Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
mohu i já poznat u svého dítka ADHD???
Dobrý den Martino,
přečetla jsem mraky článků o ADHD. A protože jsem už asi vyčerpala zásobu všech možných triků a tipů jak některé situace zvládnout, začala jsem vlastně přemýšlet, zda-li vůbec je v našich silách, s některými úlety našeho chlapáka, něco dělat. Náš 4letý synek je moc milé dítko, ALE 😀 😀 😀 – je to šílený průďa – špatně zvládá emoce (tedy tak to vidím já). Umí být milionový kluk, ale zároveň umí být i dost často „nesnesitelný“ (jakmile se mu něco nelíbí vtekle křičí, pláče, snaží se vynutit, přestože mu není vyhověno NIKDY a nepředstavitelně o všem diskutuje – ale proč to nejde, proč nemůžu,…nechci do školky, nechci ze školky,…- samozřejmě jsme někde ve výchově asi chybu udělali, ale nějak se nedokážeme zatím prokousat k tomu, kde. Takhle když to píšu, to vypadá jako problém každého 4letého dítka, ale opravdu jsou to mnohdy velmi vypjaté situace a proto jsem se chtěla zeptat, zda-li já jako rodič dokžu poznat, kdy jde jen o zlobivé dítko a kdy už se jedná o ADHD a měla bych se tedy obrátit na odborníka. Což se mi zatím samozřejmě nechce :-). Jinak je kluk šikula, vydrží si sám hrát, kreslit, zpívat, jenom musí chtít a musí být po jeho – jinak je pláč, vztek, křik – ve školce se také podřídit musel, ale neobešlo se to bez problémů – já bych řekla že došlo k určitému kompromisu – ale to bylo plně v rukách učitelek – to je jen jak to vnímám já. 😀 Omlouvám ze za dlouhý dotaz.
no motá s váma pěkně:-))) ale to se mnou ti mí taky. kdo to nezná, nepochopí.
Všem moc moc děkuji :-).
Martino, je pravda, že právě domluva nejvíce pomáhá předcházet horším projevům.
Nemůžu říct:
Jde se domů – ale – ještě si 5 minut pohrajte, budeme se muset rozloučit.
Jdi si vyčistit zuby – ale -Dokoukejte se na Večerníček, pak si dojděte vyčistit zoubky.
Jdi si uklízet – ale – bylo by dobré uklitit ty hračky, abychom po nich nešlapali.
Vím, že se mnou někteří rodiče souhlasit nebudou, ale je to jediné, jak můj syn bez větších potíží udělá to, co po něm chci – i přesto někdy samozřejmě odmlouvá, že nechce, pláče, že nechce odejít, ale nakonec mi odvětí: Tak jo.
Musím se podělit o dnešní příhodu: Syn nedojedl sušenku a odešel nahoru k babičce. Mě chytla mlsná a tak jsem ten nepatrný zbyteček dojedla. Vzápětí přišel synek od babičky a hned s křikem na mě: Héééj, kdo mi snědl moji sušenku!!! říkám: jé, já myslela, že už ji nebudeš jíst a já na ni měla chuť, tak mi to prosím odpusť, že jsem ji dojedla. Tak už se na mě nezlob. Bylo vidět, jak zápasí sám se sebou a pak mi říká: Dobře, ale to bylo naposled, příště už ti to neodpustím, ale ještě se na tebe budu chvilku zlobit, jo?
😀 😀
Dobrý den, no už zde bylo napsáno spoustu věcí :-). ADHD je nyní často diskutovaná diagnóza :-). Když je dítě ADHD nemusí to ještě být žádný velký problém. Problém se z toho stane, když se tato diagnóza kombinuje ještě s dalšími poruchami chování a pak už je to pro dítě i pro rodiče a další vychovatele opravdu obtížné. Určitě neuděláte chybu, když se zajdete poradit do PPP ještě před vstupem do ZŠ a zkusit aplikovat určité výchovné postupy, které mohou vnější projevy zmírňovat. Vždy je nutné stanovit určité hranice ve výchově, i když se dítě zlobí a vzteká, když trváte na jejich dodržování, ale jinak to prostě nejde. Neberte si osobně jeho projevy chování a pokuste se mnohým konfliktům předcházet, třeba domluvou dopředu. Vím, že je to někdy obtížné. Přeji vám mnoho sil a trpělivosti!
lien mě to napadlo jak furt píšeš, že „uteče do svýho světa“.
jo jo, to znám. synka si oblíbily dvě spolužačky. furt do něho ryjou. telefonoval ředitel, že rozbil spolužačce hlavu. že dostane ředitelskou důtku. fajn, ale nakonec to bylo takhle: dohadoval se – slovně – s jednou spolužačkou. ta chuděrka s rozbitou hlavou k němu přiběhla, začla ho tahat za vlasy a bušit do něj. chtěl se jí zbavit, tak ji chytil za culík a ejhle, vedle katedra, a ta holka na ni spadla. ptala jsem se učitelky, jestli i ona dostala alespoň poznámku. prý ne, že ho „jen“ tahala za vlasy a pošťuchovala.že to dělá pravidelně, sprostě na něj pokřikuje apod. se neřeší. další příklad – to samý stvoření mu sebralo papuče z aktovky. chtěl je vrátit, utíkal za ní. a ona zakopla, opět si rozbila hlavu. prý proto, že ji honil.přitom se jí ani nedotkl jak dosvědčili spolužáci. to, že mu ukradla z aktovky papuče se neřešilo. tyhle děti prostě dostanou nálepku lumpa a pak se po nich sveze všechno. takže alespoň doma by měly mít zastání.
Radko, Lien – děkuji :-). Lien, naprosto chápu 😀 – také když si čtu některé výroky po sobě, připadá mi moje dítko skoro nesnesitelné 😀 – ale tak to není. Navíc my rodiče, jelikož se takové věci dějí často, jsme jim přivykli a řešíme je podle momentálního rozpoložení našecho syna. Člověk bohužel snadno podlehne tlaku okolí a bohužel i moje trpělivost má své meze a jak to tak chodí asi všude, většinou se neděje jen jedna nepříjemnost a doma vám zlobivější dítko dá obvykle tu poslední ránu :-). Jelikož názory o nevychovaném vzteklounovi poslouchám už nějakou dobu od tchánovců, jsem už celkem otrlá, takže to většinou dopadne tak, že poznamenám, že v tom případě má náš syn štěstí na rodiče a pak mám klid :-D. Bohužel si musím sypat popel na hlavu, jelikož i já jsem byla stejná jako oni, když jsem viděla zoufalé rodiče s dítkem, které si něco chtělo vynutit a říkala jsem si…týýý, kdybys byl můj, já bych ti dala – no a tak jsem si o to asi koledovala a mám kluka čiperného, paličatého 😀 a přesto nejsem zoufalá (tedy né často 😀 ), ale chtěla bych usnadnit život vlastně jemu – jelikož vidím, jak ho to mnohokrát mrzelo, že se choval tak jak se choval, že pokud se člověk dokáže ovládat, je pro něj spousta věcí snadnější. Ve školce si na spoustu věcí stěžovali, nakonec to spolu už rok a půl nějak zvládli, ale co já s tím mám dělat když tam nejsem a nemůžu danou situaci ani posoudit případně jí předejít – což se snažím doma. Například, což mě rozlobilo – školka: Mariánek, udělal to tedy jen jednou jedinkrát, ale udělal – kousnul holčičku, která mu nechtěla dát kyblíček. Učitelka z něj udělala největšího lumpa ve školce a ke mě se postupně doslávali informace, že to bylo přeci jen trošku jinak – Mariánek si hrál s kyblíkem a holčička přišla a sebrala mu ho, to ho naštvalo a chtěl ho zpátky. Učitelka mu řekla, ať jí to chvilku nechá, že mu ho pak vrátí, jenže holčička ani za chvilku a ani za další chvilku nechtěla kyblík vrátit a byla tahanice – no a protože ona ho pustit nechtěla, tak jí kousnul a bylo. Jenže mě řpišlo, že se tomu dalo předejít – stačilo říct, že si ho nechá a on by sice plakal, byl rozlobený, ale nepral by se. Navíc kde tedy byla učitelka, když došlo ke rvačce – a když byla tahani, musel být řádný křik, jelikož Marís řve jak tur, když se hádá. Proč nezakročil nikdo ani teď?? Samozřejmě to našeho kluka neomlouvá – kousat ji neměl! Jenže přišel takhle jindy pokousaný i on a učitelka ani nevěděla od koho, že se prý pořád s někým hádá,… Vím, že to s ním není jednoduché, on je vlastně moc hodný – když je úplně sám. Starší dcerka ho taky pošťuchuje 😀 – dá mu naschvál pálivou pastu, on pak ječí, že je hnusná, já že nemá být ošklivý, taťka nadává, že chce mít po práci taky někdy klid a Verča dostane vynadáno, že mu dala pálivou pastu – a ona to přece udělala úplně nechctěně 😀 :-D. Alespoń že máme doma veselo :-D.
Jak to po sobě tu, vypadá jak šílená :-)), ale samozřejmě, že to není pořád, má i chvilky, kdy koukám, člověk se s ní může bavit pomalu jak s dospělým a je s ní prima zábava. Je inteligentní a úplně pohodová holčička. Ale je to jen občas.
radko my jsme hlavně ještě vůbec nebyly u psychiatra, jdeme až v půlce srpna, takže to ADHD je od neuroložky, uvidíme, co z nich ještě vyleze, ale podle všech možných příznaků, co se kde píše mi prostě přijde trošku živější a absolutně bez koncentrace, myslím, že u ADHD zůstaneme, pokud tedy nebude něco ještě na mozečku jiného.
lien, neuvažovala doktorka i o autismu? nemyslím ten klasickej, ale to co má třeba malej od králíčka.
lien, neuvažovala doktorka i o autismu? nemyslím ten klasickej, ale to co má třeba malej od králíčka.
NO já mám spíš holčičku jako radka, taky se moc nevzteká, ale nedokáže se ani chvilku soustředit na to co říkám, co dělá atd., kouká jinám, skáče mi do řeči, mele si úplně svou. Např. Pojď se ještě vyčůrat pojedeme dlouho autem. Maruška kouká za mě a vypráví mi (velmi hlasitě a do mého mluvení) o tom že kozy mají dírku, kterou kakají, do toho skáče, pobíhá a vykřikuje další nesrozumitelné „skřeky“ a směje se. A tak je to v podstatě skoro pořád. Když už chci, aby se mnou opravdu mluvila, musím jí několikrát hlasitě oslovit, nebo někdy křičím „halooo si tam“ a i jí vzít za ramena a obrátit k sobě, až když vím, že mně poslouchá – většinou odpoví plačtivě, že jo, že slyší (takže myslím, že je taky úzkostná a dost věcí považuje za útok), tak teprve mluvím, ale ani tak to někdy nestihnu, než se zase odebere do svého světa :-). A nevydrží si hrát sama nebo velmi ojediněle a krátce.
A hlavně, pokud on se jde vyřvat a po nějaké době přijde a zase pokračuje s bonbonem, tak mi to přijde v pořádku, Maruška totiž když už brečí, tak než se vybrečí úplně zapomene proč to bylo a pak se mi jde třeba zeptat proč brečí. Prostě jsou ta dítka taková opravdu jiná a myslím, že by vás učitelky upozornily, protože mně teda ano, sama bych si myslela, že se podobně chovají všechny děti – je první.
na kecy okolí jak by dítě řezali, jak je nevychovanej apod. se vykašli. já vždycky na to říkala – buďte rádi, že vy zvládáte vychovat své hodné vzorné děti. tchýně po týdnu se synkem na dovolené (tehdy 10 let) prohlásila, jak jí starší manželskej pár radil, že ho má řezat, že být to jejich dítě, dostával by denně rákoskou. usoudila tehdy, že za vše můžu já, jsem moc „měkká“, musím ho tvrdě trestat, zakazovat mu třeba chodit ven apod.že jsem si adhd vymyslela, protože ti manželé byli tak solidní a říkali to. protože sami vychovali syna, kterej je nějakej profesor v emerice tak to musí vědět. bylo to naposled, co jsme spolu mluvily „z oka do oka“..protože jsem si dovolila říct – tys svého syna bila často, přesto chlastá, krade, hraje automaty, o děti se nestará, bije ženský atd….a je klid už pěknejch pár let:-)
radko2 díky, já do nedávna také předokládala, že je náš synek prostě vztekloun a smiřuji se s tím prakticky od narození – už jako miminko byl jiný než jeho starší sestřička. Pak jsem celkem náhodou narazila na článek o ADHD, což mě v podstatě navedlo na myšlenku, že já kluka doma neustále péruju a třeba za to ani nemuže 😀 – ani nebudu říkat reakce okolí – jako já už bych mu dávno seřezala zadek, to moje děti by si v životě nedovolily apod. – protože to bych toho našeho chlapáka co půl hodiny musela bít a to nevídím jako řešení, navíc – což mě samozřejmě mrzí to máme za sebou, v mnoha kritických situacích mi prostě ruply nervy a bylo točo, čím jsem samozřejmě ale vůbec ničemu neprospěla – nezabralo to. Nezabralo zatím nic. Po dobrém, po zlém, za odměnu, za trest,… Nevydrží chvilku sedět, pořád něco dělá, běhá, skáče, je to takový adrenaliňák, pořád brebentí, nechce čekat až se dostane na řadu, třeba při hrách – ale jsou dny, kdy je jak kdyby nám ho vyměnili – jenže to je jen zřídka a pak máme podezření, že na něj něco „leze“ :-). Jakmile si něco usmyslí, chce to hned a dožaduje se toho i třeba bez křiku. Chtěl bych prosím bombon, dokáže opakovat třeba 20 minut bez přestávky – a argumenty až po obědě, už jsi měl, nemáme,…smůla – jsem přeci poprosil, tak mi ho musíš dát. Když se tak nestane, což se právě nestane, pak je ta reakce vždy podobná. Křik, pláč – no špíš řev. Jde se vyhulákat do pokojíčku, za 5 minut příjde s úsměvem a ještě slzami na tváři a řekne: „Už jsem hodný, tak už mi prosím dáš ten bonbon?“ a já řeknu ne, opět se situace opakuje a takhle je to milionkrát denně, kvůli hračkám, jídlu, všemu…Chtěla jsem zajít k dětské psycholožce, ale najednou to vypadalo, že nám někdo dítko vyměnil a měli jsme týden neuvěřitelně hodného chlapíka a řekla jsem si, tak ufff, konečně asi dospěl a bude už líp – asi nám dával prostor na regeneraci 😀 a opět se vrátilo vše do „starých kolejí“ – nicméně, kamarádka prohlásila, že čím je starší, je to podstatně lepší než dřív – už si přeci jen nechá některé věci vysvětlit. vicikovka
podle popisu si já, laik, myslím, že jde jen o „povahový“ rys. protože ty markantní znaky adhd nepopisujete. ale třeba je jen nepovažujete za důležité. má ádéháčka třeba nebývají vůbec „vzteklá“. ale nedokážou se soustředit, když na ně mluvím koukají úplně jinam jakoby neposlochali, podceňují se, neadekvátně reagují na jakýkoliv útok a jako útok berou skoro všechno, jsou nepředstavitelně hyperaktivní….určitě se zeptejte spíš učitelek ve školce co si myslí, mají víc zkušeností a hlavně „srovnání“ s mnoha jinými dětmi. za návštěvu ppp nic nedáte a budete klidnější. i když já bych řešila až před školou.