Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Usínání
Dobrý den máme docela problém, tedy přesněji dva, které už nám přerůstají přes hlavu:-(. Máme 20měs. starou dceru a už asi půl roku spí s náma v posteli v ložnici. Můžu si za to sama, ale nějak mi to už i přestalo vadit. Dříve jsme ji v naší posteli jen uspávali a já ji pak vždy přenesla do postýlky v pokojíčku.Tam byla mj. od 10měs. a vše bylo vpohodě ale tak od roku se nám začala v noci budit tak co 2-3hodiny, někdy stačilo dát dudlík do pusy ale časem vyžadovala mou přítomnost a já coby už unavená a vyčerpaná jí tedy z pohodlnosti začala brát k sobě a usly jsme obě. Pak už s postupem času nechtěla spát v pokoji vůbec reagovala hystericky držela se jak klíště plakala a natahovala na zvracení že do postýlky nepude. Tak jsme zkusili její postel taky bez úspěchu a tak asi od léta spí s náma. Nevadí mi to až tak úplně manžel dělá na směny a tak jsem ráda že nejsem sama navíc pohled na spící dítě je tak krásný:-)Ale ráda bych ji už naučila spát kde patří chtěli bychom další miminko a tak bych ji to už ráda naučila teď aby si pak nemyslela že byla vyhnána kvůli sourozenci. Problém je že musím spát s ní. No a z toho plyne druhý problém který už mi vadí hodně neusne jinak než uspáváním s námi ať je to večer nebo odpolko vždy s ní někdo musí usínat. Když usne do půl hod. tak se to dá ale posledí dobou nám dává zabrat a chce dělat vše možné jen aby nespala tisíce pus, objetí, mazlení, šimrání, hlazení zkrátka pořád něco a má trpělivost už je u konce. Vím rozmazlili jsme si ji sami, ale myslíte, že je ještě nějaká schůdná cesta? Děkuji za odpověď s pozdravem Jana
Dobrý den, také si nemyslím, že spaní dítěte v posteli je problém, pokud jim to však nevadí. Vše, co už považujete za narušení svého soukromí a klidu, byste si měla uchránit i před dítětem. Tzn. dát mu určitá pravidla a ty skutečně dodržovat. s tím prodlužováním usínání také. Dát si mantinely, abyste se zbytečně příliš nevyčerpávala a nešla proti sobě. Pak byste byla na dítě akorát naštvaná a protivná a to je horší, než když budete trvat (i před její pláč) na určitých pravidlech a zůstane vám svůj prostor. není v pořádku se ve všem dítěti podřizovat. Dětský pláč není vždy známkou, že rodič dělá něco špatně! Je v pořádku když se umí ozvat, ale je také v pořádku, když jí nevyhovíte a budete trvat na nějakých pravidlech.
Držím palce!
Moc Vám děkuji za reakce a rady je fajn vědět že v tom nejsem sama a že jí nerozmazluju. Já jsem s ní ráda v posteli a tulíme se a taky ale je fakt že je mazaná a někdy vymýšlí ledacos jen aby to oddálila co nejvíc. Když ona si jak naschvál vždy vybere den kdy mám něco naplánované a už to jede člověk je pak nervózní pak se to mění ve vztek a už jsem v koncích nakonec jsem z celého uspávání celá znavená já a mnohdy usnu dřív než ona:-)Taky na ni hraju že spím ale co ona neudělá skočí na mě a skáče po mně pak po mně šlape nebo si i kopne, zkrátka je to vyčerpávající. ale nechci polevit už jsem si třeba říkala že ji přestanu dávat spát ale pak to zas bude problém ve školce a upřímně neříkejte že nejste vděčné byť za malou chvíli kdy spí..Fakt nevím co dělám šptně. Vstává kolem půl 7, spát dávám vždy kol půl 12 neboť se mi to osvědčilo když ji přetáhnu o něco dýl už mi neusne dřív jak za hodinu hodinu a půl.Pokud ráno spí dýl o to odpolední spaní posunu teda pokud není unavená a nechce jít spát. Nejlepší je když je doma manža nevím co dělá ale sním usne vždy hned nejdýl do 15min. jen na mně zkouší kdejaké blbosti. Holt není to jednoduché a já mám prostě pocit že něco nedělám dobře..
Jano,
já bych v tom taky nějak zásadní problém neviděla.
My uspávali dceru do roka v ruce, houpáním na míči. Pak jsme jí dost dlouho nosili v náručí.
Jednou mi tu někdo poradil úžasnou věc – odmontovat z postýlky celou jednu boční stranu a postýlku přirazit k naší posteli. Byla tak ve své postýlce a zároveň s námi. Stačilo jí držet za ruku a za chvíli usnula. Ráno po probuzení nebrečla, že chce k nám a jen se ke mně přitulila.
Ve 2 a něco jsme jí přestěhovali do pokojíčku, byla jsem těhotná a chtěli jsme do porodu aby byla ve svém. Zvládla to úplně perfektně, hned první noc tam chtěla spát sama, ani nechtěla uspávat. To jí teda přešlo a klasicky čteme před spaním pohádku, v noci k nám někdy přijde, někdy spí až do rána u sebe.
A odpolední usínání. Teď jí je 3,5 a NIKDY ještě neusnula po obědě sama. Prostě to tak nějak vyplynulo, že po obědě chodí (pokud chce spát a jde to) spát k nám do ložnice se mnou. Naučila se tak v těhotenství, kdy už měla svůj pokojík a já chtěla taky po obědě zdřímnout, tak chtěla usínat se mnou a nějak nám to zůstalo. Když byl syn malý, tak jsme tak spali všichni tři každý den, teď dcera od září chodí do školky a syn je už větší, tak toho tolik nenaspí, ale nějak zvlášť to neřeším 🙂
Jano.
Píšeta jakoby to byla chyba, že spí s vámi. Ale záleží, jak to vnímáte. Píšete, že vám to nevadí a vlastně je vám to i příjemné, tak nač to hrotit.
Malé děti nejraději spávají u rodičů a rozhodně je to nijak negativně nepoznamenává (spíš naopak, podle mě). A pokud chcete dítě naučit spát samostatně dřív než se narodí sourozenec, tak bych to nechala na dobu až to bude aktuální. On je v tomto každý půlrok, rok navíc dobrý. čím je dítě starší, tím se s ním lépe domluvíte.
Já jsem toto řešila mezi 2,5-3,5 rokem, s tím, že starší dceři pomohlo, když jsem asi týden spala na matraci vedle její postele. Prostřední dceři stačilo vysvětlit a domluvit se s ní. S tím, že občas stejně přišly nebo si zavolaly a já šla za nimi. Ale už to bylo míň a míň.
A usínání… TAky se to líp řeší v pozdějším věku, až tak třeba kolem těch dvou let.
Do té doby jsem to řešila tak, že jsem uspávala. A nejmenší dceru ještě uspávám. Lehnu si s ní v ložnici na postel, přečtu jí jednu knížku a pak řeknu, že už spím, zavřu oči a dělám, že spím. Toto se mi opravdu osvědčilo u všech tří dcer a to v kterémkoli věku. LOžnice je pro mě na uspávání lepší hlavně proto že tam nejsou hračky a dětem opravdu nezbyde, než nakonec zalehnout a spát. A to kolikrát pak už slízaly z postele a vymýšlely coby… Ale vždycky si nakonec vlezly za mnou, přitulily se a usnuly. Natahování uspávání nikam nevede, prodlužuje se to donekonečna. Většinou pokud je malá unavená, tak usne do 15 ti minut. Nedávám spát přesně na čas, ale právě podle únavy. Když vím, že si pozdě odpoledne schrupla v autě, tak se nedá očekávat, že v osm usne jako dudek.
Jinak jakmile jsem chtěla uspávání odnaučit, tak jsem to řešila postupně. Nejdřív jsem řekla, že jdu jenom na záchod a hned se vrátím do postele. A tak jsem to taky udělala. Jakmile to bylo bez protestů další dny, tak jsem řekla, že např. umyju nádobí a pak hned přijdu. Když dcery viděly, že jsem se vždy vrátila, tak byly v klidu a postupně usínaly ještě dřív než jsem se vrátila.
Každopádně doporučuju ten rituál nenatahovat. Ony to ty děti prostě zkouší.
Domluvte se že dáte třeba jednu písničku a tři pusy (nebo cokoliv, jak to vyhovuje vám) a z toho neustupujte. Mně právě vyhovuje to, že pak už dělám, že spím, že už ani neodpovídám.