma. I když odcházím, nechce jít se mnou. Kvůli všemu se začal velmi silně vztekat, s podobným průběhem jako při období vzdoru, které u něj bylo hodně bouřlivé (záchvaty zuřivosti 10-40 minut). Není najednou schopen mi říct, jestli něco chce nebo ne, vždy své rozhodnutí náhle mění. Klasicky řekne, „já už nebudu“ a jde a udělá pravý opak. Přestal chtít chodit k babičkám, bez udání důvodu. Řekne nám, že tam zlobí a tak tam nemůže. Přehání v jakékoliv situaci, když se bouchne, když má něco udělat…najednou mu nefungují nožičky, ručičky, padá a začne plakat. Také začal dělat naschvály, přímo mu řekneme, že něco dělat nemůže a on jde a udělá to. Domnívám se, že toto chování jinak hodného dítěte je spojeno s příchodem nového sourozence. Určitě hraje roli jeho povaha, která je hodně zděděná po mě (cholerik). Snažím se trávit čas, kdykoliv to jde právě se synem, nebýt na něj příliš přísná, ale nevím do jaké míry mu mám ustupovat (že nepůjdeme ven, že nebudeme číst atd., že nepůjdeme k babičce) a do jaké míry mám trvat na svém požadavku. Nechci danou situaci zhoršit, ale také nechci dát synovi příležitost k její zneužití. Je to podšívka . Předem děkuji za radu, Lenka.

Mgr. Martina Přichystalová mojeEFT.cz
12.2.2013 v 23:05

Dobrý den, Lenko, no, nejspíš se u něj něco zaseklo a on sám si s tím neví rady. Každopádně se necítí dobře a protože je to malý kluk, chce, abyste se tak jak on cítili všichni. A tak ve svém zoufalství vyvádí a dělá věci, kvli nimž je těžké mít s ním trpělivost a soucit. Ale je to tak, že on zatím neumí dát to najevo jinak, než že dělá věci, které u vás vyvolají nepříjemné pocity, jako má on. Můžete mu to říct: „vidím, že se opravdu necítíš dobře, že tě něco trápí, můžu ti nějak pomoci?“ Ale co se týče rozhodnutí jít ven, o tom syn nerozhoduje. To musíte vědět vy, jestli chcete jít ven nebo ne. A podle toho na tom buď trvat, nebo se sním dohodnout na jiné činnosti. Jelikož se jedná o malé dítě, kterému se těžko něco vysvětluje, doporučila bych vám Bachovy esence nebo homeopatii. To působí až do příčiny a tu příčinu postupně rozpustí a syn se zase bude moci zase cítit dobře. Přeji vám trpělivost a lásku. Tam, kde je těžké milovat, je to nejvíce potřeba. Ale milovat neznamená ustoupit a dovolit vše. Je to o hranicích a láskyplném usměrňování – někdy i silnějšími prostředky, když je třeba.