Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
strach...
Dobry den, chtela bych se zeptat.. mame synka 11 let, velmi sikovny , hodny a citlivy..asi pred tydnem si vzal do hlavy konec sveta, kdyz jsme mu to vsichni vcetne babicky rozmluvily, tak z toho presel ke smrti..vubec se nebavi je jak telo bez duse, kdyz se ho zeptam tak rika ze ma strach ze smrti co pak bude, jak umrem, jak bude dospeli atd…mysli na to i ve skole, jak prijde domu tak uz je to lepsi i se smeje, ale i tak rika ze na to musi myslet, ale rano je opet jak telo bez duse a breci…prosim poradte co delat vic..dekuji
Dobrý den Markéto,
musím říct, že vůbec nesouhlasím s radou paní odborné poradkyně. Dávat číst 11letému dítěti Moodyho či s ním mluvit o přežití svojí smrti je neadekvátní jeho věku.Navíc filozofie, kterou má ditěti maminka prezentovat, je něčí názor, proč zrovna tento? vždyť je tolik názorových a filosofických směrů, náboženství…
Myslím, že s dítětem je třeba mluvit řečí, kterou rozumí, a tu nejlépe znáty vy, Markéto. Váš synek je vnímavý, chytrý a citlivý kluk, je strašně pěkné, že jste ho tak vychovala. Mně se osvědčilo řídit se vždy svou intuicí, která nám hodně napoví, jak ke svým dětem přistupovat a jak problém řešit. Zdá se, že synek prochází zrovna etapou, kdy si řeší filosofické otázky, a má jich spousta a nějakým způsobem si to zpracovává. Za to mu patří velká pochvala, vždyť bez otázek nejsou odpvědi..Řekla bych mu, že touhle otázkou se zabývá lidstvo od nepaměti, proto tady je řada náboženství a filosofických směrů, že třeba každá kultura to má jinak apod. Můžete si třeba spolu prohlížet nějaké encyklopedie, třeba v něm vzbudíte nový zájem…
Mně se osvědčilo hodně se ptát – je to chytrý kluk, ať si na otázky zkusí odpovídat sám, ptejte se tedy např. a co si o tom myslíš ty?,z čeho konkrétně máš strach? co by ti pomohlo, aby ses přestal bát?, jak ti můžu pomoci já konkrétně? Zkuste ho podpořit nějakýma faktama (jak jsem psala výše), někde jsem četla statistiku, že každou sekundu na světě se 2 lidi narodí a 1 umírá. Co to znamená, že smrt patří neodmyslitelně k životu, je naší součástí..Asi bych s ním mluvila i o tom, že jsou lidé nebo i děti v jeho věku, kteří tenhle problém řeší docela konkrétně, třeba jsou hodně nemocní, a le naopak jsou i lidé, kteří jim hodně pomáhají, třeba vědci nebo lékaři a snaží se vyvinout nějaký lék nebo přístroj apod.V tenhle věk mají děti obrovskou mozkovou kapacitu, třeba v něm podpoříte zájem o nějaký vědní obor a budeteho tak motivovat k nové činnosti. Nedávno jsme si s dcerkou (5let) prohlíželi na internetu fotky dětí v indii a africe, které trpí podvýživou a vyprávěly jsme si, co to znamená a jaké máme štěstí, že žijeme tady a zkusily jsme vymyslet, jak konkrétně bychom někomu takovému mohly pomoct, aby neumřel. třeba by něco takového vašemu synkovi taky pomohlo? koupit ze svého nějakou hračku dětem do nemocnice, namalovat obrázek, vyhledat nějakou charitativní organzaci apod. ať zkusí něco vymyslet sám…
Bylo by fajn, aby si o tom mohl popovídat i s někým starším, naše babičky a dědečkové v sobě mají obrovskou moudrost,která našim dětem zase dodává jiný pohled na věc.
Držím pěsti! Lucie
dekuji za radu. taky nepatrime k zadne cirkvi ani nabozenství..myslim ze vi, ze ma to telo atd..proste ma z toho strach…kazdopadne to zkusim, akorat se trosicku bojim ze to bude jeste horsi..nevim. dekuji
Dobrý den, nevím, jak jste na tom s vírou. Já nepatřím k žádné církvi ani náboženství, ale vnímám hluboké spojení s božskou podstatou v každém člověku. Pokud to není příliš proti vašim vnitřním přesvědčením, dejte synovi přečíst něco o zážitcích po smrti. Jedem moc pěkný článek najdete zde – http://www.2012rok.sk/wp/nezaradene/2062-hluboce-inspirujici-zazitek-smrti. Zkuste mu půjčit knihu Raymonda Moodyho – Život po životě. Myslím, že potřebuje vědět, že i když tělo umírá, to vědomí (jeho duše), to, co si uvědomuje že JE, TO, co ví, že má tělo, že se nějak jmenuje, tak ta část přežívá dál a odchází někam, kam se, pokud jsme v těle, nedostaneme, ale kam se mnozí měli možnost dostat, když „přežili“ svoji smrt. Syn je velmi citlivý a materialistické vysvětlení života ho může uvádět do velmi silných depresí. Nelze ho z toho „dostat“. Potřebuje znát to, co ho znovu dostane do života. ŘEkněte mu, že je tady protože má nějaký úkol a ten lze splnit pouze když se jeho duše (vědomí) dostane do těla. Má se něco naučit, má něco poznat a proto se narodil a nyní je před ním život, ve kterém to má poznat a naplnit. Pokud můžete, najděte mu i někoho s duchovním nadhledem, kdo synovi může pomoci, s kým si může popovídat. Přeji vám hodně odvahy a trpělivosti!