Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak usměrnit jeho divokost
Dobrý den,
mám 3,5 letého syna, se kterým si nevíme celá rodina rady… Je hrozně divoký, sprostý a ve společnosti dětí nezvladatelný, neposlechne, je jakoby v transu…v těchto chvílích nemá k nikomu respekt, ani k cizím lidem. Hrozně se za něj stydím a mám strach ho brát na hřiště. Podotýkám, že nechodí do školky. Na druhou stranu, když je sám jen se mnou nebo s jiným členem naší rodiny, je hodný, zvídavý a mazlí se. Nevím, kde dělám chybu ve výchově a jakým způsobem ho usměrnit….prosím poraďte… Děkuji!
dobrý den, já se připojím s dotazem. mám podobn dítě, kterému jsou dva roky. je snadné říct, že máme odejít ze hřiště. ale co její o 2 roky starší sestřička? to má odcházet z hřiště proto, že její mladší zlobí a je agresivní?
no já jsem si právě taky myslela, že to je jen silné zaujetí, ale nakonec tam nález na eeg byl zcela jasný, i když malá nikdy klasický epileptický záchvat neměla, takže proto jsem reagovala, že obyčejný člověk si představuje, že epileptický záchvat MUSÍ poznat, ale není to tak, je jich celá řada a opravdu poznat nejsou. Jen je jasné, že po takové mozkové aktivitě dítě není schopné reagovat jak bychom si přáli, to nemůže dokázat.
Slovem tranz jsem nemyslela skutečné epileptické záchvaty, ale stav, kdy dítě pro svůj stav není schopno reagovat na naše otázky nebo prosby či napomenutí. V tranzu jsou děti i když se dívají na televizi nebo jsou příliž zaujati svoji hrou. Však to znáte :-). Můžete na dítě mluvit a nic. Samozřejmě, je-li to skutečně stav epileptického záchvatu, tak je třeba jít na odborné vyšetření. Z mé ztkušenosti právě malé děti na neurologické vyšetření neposílají a čekají zda to nepoleví právě s dozráním nervové soustavy. Ale jestli máte silné podezření, tak si to vyžádejte. Hodně sil.
jo ale vlastně chci hlavně napsat, že s tím styděním se to opravdu není na místě, berte to tak, že on za to opravdu nemůže, nemůže se chovat jinak, ani kdyby stokrát chtěla, je to jako by jste chtěla, aby byl modrooký člověk hnědooký, to nezměníte, on za to nemůže a ani nikde není psáno, že modré oči jsou nějak lepíš než hnědé, že určité chování je nějak horší než jiné…
samozřejmě, že neexistuje, je to jen název pro dítě, které se nechová jako většina 🙂
Opravdu jsem to psala spíše kvůli tomu nálezu na eeg, než kvůli názvu diagnozy a hlavně taky, že paní Martina píše, že ve 3,5 letech jí nelze diagnostikovat, tak že lze.
paní martino, „do tranzu“ se dostanou spíš ty, co mají i epi. já mám jedno s epi adhd a druhý „jen“ adhd a rozdíl je značný. i když je otázka, co paní myslí slovem tranz:-)
hlavně se za něj nestyďte! je to vaše dítě, snažíte se jak nejlíp umíte, milujete ho přece a chcete mu pomoci. tedy aspoň doufám. dejte si „potvrdit“ v ppp nebo u psychologa, jestli je to výchovou nebo jde opravdu o adh, adhd apod. poradí vám, jak se naučit s jeho projevy žít a jak mu pomoci a jak k němu přistupovat. připravte se na to, že okolí bude stále tvrdit, že jste moc měkká, že neumíte vychovat dítě, že žádné takové postižení jako adhd neexistuje (že lien:-))), že za to můžete vy. mě psycholožka synků řekla, ať vždycky takovým přechytralým radílkům řeknu – buďte rádi, že máte zdravé hodné vzorné děti a že je umíte vychovat. já to prostě asi neumím. a když to řeknete s úsměvem, většinou sklapnou:-)
BTW:synek byl do tří let takřka hluchý a naučil se to taky. poslouchala jsem neustále v obchodě, že je nevychovanej protože moc křičí. jednou se mile obrátil na jednu takovou paní a řekl: paní, buďte ráda, že slyšíte, já skoro neslyším a proto asi křičím. raděj bych slyšel a mluvil normálně. a to mu bylo něco kolem tří let. bydlíme na hodně malém městě a od té doby mě i pouštěli na začátek fronty. a paní mu kupuje i bonbony (které mimochodem nesmí). chce to trpělivost, pochopit své dítě, přijmout ho a milovat ho takový jaký je a pomáhat mu se s tím handicapem vyrovnat a naučit žít. a hlavně, když před dítkem na vás někdo takhle spustí, zastat se toho svýho, aby viděl, že má nějakou jistotu, někoho, kdo za ním stojí, pomůže mu, chápe ho. věřte, přináší to výsledky. časem se ty děti při správném přístupu neuvěřitelně snaží, i když jim to občas nejde.
Moje dcera je necelé 4 roky stará a má ADHD diagnostikovanou. Navíc tedy kontrolní vyšetření prokázalo epileptický nález na mozku. Píšu to proto, že píšete o tranzu, ve kterém nic nevnímá. Mojí dceři se právě takto projevuje „epileptický“ záchvat, tak možná by stálo za to navštívit neurologa, než hledat chyby ve výchově. Mně se taky dost lidí i odborníci (v PPP) snažilo vnutit, že je to chybou ve výchově, až neuroložka a následně psychiatrička (která žádnou výchovnou ani psychiatrickou poruchu neshledala, tedy potvrdila pouze neurologický nález) objevili zcela jinou příčinu jejího chování. Držím palce, je to běh na dlouhou trať, připravte se na názory typu chyba je na matčině straně :-).
Dobrý den, tohle se velmi těžko na dálku posuzuje, ale často mívají podobné projevy děti s ADHD. Jenže se to u takto malých dětí nedá ještě diagnostikovat. Je třeba být mnohem pevnější a důslednější, mít jasně stanovené hranice chování mezi dětmi a mít jasně stanovevé důsledky při jejich porušení. Vždy je třeba dítěti je několikrát zopakovat – i každý den. A když je poruší, když nebude respektovat vaše první ani druhé upozornění, tak následuje odchod ze hřiště. Vy s tím počítejte, že tam jdete jen na chvílůi. Nemusíte se na něj zlobit, jen mu ukažte, co bude následovat a skutečně to dodržte. Pro vás je to velmi těžké, protože si nemůžete jít popovídat s maminkami na hřiště, ale více méně hlídáte syna a dáváte pozor, kdy už překročil hranice tak, že je třeba odejít. Postupně se syn takot naučí určitým pravidlům chování mezi dětmi a bude se k nim moci připojit. Ale podotýkám, že u dětí s ADHD je to běh na dlouhou trať. Tyto děti moc neragují na tresty (proto říkám „důsledky“) a zapomínají a to, co se jim řeklo. Dostanou se do tranzu, jak vy říkáte a je to stále dokola. Snažte se moc nekomentovat ty selhání, ale hledejte jakékoliv důvody pro pochválení – krásně jsi chlapečkovi podal lopatku, to je hezké, že jsi do té bábovky nešlápl, ale obešel jsi ji, moc mě to těší, mám radost, že sis vydržel 5 minut hrát na písku, potěšilo mě to …apod. Pochvaly musí být vždy POPISNÉ. Slova jsi šikovný, jsi hodný…nemají smysl. Dítě musí vědět, co se vám líbilo, jako konkrétní chování chválíte – aby ho mohlo zopakovat.
Přeji hodně trpělivosti a lásky!