Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevím, kudy kam
Ahoj holky moje, cítím se bídně a nejhorší je, že jsem úplně bezmocná. Mamka byla na kontrole. Já tušila, že to nebude úplně v pořádku, protože se poslední dva týdny necítila dobře, ale nečekala jsem, že to bude tak zlé. Výsledky z magnetické rezonance ukázaly, že jsme tam, kde jsme byly.. když jsem tu “bulela“ poprvé…
Nemoc se opět šíří a znovu nabývá na síle, chemoterapie účinkovala pouze pár měsíců… Mamka pláče, je vyčerpaná a smutná a já vůbec nevím, co jí říct… Už chápu, proč se této nemoci lidé tak bojí. Už vím, že je naprosto nepředvídatelná a krutá. Teď bych potřebovala nějaké veliké rameno k vyplakání… a skutečný zázrak…
Děkuji.
Díky moc za každý řádek, za každý příspěvek…
Padmé, to je hrůza 🙁
Je mi to moc líto a chápu, že musíte být v tuto chvíli těmi zprávami zdrcené.
Moc přeji, ať najdete síly, ať ještě zabojujete a hlavně ať na konci toho dalšího strastiplného úseku je definitivní vítězství nad touto krutou nemocí.
Drž se!
Kdyby to ta jen trochu šlo, hned bych poslala kus síly, rameno k vyplakání…
Myslím na vás.
Posílám na dálku rameno a pohlazení. Moc na Vás myslím, abyste to znovu ustály. Poslala bych i pevné nervy, ale ty teď bohužel nemám. Tak na Vás budu alespoň myslet a doufat, že alespoň u Vás to dopadne dobře. Lída
Padmé… to rameno bych ti nabídla… kdyby to jen šlo. Nic víc nemůžu… bohužel 🙁
Je to krutý, zlý a bezcitný jak se život někdy zašmodrchá a jak umí být nespravedlivý (tedy alespoň z něšeho čistě lidského pohledu)… a tahle nemoc to je… ani nenacházím slov. Budu teď hodně osobní a prozradím zase o něco víc než bych asi měla, ale mám v tuto chvíli pocit, že je to správné. Viděla jsem umírat svoji sestru. Měla leukémii. Nikdy na ni nezapomenu, nikdy to nepřestane bolet a nikdy asi nepochopím proč se to stalo. Nikdy nepřestanu obviňovat doktory, Boha… možná i sebe, že sem prostě nemohla nic udělat. Ta bezmoc je opravdu veliká, bezbřehá a nekonečná… píšu to proto abys věděla že ti rozumím. Užívejte se s maminkou navzájem co nejvíc to jde… řekněte si vše co si jen říct chcete a přitom všem zkuste stále doufat…
Přeju hodně sil vám oběma… a hodně… opravdu hodně společných chvilek, kdy zapomenete na vše a dokážete se spolu smát. Vím, že je drsný říct, hledej pozitiva… ale ony opravdu jsou. Vy se můžete připravit… máte čas smířit se s osudem… i když je sebevíc krutý. Někdo tu možnost nemá… a přijde o blízkého člověka ze dne na den 🙁
Moc hladím dušičku a posílám alespoň to virtuální rameno…
ale ne….. Moc na vás myslím a přeji spoustu síly a odvahy znovu zabojovat….
Padmé :-((((( moooooc mě to mrzí, budu Tvé mamince zase držet pěstičky. Jste silné ženské a celá Tvoje rodina to zase zvládne, určitě. Lidi ani netuší, čehou jsou schopní, co v nich je, dokud není třeba to vyzkoušet. Padminko, hlavu vzhůru, maminka vás bude potřebovat.
Je mi to tááák líto 🙁 držím pěstičky.
Děkuju. Děkuju za všechny Vaše řádky.
Je těžké v tuhle chvíli uvěřit, že to bude dobré… Já vím, že bych měla… nebo musím věřit… Ale teď to nedokážu. Mám strach…
Je strašně těžké dívat se na utrpení… Už jsem toho na té onkologii viděla hodně (od dětí po babičky), je to k pláči…
Jsem opravdu upřímně ráda, že Vás tu mám, aspoň někde můžu vypustit “páru“. Díky.
Padmé tuhle zprávu jsem tu vážně už nikdy nechtěla najít :-((((((((( Je mi to tolik moc líto. Sluníčko myslím na Tebe a na maminku. Vyplačte se obě a naberte dech … musíte bojovat dál. Nic jiného nezbývá. Posílám pohlazení, obejmutí, trochu kyslíku do plic a velké postrčení dopoředu:-) Užívejte si společné chvíle a mluvte o všem možném. Neprobírete nemoc, ale radosti bežného dne, žijte teď a tady. Nemá cenu se trápit a přemýšlet. Nepřemýšlej, my budeme myslet na Tebe a Ty žij.
K
Padmé, zlatíčko… Zrovna včera jsem na tvoji maminku myslela, že jsi o ní dlouho nepsala žádnou novou zprávičku. A najednou ji čtu, ale doufala jsem ve zprávy úúúúplně jiné… Opačné, pozitivní. Moc na vás myslím a kromě svých ramen k opření a vyplakání nabízím i virtuálního fackovacího paňáka, kterému dej co pro to. Vybij si na něm všechnu zlobu, ulev si a pak pevně stůj při mamince. Dej jí svůj klid, pohodu a nepřestávej věřit…
Myslím na vás. Pořád… Držte se…
Padme, to je moc smutné. A přitom to vypadalo tak nadějně. Holka zlatá, co já tu brečím nad krizí doma, když jsme zdraví.
Myslím na tebe a držím palečky. Budu si pro tebe přát ten největší zázrak.
Drř se!