Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Agresivita synovce vůči synovi
Dobrý den,
mám 1,5 starého syna. Můj bratr má 5-ti letého syna. Ten byl již před narozením našeho syna vcelku zlostný, když se mu něco nelíbilo, vybíravý v jídle, nerespektoval žádné hranice, vše si vykřičel… Ale nijak jsem do výchovy nezasahovala. Myslim, ze mi to ani nepřísluší.. Moji rodiče si toho také všímali, ale pokud u nich zůstal třeba o prazdninách, snažil se synovec respektovat jejich pravidla a dalo se s ním vyjít. Jakmile je však s maminkou a tatínkem, nemá respekt, odmlouvá a překřikuje nás… S jinými dětmi se nikdy nechtěl moc bavit, dokonce asi ve 3 letech uhodil cizího chlapečka v zoo do obličeje. Jeho rodiče (můj bratr se ženou) mu občas domluvili, ale dle mého názoru málo. Přijde mi, že se bojí být přísní. Přes zadek plácli výjimečně, ale žádné jiné tresty jsem nikdy nezaznamenala, př. zákaz televize, zákaz sladkostí, apod. Ve všem asi vždy polevili. Žádný účinek. Navíc si bratr myslí, že ho musí vést k samostatnosti tak, že se nebude bát dát někomu facku. Nesouhlasím s ním. Stýkáme se převážně u našich rodičů, mně a manželovi se celkem dlouho nedařilo mít dítě, takže byl synovec jediným vnoučetem… Když se syn narodil, otěhotněla švagrová, nyní má tedy synovec sestřičku, kterou sice neuhodí, ale projevy lásky k ní zrovna neoplývá. Chápu, že má těžké období, že se musí se vším vyrovnat, ale myslím si, že ještě před příchodem dalších dětí do rodiny byly problémy, které měly rěšit jeho rodiče. Synovec začal dělat scény, když syn brečel, říkal, že nesnáší malá mimina apod. Křičel na něj ať mlčí a hrozil, že ho uhodí. Neustále jsme museli hlídat, aby se něco nestalo..Všichni jsme se snažili vysvětlovat, že byl také malý a hodně plakal, když neuměl ještě mluvit, a že až náš syn vyroste, budou si spolu hrát.. Jednoho dne, asi v 8 měsícich syna uhodil do obličeje, seděla jsem u toho, ale nestihla reagovat. Důvodem bylo, že si syn vzal jeho hračku a olízl ji. Jeho máma mu vynadala, ale můj manžel to už nevydržel a také mu vynadal. Ujeli mu nervy a řekl, že je parchant, ať si ho srovnají, že je nebezpečný… Nakonec se manžel omluvil za svou reakci, sám uznal, že to nebylo vhodné. Bylo nám to líto, ale nijak se od té doby nezměnila útočnost na našeho syna. Na posledním setkání ho manžel nekolikrát důrazně okřikl, protože si synovec vymyslel, že ho náš syn kousnul, pak přede všemi lhal a „startoval“ asi 20 minut na našeho syna, že mu dá facku.. Celou dobu ho okřikoval hlavně můj manžel a ostatní tomu moc nevěnovali pozornost. Jen švagrová najednou začala křičet na manžela, ať se uklidní, že od toho tam má synovec rodiče a ať sám vysvětlí situaci našemu synovi, který se celou dobu smál a myslel si, že je to legrace.. Mě se tedy dotklo, že nakonec je špatný manžel, který jediný nahlas řekne, když se mu něco nelíbí, chránil našeho syna, a rodiče synovce se nezajímali proč ho okřikuje, ale že ho okřikuje.. Navíc dávají svou vinu na nás ostatní a očekávají, že se všichni přizpůsobíme jejich malému tyranovi. Hádat jsem se nechtěla, celé jsem to narozdíl od ostatních sledovala a ačkoliv je manžel prudší povahy, důrazně jen řekl, že jestli náš syn něco chtěl, tak si s ním hrát, nekousl ho, ani do něj nestrčil, vrtěl se na křesle a smál se.. Manžel odešel se synem vedle do pokoje a pak domu bez rozloučení, protože je zklamaný a naštvaný, kam může dojít výchova synovce.. Synovec si vždy najde důvod, proč by synovi měl dát facku. Neposlechl nás ani své rodiče a pořád odmlouval, chtěl na sebe upozornit a jeho rodiče mu nic neřekli. Jen „nech toho“, které opravdu nic neřešilo. Švagrová si ale myslí, že je manžel na jejich syna vysazený. Smutné je, že začínám být vysazená na bratra s jeho ženou a nemám chuť se s nimi vídat. Stejně tak bratr se ženou jsou naštvaní na mého manžela. To trápí bohužel nejvíc moje rodiče, kteří by byli nejradši, kdybychom byli bez konfliktů. Nikdy jsme se jako rodina nehádali, ani teď nedošlo k hádce, jen si myslím, že není zrovna fér, abychom my museli vysvětlovat malému synovi, že ho bratranec nemá rád, ať se k němu ani nepřibližuje. Ještě bych asi měla doplnit, že náš syn není v jídle vybíravý a synovci se to několikrát dávalo za příklad, což ho asi zrovna nepřimělo mít našeho syna radši…
Omlouvám se za dlouhý text, moc mě to trápí. Prosím o radu. Děkuji.
omlouvám se za gramatiku-nejsem Češka
Mrzí mne to..já sama jsme měla podobný problém se synovcem.synem mé sestry.Když už to zašlo moc daleko,se sestreou jsme to nemohly vyřešit-přestali jsme kominikovat.Po delší dobe jsme se videli a mnoho vecí si nechali přeležet hlavou a ted je to v pohode.synovec je rozmazlený,lakomý a myslím,že je moc štestí v tomto ohledu nečeká.Bil naši dceru(mmch starší o 3roky)-ona jenom sedela a nechala si to líbit.Je to jenom na vás-deti jsou takové,jak je rodiče vyhcoávají-nebo alepson vedou.Nemuže mít každý hodné díte-to chápu,ale rodiče si mají udělat pořádek a když vidím,že moje díte by nekomu ubližovalo,okamžite zasáhnu!!I za senu hádky s rodinou,nemluvení atd.Moc vám držím palce a budeu taky čekat na odpoved odborníka.
Děkuji za Vaše názory a rady, zatím jsme ve fázi nekomunikace. Uvidíme při dalším setkání. Nechtějí se vídat s mým manželem, v něm vidí viníka problému. Já se také vídat moc nechci, protože se chci vyhnout dalším problémům.
Dobré mi přijde, jak píšete, že o prázdninách pravidla prarodičů jakžtakž respektoval, tudíž bych nastavila vlastní pravidla, když rodiče nejsou s to mu vštípit, jak se chovat. Také bych zkusila promluvit si s bratrem bez Vašeho manžela a jeho manželky, drahé polovičky do vztahů mohou přinášet neobvyklé napětí. Mohli by to řešit i s pomocí dětského psychologa, dneska za nimi chodí kdekdo s daleko menšími problémy a není to žádná ostuda. Jiný názor na výchovu se špatně řeší a o to víc v rodině (taky jsem si prošla odsuzováním za výchovu svého syna naopak prý příliš přísnou, ale když konečně zjistili, čeho je schopen, neslyšela jsem žádné námitky). Přeji pevné nervy a hodně úspěchů při řešení.
Dobrý den, rozumím tomu, co se ve vás nyní děje. Bohužel je to tak, že pokud rodiče svému synovi (synovcovi) nedokážou stanovit hranice, dát mu jasné ano a jasné ne na jeho chování, bude jednou velmi těžce zvladatelný a jeho rodiče budou brzy jeho „otroky“ pokud budou chtít mít alespoň trochu klidu. Často se stává, že se nám dřívější přátelé najednou odcizí, když vidíme, jak vychovávají své děti. Jelikož je to v rodině a máte spolu kontakty, musíte se připravit, jak to setkání budete zvládat. Je třeba jim dát „právo“ vychovávat své dítě tak, jak to dělají. Vy však můžete říct, že se vám to či ono nelíbí. Tím je nebudete odsuzovat, ale vyjádříte svůj názor. Pro sebe můžete udělat také to, že si všimnete toho pocitu, který se vyvolá, když na to pomyslíte a ten pocit se pak pokusíte „proměnit“. K tomu je vhodné EFT nebo jiné „čistící“ techniky. Tím, že se vymaníte z běžných reakcí, které by nastaly, můžete také celou situaci uzdravit.