Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ach ta školka
Dobrý den,
mám malého synka, kterému byly na začátku června tři roky. Minulý týden začal chodit do školky. Bohužel školku nesnáší vůbec dobře a já bych od Vás chtěla nějakou radu, jak mu nástup do školky usnadnit.
První den se těšil, ale pak celé dopoledne probrečel.. Další dny už to bylo tak, že plakal už doma, že do školky nepůjde, celou cestu i ve školce. První tři dny jsem pro něj byla v 10 hodin dopoledne, teď už je tam do oběda. Od tohoto týdne pro něj chodí po obědě babička. Bohužel nemůže zůstat doma, do školky musí – já chodím do práce.
Nejvíce pláče, když ho nechávám ve školce. Pak, pokud je ve třídě, tak to jde, ale jakmile má přejít na záchod, do umývárny, příp. do šatny (procházka), tak brečí.
Snažíme se ho motivovat, mluvíme o školce jen hezky, zatím nic nepomáhá.
Pak bych na vás ještě měla jeden dotaz. Honzík nechce chodit kakat a my nevíme, co s tím. Čůrat chodí normálně, na záchod, na nočník i venku, s tím problém nemá. Ale jakmile potřebuje kakat, brečí, rozčiluje se, když ho přemlouvám, aby šel a zadržuje to v sobě a křičí, že bobek nechce. Teď asi dva dny jsme se dostali alespoň k tomu, že když potřebuje kakat a dám mu plínku, držím ho u toho za ruce, tak se vykaká do plínky, ale musí za to dostat odměnu (sušenku).
Díky předem za Vaše odpověďi.
Eva
Pokud mohu poradit s tím kakáním – stejný problémjsme řešili do minulého měsíce se synem, který je o rok starší než váš. Byla jsem z toho zoufalá a bála se, co bude ve školce – byl schopen to zatlačovat třeba i 3 dny, pak se stalo, že sotva usnul, hovínko vylezlo samo… Nebo volal, že potřebuje nočník až když už byl kousek venku :o( Dělo se tak ať jsme byli venku i doma. Nevěděla jsem co s tím, napadlo mě koupit krásné měkké prkénko na záchod s držátky(změnšovací) – dřív jsme měli doma bílé. Řekla jsem synovi, že nočník už vyhodíme, protože je velký, bude chodit na záchod a sám si tam to krásné prkénko připraví, dá stoličku a vykaká se. MOc se těšil, takže sotva se mu chtělo kakat, hned to běžel zkusit – a od té doby ani stopa po zatlačování!! Občas jde i 2x denně, i venku, na návštěvě bez problémů- Přijde mi to jako zázrak po 2 letech trápení!!! Samozřejmě ho chválím, jak je šikovný a velký, že chodí kakat na zááchod jako my. Můžete to taky zkusit, nevěřila bych, že to tak zabere.. Prkénko ale musí být stabilní, aby se dávalo na sedátko a něměl strach, že spadne. Přeju, ať se také povede, ví, co je to za trápení. Dejte vědět,
Markéta
Dobrý den. Jsem uč. MŠ a mám hodně zkušeností/25 let praxe/. Ale největší zkušenost mám se svými vlastními dětmi, které do školky chodily nerady. Ale o tom nechci psát, snad jen to, že se ta traumata na nich podepsala a být starší a zkušenější, situaci bych řešila jinak.
Důležitá je adaptace na prostředí a lidi v MŠ s maminkou, kterou v naší školce umožňujeme a doporučujeme. Každé dítko je jiné a je třeba ho tak brát. Někdo potřebuje hodně času. Poradím Vám, jak to děláme, když nastane problém. Každý den se domluvíme, na co se budeme těšit/je třeba zjistit zájem dítěte/. Druhý den ráno je to nachystané /nesmí se zapomenout, jinak je po důvěře/. Př.-při loučení si domluvíme, že bude nachystaná trampolína, pak třeba prstové barvičky…a další činnosti, nejlépe ty, co nemá doma. Můžu říci, že to funguje na 90 %.
Chcete-li mě kontaktovat, posílám kontakt andelka02@email.cz Ať se Vám daří! D.
Ahoj, můj synek si na školku také dlouho zvykal, každé ráno to byl boj (měsíc to trvalo určitě, než si trochu zvykl). Pomáhalo mu, když si vzal sebou do školky oblíbenou hračku nebo plyšáka. Taky pomáhalo strčit ho paní učitelce a ihned odejít, hlavně žádné dlouhé loučení. Později, když už si trochu zvykl, už neplakal, ale stále se mu tam ráno nechtělo, tak pomáhalo slíbit malou odměnu. Např. bonbonek, malou čokoládku atd. Samozřejmě ale všeho s mírou. Kamarádky holčička zase ráda kreslila, tak tam šla s tím, že namaluje mamince obrázek a potom si pro ni maminka přijde.
Dobrý den, nástup do školky je pro některé děti velmi těžký. Děláte co můžete, abyste mu to usnadnili – pozvolný nástup, dřívější odchod domů, odchod po obědě, ale stále je to pro něj těžké. Něco v jeho nitru se bouří a prožívá těžké stavy úzkosti, strachu. Mohla byste mu pomoci tím, že byste přes sebe tyto stavy úzkosti zkusila vyčistit – pomocí techniky EFT. Myslím, že by to mohlo pomoci. Nebo čekat, až si na to prostě zvykne – to je taky řešení, i když z mého pohledu se to vrátí o pár let později v jiné situaci – třeba na ZŠ nebo i ještě později. Všechny stresy z dětství se ukládají do podvědomí a pak se objeví třeba až v dospělosti a my nevíme co s tím a odkud ten problém je.
S tím kakáním to bude podobné. Děti když mají blok (tedy i my dospělí) tak to vůlí nedokážeme překonat, prostě nás to dohání a pokud to jde, tak se těm situacím, kdy k tomu dochází vyhýbáme. jenže to není možné, když jde o tak důležitou fyziologickou potřebu. Je to v psychice a ta se dá jen těžko přemluvit :-). Můj návrh by byl vyzkoušet techniky EFT. Možná přijdete na nějaké další možnosti. Určitě jich je více. Přeji aby se situace brzy zklidnila.