Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nováčkem na VD
Před chvilkou jsem si pročetla pár komentářů u “své“ diskuze o VD stálicích a napadlo mě téma na další diskuzi.
Ájík s Taminou mimo jiné psaly i o tom, že po objevení VD jim nějakou dobu trvalo, než se odhodlaly zapojit se a něco napsat.
Tak by mě zajímalo, jak jste na tom vy ostatní? A třeba nejen tady na VD (i když na to jsem samozřejmě zvědavá nejvíc) – jak dlouho vám trvá, než se osmělíte napsat komentář na “nový“ web nebo než se zaregistrujete? Co vás k registraci nebo napsání prvního příspěvku (komentář, dotaz, prostě cokoli, co si můžou přečíst i ostatní) přimělo? A co vás naopak zaručeně odradí?
Jo jo Ježečku, tebe bych vídavala ráda pod článkama častěji:)
Tak se snaž:))))
Ještě bych chtěla zareagovat na věc, která tu padla a tou je, že by mohli psát jen zaregistrovaní. Myslím, že by to byla chyba. Každý má, i já, někdy něco, s čím by se chtěl svěřit nebo poradit, ale je to tolik, že by chtěl být anonymní. Jako první mě třeba napadá poradna gynekologie. Zavedením “registrační novinky“, by ubylo dotazů zcela určitě. *
Já tady byla dlouho neregistrovaná, to jsem psala hlavně pod článkem, který mě sem přivedl.
Ale trvalo hodně dlouho, než jsem napsala i jinam a něco jiného. Nevím, jestli to bylo časovou zaneprázdněností, nebo čím. Ale i dnes tomu moc nedám, ale to je hlavně proto, že už v některých reakcích je vlastně řečeno i to, co si myslím, nebo o spoustě naopak nemám tušení, protože tu zkušenost nemám.
Ale velmi často to je tím, že jsem opravdu dost zaneprázdněná a nestíhám, takže jsem velmi ráda, že přečtu všechny články, TT, poradny.
Nicméně, bez VD si neumím představit, že bych šla jeden den spát! 🙂 *
Tak já jsem to tak vnímala – jako uzavřenou komunitu, ale strach, jestli mě přijmou nebo ne, jsem neměla, bylo mi to jedno, klidně bych se sem chodila jen dohadovat, dokud by mě to bavilo. Ale dopadlo to jinak.
Doplním, že jsem to tady nevnímala jako uzavřenou komunitu, prostě jsem se sem vetřela a bylo:)
Bud mě vezmou mezi mě a nebo mě vypudí:)
Nevím, jestli mě holky vzaly, ale taky mě nevypudily, takže asi jo:)))
Tak já jsem stránky objevila někdy v roce 2007, když jsem hledala radu na nějaký zdravotní problém pro své děti. Zabrousila jsem do poradny, kde mě okamžitě zaujalo, že tam můžu svůj problém vložit a bude mi na něj odpovězeno. A na rozdíl od jiných toto nadšení z bezvadného fungování a přehlednosti těchto stránek mě vedlo k téměř okamžité registraci. VD mi naprosto učarovaly. Myslím, že jsem ani dlouho neotálela s účastí v diskuzích a v Tamtamu, protože jsem si připadala okamžitě jako doma, možná jsem v té době měla opravdu štěstí na momentální osazenstvo, které mě přijalo velmi mile:-)
Docela vnímám, že v poslední době se tu vyrojilo pár nováčků a jsem samozřejmě ráda, na druhou stranu mi pár lidiček velmi chybí, jsou to maminky, které po mateřské nastupují do práce nebo s příchodem nového mimíska mezi své stávající děti mají míň a míň času reagovat na cokoliv a jen tu vlítnou u kafe něco si přečíst – mezi ně patřím – bohužel – v poslední době i já.
Ale nedokážu si bez VD představit jediný den a vzpomínám na dobu před rokem, kdy se narodil prcek a já jsem po prvních minutách příchodu domů z porodnice letěla k počítači:-)
Tak Petro, jen tak dál:-) Přidala bych se k tomu, kdo tady psal, jak je fajn, že si urveš chvilinku a zavítáš mezi nás. Sice zpočátku jaksi marně vzpomínám, že jsem nevěděla, že jsi tady “šéfkou“:-) Vyplynulo to až z nějaké diskuze a pak mi teprve svitlo:-)))
Ještě doplním:
Babofka to hezky napsala, taky jsem měla na jiných stránkách pocit jakéhosi nátlaku, který nemám ráda a už s principu se mu vyhýbám. Tady nic takového nebylo a není.
Ahoj Petro, tak já se musím přiznat, že mi to trvalo… než jsem “vstoupila“, chodila jsem na VD jako anonymní, nepsala jsem žádné komentáře, jen jsem nasávala atmosféru a četla – četla jsem všechno – články, poradny, Tam-Tam. Když mě upoutal nějaký článek, našla jsem si další článečky od toho “pisálka“ a louskala dál… Teprve po čase jsem se osmělila a napsala jsem si o radu (v poradně) – stále jako anonymní, ale podepsala jsem se svým jménem. Holky byly senzační, psaly rady, vlastní zkušenosti, vyjadřovaly podporu a pochopení – jejich reakce ve mně vyvolala pocit: ano, tady chci být. A tak jsem se zaregistrovala.
Často myslím na ty, které mě tu vítaly a jsou tu vidět už jen pomálu, nějakým zvláštním způsobem mi chybí (např. Karamela).
Jinak souhlasím s tím, co už je výše uvedeno – je tu báječná parta, VD jsou velice příjemné, zajímavé a pestré.
Žádné jiné takovéto stránky nenavštěvuji a ani jinam nepíšu.
Petro, ten prvotní pocit jakési uzavřené komunity jsem možná zpočátku taky měla, ale vidíš, sama bych si na to nevzpomněla.
Taky si pamatuji, jak mě krátce po mé registraci rozhodily některé nehezké anonymní reakce (vždy a opakovaně zaměřené na konkrétní osobu). A jak mě vždy někdo uklidnil a časem jsem už byla já, kdo “usměrňoval“ arogantního anonyma a uklidňoval rozhozeného nováčka.
Je pravda, že jsem ve stejnou dobu, kdy jsem okukovala VD, okukovala třeba i Rodinu – hledala jsem info o dvojčatech a dalších našich specifikách. Ale Rodina mi přišla děsně děsně nepřehledná. Dnes jsem tam zaregistrovaná, ale jen kvůli fotoalbu. ;o)
No a na VD jsem třeba zpočátku až tolik pro mě potřebných článků nenašla, ale sama jich pár napsala a ostatní pak přispěly…
A je fakt, že je to tu takové přátelské (až na pár výjimečných období, která jsme naštěstí všichni – skoro – ustáli).
A pro zajímavost – když jsem napsala článek o hemangiomech a hemangiomatoze, byl to dlouho jediný článek, ke kterému se dostávali moji známí, když jsem jim napsala, co to má naše Any na tvářičce. ;o)
Tak mám i takové malé prvenství.
Já jsem tady stále nováčkem. A nalákala mě sem skutečnost, že tady to pořád žije!