Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vztek u dítka
Dobrý den,
vím, že poradna je plná bezradných maminek, které mají podobné problémy jako já :-), přesto bych ráda věděla jak na toho našeho chlapáka, jelikož každé dítko je jiné a každé asi i vyžaduje jiný přístup v jeho návalu vzteku.
Náš Mariánek je velmi chytrý a bystrý kluk, ale vlastně už od miminka s ním máme problémy – nejprve špatný spánek a přes den neustálý pláč – tedy troufám si říct spíš řev, v batolecím období ukrotný řev raněného tygra, když mu bylo cokoliv zakázáno, ale řekla bych že teď to tak nějak vygradovalo, jelikož ve svém věku (4 roky) už s námi samozřejmě komunikuje a snaží se prosadit svou. Neustále slyšíme z jeho úst: Musíš, chci, nechci, nebudu, budu si dělat co chci, a když to neuděláš, tak…- naznačí hod hračkou – zatím si nikdy nedovolil ji hodit, ale kdo ví, kam až tato situace dojde.
Zkusili jsme metody snad úplně všechny, ale zatím se všechny míjí účinkem. Naslibuje hory, doly, jak bude hodný, že už nebude zlobit, omluví se za své ošklivé chování, ale takhle je to vlastně stále jen dokola. Něco provede, začne se šíleně vztekat, příjde vyzuřený z pokojíčka, omluví se, ale za 5 minut se situace opakuje. U dcerky jsme toto nezažili. 🙁 někdy je to nad lidské síly.
Moc děkuji za radu i reakci – někdy bohužel i mě „rupnou nervy“, někdy mám ruku rychlejší než myšlenku. Včera byl den blbec a dneska máme chlapečka jak vyměněného – večer jsme spolu hodně mluvili a tak jsme se domluvili, že toho neposlušného, ukřičeného kluka tu nechceme a „vyhnali“ jsme ho pryč, aby už Mariánka nezlobil – dneska to celkem fungovalo a i když se tu a tam objevil nějaký mráček, stačilo se zeptat jestli se nevrátil ted neposedný kluk co zlobí našeho Maríska a malý se hned uvedl do klidu.
Návštěvu psychologa samozřejmě zvažuji delší dobu, ale vzhledem k negativním zkušenostem některých známých, kteří k němu chodí, se zatím jen odhodlávám a také se snažím najít jinou alternativu – což se zatím nedaří.
Navíc náš chlapík dokáže být neskutečně hodný, že i sama zírám, kde se to v něm bere a kdo nezažije ten jeho výkyv nálady ani nevěří, že to naše dítko s andělskou tváří umí i zlobit. Připouštím také, že podědil nějaké naše geny a manžel není zrovna kliďas :-D. Ale na druhou stranu neznám, že by se mi Marísek někde vzteky válel po zemi – má spíš bojovnou náladu a bohužel má celkem slušnou vyřídilku. Jak není po jeho hned zvýší hlas nebo se snaží plakat (no spíš řvát :-D)´. Ve školce má spíš drobné problémy, ale nebojí se postavit i starším spolužákům, pokud se domnívá, že je v právu. S učitelkou neustále diskutuje a snaží se mít poslední slovo. On opravdu vypadá trošku jako andílek – velká modrá kukadla s černýma řasama a na svůj věk je drobnější (98cm). vicikovka
mám doma téměř to samé, jak v mém synovi (4,5), tak v mojí mamce (65) – záchvaty vzteku hraničící až s hysterií a kvůli čemu? obvykle kvůli „ničemu“, skončí to a jako by se nic nestalo a za chvíli to může přijít zas … je to prostě povahový rys, myslím si, že se to dá „ukočírovat“ systematickou prací s dítětem, ale hlavně z toho musí vyrůst. Ve čtyřech letech jsou ještě děti příliš přímé a emotivní chování příliš převažuje nad rozumovým. Psychologem určitě nic nezkazíte, ale já pro něj rozhodnutá nejsem. Jestli to máte jako u nás, tak není problém v komunikaci ani ve vztahu, vycházíme spolu dobře, ale někdy „když jsou skvrny na slunci“ ačkoliv se chováme stejně jako jindy má to za následek „výbuch“. Snažíme se mu ukazovat, že spousta věcí „nevadí“ (zvláště ty, kvůli kterým se vzteká), na zákazy je upozorňován hodně dopředu, aby to „nebylo překvapení“, zvyšujeme sebevědomí („mě to nejde“ je taky jedna z příčin), navrhujeme jiná řešení. Občas se daří, ale někdy ne, například se jede bruslit a u stadionu se zjistí, že mají plno, aniž se cokoliv stihne říct, je tu výbuch. Takže za mne hlavně pevné nervy, protože ty záchvaty strašně ubíjí.
Dobrý den, zde bych vám určitě doporučila navštívit nějakou rodinnou či psychologickou poradnu, kde by vás mohli s dítětem vidět při vzájemné komunikaci, aby bylo možné najít možnosti, kde a jak by se to mohlo posunout. Chlapec může mít poruchu ADHD – nezralost nervové soustavy – a z toho vznikají tyto zkratkovité agresivní reakce. Nemusí vůbec jít o vaše selhání ve výchově! Není ani vina na jeho straně, prostě může jít o vývojovou záležitost, která se postupně bude korigovat a snad by se i s pomocí dalších metod (i alternativních technich) mohl vývoj zharmonizovat. Prostě je třeba najít jiné možnosti, jak s klukem vycházet. Přeji mnoho sil a odvahy!