Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Sebeovládání
Dobrý den, jsem na rodičovské dovolené. Mám 2,5 letou dceru a 9ti měsíčního syna. V poslední době se hrozně lehce vytočím. Dost mě to trápí, vyčerpává a samozřejmě je mi to líto kvůli dětem. Manžel chodí z práce až večer a děti jsou dost často nemocné, proto jsme hodně doma. Žádné hlídání mé psychice moc nepřidá a starosti s financemi také ne. Neberu děti jako přítěž. Když si s nimi hraji a věnuji se jen jim a nemyslím na nic jiného, užívám si to. Bohužel převažují takové ty povinnosti kolem (jako vaření uklízení, přebalování, krmení, starosti o baráček, vedení financí). Času bez dětí trávím opravdu velmi málo. Když to spočítám, tak asi 9 hodin za měsíc. Snažím se chodit alespoň jednou týdně cvičit, ale v poslední době to z různých důvodů nevychází. Abych popsala svůj psychický stav. Malá je v takovém tom období vzdoru a malý má separační úzkost, takže když malá něco provede začnu na ni křičet. Pak mě to mrzí. Chtěla bych všechno zvládnout s klidem a spíš uplatňovat výchovu příčina následek. Jsem odpůrce tělesných trestů, ale bohužel se občas neudržím a malé plácnu. Není to nic hrozného, ale nechci to dělat. Chtěla bych se zeptat, zda lze mému rozčílení nějak předcházet nebo když už se rozčílím, tak to vyřešit tak, aby se to nedotklo dětí? Asi bych nejvíce potřebovala poradit, jak nabýt klidu. Budu se těšit na radu. Děkuji Lenka B.
Dobrý den, Lenko, to je zcela běžné v takovéto situaci – 2 malé děti, hora povinností a pomoc nikde. Je jasné, že vás to mrzí, ale v tu chvíli, kdy se to děje to nejde zastavit. Podle mých zkušeností se jedná o skrytou zlobu nebo vztek, který byl ve vás léta potlačován a touto situací (vypjatou, náročnou) se to celé dostalo na povrch. Obvykle, když se v našem životě nic neděje, tak jsme prostě v klidu. Neznamená to, že bychom v sobě neměli žádné problémy, ale v těch klidných časech „spí“. Takže teď v této fázi máte možnost na nich pracovat – když jsou aktualizované. Zkuste si uvědomit, že ten vztek patří k vaší minulosti (pocity z dětství – vědomé či nevědomé) a zkuste si vizualizovat sama sebe jako malé dítě, které cítí tento vztek, vzdor a smutek. Zkuste najít cestu, jak toto dítě milovat a přijímat ho. Bylo by fajn, kdybyste měla možnost zajít na nějakou individuální konzultaci, kde by s vámi terapeutka mohla probrat, jak to provádět, jak pracovat se svým vnitřním dítětem. Jsou samozřejmě i jednodenní kurzy a semináře, ale to je pro vás v tuto chvíli ještě asi složité. Každopádně si odpouštějte a zkuste se mít ráda i když se to děje. V rámci EFT terapie lze s těmito emočními přetlaky pracovat a uvolňovat je, hojit bolavé rány v duši a pak být celkově klidnější, radostnější a vyrovnanější. Věřím, že si najdete cestu,jak toho dosáhnout i za těchto vašich současných podmínek. Přeji hodně sil!
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.