Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
7. měsíční kojenec
Dobrý den. Prosím poraďte.Mám 7. měsíční dceru.Už si s ní nevím rady.Jde o to, že si nechce hrát sama a to ani v případě, že s ní jsem v místnosti a dívám se na ni.Vyžaduje, abych u ní ležela na zemi a pak teprve soustředí pozornost na hračky.Ale pokud odejdu nebo vstanu,třeba vařím a ona mě má nadohled, spustí řev, nedá se tomu říkat ani pláč.Snažím se na ni mluvit, ale ona to vydrží klidně i hodinu. Bezcílně leží na zádech a řve. Když byla menší, chtěla se zase pořád nosit.Z počátku plakala, i když jsem s ní na zemi ležela, ale postupem času si zvykla,že jsem vedle ní a ona si hraje.Chtěla bych, aby se vyvíjela pohybově tak jak má a proto ji nechci neustále nosit.Říkám si, že ji tento přístup snad donutí k větší pohybové iniciaci, ale opak je pravdou.Také musím přes den stíhat v domácnosti i jiné aktivity a né vedle ní pořád ležet.Vůbec nevím, jak se mám v této situaci chovat, tak aby to pro ni bylo nejlepší. Abych ji třeba citově nedeprimovala. Děkuji moc za odpověď
Myslím, že sis odpověděla sama 🙂
Říkám si, že ji tento přístup snad donutí k větší pohybové iniciaci, ale opak je pravdou.
Je to stejné jako všechny ostatní potřeby, hlad, žízeň…, dítě bude řvát, dokud nebudou uspokojeny. Zrovna tak potřeba chovat se, být u tebe. Jen splněním toho, co žádá je možné dítě uklidnit, jinak se stav bude prohlubovat a bude křičet pořád déle, nakonec i nějaká ta citová deprivace by být mohla, pokud neplnění potřeby bude dlouhodobé.
Osobně jsem toto období u obou dcer řešila (řeším) šátkem, protože samozřejmě uvařit a trošku uklidit potřebuji, takže u toho nosím, nebo jak píše Lussy smířit se s tím, že rok dva bude doma chlívek. Ten ostatně nikam neuteče, kdežto dětství ano, ani se nestačíme otočit a co jsme nestihli, nahradit se nedá…
Banny,
tohle je ale úplně normální. Dcera je ještě maličká na to aby si hrála sama.
Já se vždycky odplížila pryč když se syn nebo dcera zabrali třeba do hrazdičky 🙂
Já to řešila tak, že jsem měla v každé místnosti pěnové puzzle na podlaze a tam hračky, chvíli jsem si hrála, pak se zvedla a začla vařit, pak zase chvíli hrát a tak pořád dokola.
Synovi je 17 měsíců a když nemá svůj den, tak abych aspoň uvařila, tak to funguje tak, že vím, že ho zabaví hračka-toustovač. Ten natáhnu, on asi 10 vteřin vrčí, takže dojdu pro cibuli. Dovrčí a je řev. Tak ho natáhnu a za dalších 10 vteřin cibuli oloupu 🙂
Hlavně to chce zachovat klid. Děti vycítí okamžitě nervozitu a pokud ty máš nervy z toho, že si sama nehraje a že nic nestíháš, tak 100 % bude řvát a řvát.
Mě se osvědčilo vždy rezignovat, říct si že teda holt nic neudělám, začít si hrát a po určité době a zabavili sami.
Neboj, nebude to trvat věčně, dceři budou 4 roky a kolikrát si hraje sama i hodinu,ani o ní nevím.
Až bude dcera větší můžeší jí dát do jídelní židličky těsně k lince aby na tebe viděla. Nebo už teď do autosedačky.
Neboj, pokud tam nebude půl dne, tak jejímu vývoji se nic nestane.