Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chování 5leté dcery
Dobrý den, prosím o pomoc s chováním mojí 5leté dcery. Jak to co nejpřesněji popsat – trápí mě, že si myslí, že např. moje sestra (tedy její teta) nebo moje kamarádka jsou lepší maminky než já, protože ji samozřejmě nenapomínají za věci, které mě vadí(týká se to hlavně úklidu, chování při jídle, chování k bratrovi, chování obecně apod.) Se sestrou ani s kamarádkou se nevidíme moc často, takže si dcera automaticky myslí, že ony na svoje děti takové nároky nemají a vlastně, že jsou ke svým dětem benevolentní i v době, kdy se nevidíme. Potom vlastně následuje to, že když jsme pohromadě, dcera ode mě nechce ani nalít pití, na procházce jde za ruku radši s tetami. Samozřejmě je mi to líto a v současné době o to víc, že se takhle začíná chovat i náš dvouletý syn. Nemyslím si, že jsem na naše děti přehnaně přísná nebo že bych po nich chtěla něco, co by ve svém věku nezvládly. Několikrát jsme si o tom s dcerou povídaly, nechci si její náklonost vynucovat, spíš si ve skrytu duše přeji, aby sama došla k tomu, že my, jako jejich rodiče, je máme nejraději. Když s tetami nejsme, tak je to dobré, povídáme si, pomuchlujeme se, snažím se dětem co nejvíc věnovat, i když někdy mám víc práce (jsem s nimi převážně já, manžel chodí z práce až večer, babičky hlídají zřídka)a to se potom musí zabavit sami a tady si myslím, že opět nastává to, že si dcera myslí, že tety mají na děti víc času, ačkoliv to není pravda. Obzvláště moje sestra své děti vede k nesamostatnosti věčným posluhováním, což mě se nelíbí a snažím se vychovávat naše děti jinak, ale dceři se samozřejmě líbí model výchovy mojí sestry. Jsem z toho smutná, protože v těchto situacích si samozřejmě ani moje sestra neodpustí rýpnutí, je mi to nepříjemné, protože jinak s dětmi máme dobré vztahy. Za odpoděď děkuji. Jajda
Dobrý den, takhle je to ale téměř ve všech rodinách – myslím to, že aktivní tety či babičky, dědečci nebo slečny na hlídání – mají na dítě víc času, „rozmazují ho“ a nemají na něj žádné nároky. Problém vidím v tom, že jste se nechala zahnat do kouta srovnáním vaší dcery. Ano, děti to vidí, děti to pocítí a popíší, že U TOHO a TOHO tohle nemusí, ale je potřeba být si sama v sobě naprosto jistá, že tak jak to dělám, to dělám tak nejlépe, jak v tu dobu mohu a umím a že mohu dát dítěti za pravdu, že ano, tam to nemusí, a že je fajn, že si to tam užije, doma je ale doma. Buďte s tím prostě v klidu, dopřejte dítěti náklonnost druhých osob a v pohodě to bude, když budete mít upřímnou radost, že je vaše dítě spokojené. Velmi by vám mohla pomoci terapie EFT – jedno či dvě sezení, kdy byste si mohla tyto své pocity selhání, lítosti, možných výčitek apod. zpracovat a cítit se dobře. Držím vám palce ať je vám všem spolu hezky.
Dobrý den, i já mám děti v podobném věku jako Vy. I já vychovám dcery sama bez babiček. Bydlí daleko. Manžel v práci skoro celý den. Dcery (5,5 a 3) se chovají ke každé návštěvě stejným způsobem. Vzájemné vztahy v rodině jsou dobré. Neberu toto chování za škodlivé. Naopak si vždy říkám, alespoň si mohu chvilku odpočinout, když holky okupují někoho jiného. Děti hledají další osobnosti, kde načerpat nové informace. Těmi jsou pro ně i návštěvy. Pokud nesouhlasíte s jinou výchovou, je nutné neustále vysvětlovat, že takto se u Vás chovat nebudete. I u nás to tak je. Stačí návrat do našich kolejí při návratu od babiček. Marie