Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pusinkování
Dobrý den, mám 3letou dceru. Je velmi společenská a s každým se dá hned do řeči. Je to asi tak měsíc, co mě začala zahrnovat větami typu: „mami budu se líbit chlapečkovi?“ „Mami já půjdu s chlapečkem na procházku“. Nejde přitom o žádného konkrétního chlapečka. Chystáme se třeba na písek a má starost, jestli se tam bude líbit chlapečkům. Potom když se s nějakým chlapečkem seznámí a povídají si spolu a rozumí si, tak mu chce hned dávat pusinky. Je pravda, že pusinkuje každého od malička, ale začíná se pohybovat i v okruhu holčiček, které jsou starší (např. 7-9let) a ty ji už jednou navedli ať jde jednomu chlapečkovi dát pusu. Mám pocit, že bych jí měla nějak vysvětlit komu je dobré dávat pusinky a komu ne a vůbec ji uvést do tady té problematiky. Ale nevím jak na to abych se do toho nezamotala a zbytečně jí nepletla hlavu. Můžete mi prosím poradit? Děkuji Lenka
Dobrý den, Lenko, no v tomto věku se to opravdu velmi těžko vysvětluje. Když jí citlivě vysvětlíte, že pusinkování je sice prima, ale že ne všichni chtějí pusinky dostávat, tak se třeba naučí dávat je jen někdy :-). Je to malé dítě, cítí, že jsou tu určité role a sexualita malých dětí (předškolního věku) je v rozvinutém stavu. Děti si hledají budoucí „manžely a manželky“, hrají si na rodinu, zažívají vzrušení a jejich libido prochází stádii orálním, anální a genitálním. Teprve kolem šestého až sedmého roku dochází k útlumu, dítě je zaujaté získáváním poznatků, školní prací, činnostmi a zase v pubertě se sexualita plně rozvine již na jiné úrovni. Pravda, u každého dítěte je to jinak intenzivní, ale je to tak i v dospělosti, každý člověk má jinak intenzivní libido. Určitě si s dcerkou popovídejte a určete jí určité hranice. O sexualitě a pohlavním životě je možné s dětmi ale hovořit již v předškolním věku. Některé děti se ptají a vyloženě vyžadují pravdivé informace. Moje dcerka to tak měla, chtěla všechno vědět a dokud jsem jí neřekla všechno, jak to mezi ženou a mužem chodí, jak se dělají a rodí děti, tak mi nedala pokoj. Všechny informace ale přijala naprosto v pohodě a byla spokojená, že už to ví – bylo jí 5 let. Od té doby mě přestala bombardovat otázkami a jen si přidává informace ze světa k tomu, co již ví a občas se ujistí, jestli je to tak správně. Druhá dcerka zase naopak tyto zájmy nemá vůbec a nic z toho jí nezajímá. každé dítě je jiné. Nedělejte si tedy hlavu. Můžete využít i knížek, které jsou na trhu již pro předškolní děti. Přeji hodně trpělivosti!