Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Přítelova dcera
Dobrý den,
dceři mého přítele je 13let. Bohužel jí zůstal zvyk z dětství, na kterém by nebylo nic špatné, ale od tohoto věku mi to připadá již přinejmenším podivné. Neustále má potřebu svého otce nějak tělesně kontaktovat. Např. pusa na přivítanou chápu, ale nepřipadá mi tak normální, jít za otcem až do postele a tam ho objímat a pusinkovat každý večer. Tohle řešit moc nechci, jelikož už jsem se na toto téma s přítelem několikrát pohádali a je to jeho dítě. Co mi vadí je, že takto chodí i za mnou. Teď je u nás po roce a myslela jsem, že už jí to přešlo, že už je velká holka, když se z ní stává žena.Je už velká jako já a má již prsa dvojky i menstruaci.
Mě je to velice nepříjemné, až by se dalo říct odporné. Cítím se jako, by takhle za mnou chodila na dobrou noc moje kamarádka. Chci jí nějak vysvětlit, že si to nepřeju. Můžete mi prosím poradit jak jí to vysvětlit ? Nechci se pořád muset odtahovat a bát se , kdy s tím zase přijde.
Lucka,
to, že přítel nemiluje mého syna, mu rozhodně nezazlívám.
Nemyslela jsem to nijak ironicky, ale že nemá potřebu ho objímat a líbat.Je tam normální kamarádský vztah, ale žádná velká láska.
Já, ze svého pohledu to chápu( není to jeho dítě ), přesto, že s mým synem žijeme každodenně jako rodina. Vlastní otec mého syna se k němu choval dost podobně a také tam od určitého věku už žádné mazlení nebylo. Proto nechápu, jak může ode mne někdo očekávat, že se budu mazlit s děvčetem, které vidím 1-2 do roka ?
Už několikrát jsem to příteli takto vysvětlovala a přítel mi řekl, že jí to vysvětlí sám. Asi jí to vysvětlil špatně nebo vůbec. Je to on, co to chápe jako, že jí nemám dostatečně ráda podle jeho představ. Teď už vím, že jsem jí to měla vysvětlit sama. On má totiž bohužel naivní představu, že po dobu její návštěvy se budeme chovat jako šťastná rodina, jako tatínek a maminka. Já jí můžu být kamarádka, ale to je všechno. Dokonce při její první návštěvě jsem byla v šoku, kdy jsme se viděly poprvé v životě asi hodinu a ona se mě ptala, jak mi má říkat, jestli maminko? Nepřipadá vám, že něco není v pořádku ? Řekla jsem jí, že maminku má jenom jednu a asi by to její maminku mrzelo, ať mi říká jménem.
Dobry den, po precteni uvodniho prispevku a reakci mi pripada, ze mozna v podvedomi trochu bojujete se svym pritelem a tim, ze on jak rikate „nemiluje“ vaseho syna. Mozna by stalo za to se zamyslet nad tim i z tohoto pohledu. Jinak si myslim,ze je to uz velka slecna a mela by respektovat i Vase prani, jen by to asi chtelo vysvetlit opravdu citlive, aby to nebrala, ze ji nemate rada, spis, ze u vas v rodine to chodilo jinak, atp.. Kazdy ma tu hranici jinde a pokud je citlivejsi, mohlo by ji to i ublizit, verim, ze to byste nechtela.
Lucka,
asi je to výchovou a také povahou každého z nás. Já jsem na něco takového nebyla nikdy zvyklá. Připadá mi to teprve nedávno zavedený zvyk u nás, objímat se a líbat na tvář, tak jak to vidíme v zahraničních filmech. Já nemám nic proti tomu, obejmout se, když se třeba dlouho nevidíme nebo pokud jde o opravdu malé děti. Přítelova dcera je pro mne hodně vzdálená a já ji beru již jako fyzicky téměř dospělou. To už vidím častěji děti svých známých, příbuzných. A hlavně, u svých dětí na to nejsem od určitého věku vůbec zvyklá a i ony mě od sebe potom už odháněly a nechtěly to. Proto mi to připadá, v mém případě nepřekonatelné se muchlovat s někým cizím a je to proti mojí přirozenosti.
Marinado, teď jsi napsala totéž, na co jsem při čtení reakcí myslela, že se taky nedokážu nějak „slušně bránit“ takovému opusinkovávání a objímání s lidmi, které skoro neznám a kteří se takto zřejmě vrhají na každého, kdo je jim představen. Je to fakt zajímavé, ale nejjednodušší je zřejmě jim to prostě říct, škoda, že v tu chvíli mi to tak jednoduché nepřipadá.
No citlivé téma
A vlastně je tohle obecně velmi zajímavý dotaz, protože já zase nevím, jak se třeba bránit v rámci slušnosti dospělým, kteří mají potřebu mě na potkání líbat, sahat mi na vlasy a jinak mě onimrávat. Nebo v těhotenství mi každý sahal na břicho a mě to opravdu vadilo. Tohle zase tiše snáším já, aniž bych se zmohla na nějakou duchaplnou reakci…Nejsem žádný studený psí čumák, ale důvěrné dotyky mám ráda jen v kruhu těch nejbližších.
Tak ono obecně je někdo víc tulivý a někdo míň. Já patřím mezi ty míň tulivé, takže Tvůj problém chápu, ale zase se mi ještě nestalo, aby mi bylo nějaké dítě vysloveně odporné. Když se ke mně chodí tulit jiné děti než Ty moje (přítelova dcera, synovci, dospělá neteř nebo dceřina nejlepší kamarádka) a není mi to příjemné, začnu je šimrat a lochtat a dávat jim tu lásku jiným fyzickým kontaktem, než tím tulením, které je mi často opravdu nepříjemné. Neříkám, že je to tak správně, ale jelikož ty děti pak chodí na to pošimrání dobrovolně znovu, tak je to asi těší – doufám 🙂
Lucka,
díky za názor. Velmi Vám závidím, že máte takové vztahy a já bych si nepřála nic jiného. Moje představa byla na začátku stejná. Pokud by bylo jeho dceři přibližně tolik, co dceři Vašeho přítele a byla u nás častěji, tak si myslím, že bych si na ní zvykla už jen proto, že by to mělo nějaká pravidla a všechno by se řešilo rychleji a mělo to rychlejší spád. Tohle jednou za čas je hrozně náročné. Tam není prostor žít „normální život“ , tam nejsou běžné denní starosti a povinnosti. Pokud by dcera musela chodit do školy a přítel by viděl, že i jeho dítě má problémy s učením s výchovou, na všechno by se díval asi jinak a nebyl by tak nekritický. Když má rodič o své dítě opravdu zájem, tak se o něj nějakým způsobem i stará. Jde to i na dálku. Stačí zavolat do školy, přivézt vysvědčení nebo občas také za ní jet,navštívit jí a poznat její prostředí. Už jsem to kolikrát příteli navrhovala, že mi to vůbec nevadí, naopak ať jí zaplatí nějaké kroužky, školu v přírodě adt. To, ale nikdy neudělal. Prostě u nás je jednou za rok divadlo, kdy si hrajeme na tatínka a já mám hrát maminku, kterou ale nemůžu být a ani on prakticky není otcem. Co to je za otce, který si jí chce jen užít a já to mám vydržet ? Takto mi to bylo i řečeno. Potom její návštěvu musím brát jako něco nepříjemného. Jinak to ani nejde.
Pro mne je to stejné, jako když má přijet někdo, u koho se mám něčeho pořád obávat. Teď už tento jeho vztah s ní neřeším a nemluvím mu do toho, je to jeho věc, jak bude jeho dítě na něj nahlížet, co pro ní kdy v životě udělal. Já si myslím, že za dobrého rodiče mluví hlavně jeho činy, co je schopen pro svoje dítě obětovat. Svoje pohodlí, třeba i lepší práci atd. Možná to nikdy to dítě neocení, ale já mám čisté svědomí, že jsem udělala, co jsem mohla.Bohužel si myslím, že v našem případě napáchal nejvíce škody přítel svým tvrdohlavým přístupem.
Dobry den Lucko.
Mam pritele a ten ma dceru s predchozyho vztahu.Ma ji na stridavou pesi,tudis je tyden u sve maminky a tyden u nas.Ja mam take sve dite s perdchoziho vztahu(chlapecka).Jeho dceri jsou 4,5,memu malemu 2,5 a mame ted 8 mesicu miminko spolu…Ze zacatku to bylo velmi tezke,on si branil sve dite a ja sve,trvalo velmi dlouho nez jsme se nejak naladili na stejnou vlnu….Ted jeho dceru mam moc rada a beru ji v podstate jako svou a on zase meho syna.
Je to velmi rozdilny pripad,ale prece jen malinko spoleecneho mame…Ja vas naprosto chapu,take mi bylo ze zacatku neprijemne,kdyz se ke me neustale tulila,musela jsem predstirat,ze vse opetuji…Chci vam jen rict,ze to prvni co by jste asi vazne mela udelat,tak si s ni sednout a opatrne ji to rict a netrapit se,bude vas to jen ubijet a bude se to jen stupnovat a pristup vaseho pritele je vuci vam dost nefer,mel by respektovat vase pocity a jak pisete,nikdo nema pravo vas nutit,opetovat city ktere ve vas nejsou…Nebojte se toho a zacne te s tim co nejdriv…Drzim palecky,s pozdravem Míša.
Lucka
já bych jí to klidně řekla hned. S tím nemám problém, kdyby se do toho nemíchal přítel. Cokoliv se mi na jeho dceři nelíbí a prakticky je tohle jedinná věc, tak je zle. Už se bojím cokoli říct. Stejně jako Vy, on to nechápe. Já zase nechápu, že to nechápete vy. Právě proto, jsem se rozhodla si s ní teď promluvit a žádala jsem tady o radu jak. A vzdálená osoba pro ní jsem, pokud jde o téměř intimní záležitosti. Máte pravdu, s partnery si bereme jejich děti, ale nejsem povinná je přijmout za své. Já je můžu respektovat, ale nikdo mě nemůže nutit, je milovat. Můj přítel také mého syna nemiluje, tak proč bych to měla dělat já? Ale já to narozdíl od něj chápu a k ničemu ho nenutím. Kdyby dcera u nás byla častěji, tak by to bylo asi o něčem jiném, ale tak to není. Vidím ji vždy o rok starší a mezi tím o ní nic ani neslyším. Její návštěva je pro mě, jako bychom se viděly skoro poprvé. Opět si na ní musím na těch pár dní zvykat a ještě se navíc v tomhle věku hodně mění. O tom, kdo je její nejbližší, bych měla také co říct, ale její otec( sice vlastní ), to být ani nemůže. Vy jste asi v úplně jiné situaci, máte jiné podmínky a historie Vašich vztahů byla nejspíše jiná.
Někdo by jí měl vysvětlit, že takhle se přátelské vztahy s cizími lidmi nebudují….tak proč jí to neřeknete vy??? že je vám to nepříjemné? prostě přesně tak, jak jste to tady napsala.
BTW:nejste pro ni hodně vzdálená osoba, jste osoba, která žije s jejím nejbližším (po matce) člověkem. a říká se, že s partnery si bereme i jejich děti.radka2
Vážený Anonyme,
mě to tedy normální nepřipadá a ani všem v našem okolí.
Hlavně, co se týká jejího vztahu ke mě. Já jsem jeho dceru za tu dobu prakticky viděla 4x. Ona s námi nežije a já jsem pro ní hodně vzdálená osoba, i když přítekyně jejího otce. Nemáme spolu skoro žádný vztah, jelikož není na čem a hlavně, kdy ho budovat.
Je to jako, když přijedete jednou za rok na návštěvu ke vzdáleným příbuzným. Já se s ní muchlovat nechci, je mi to nepříjemné. Se svými dětmi jsem se v těchto letech již nemazlila, takže nevidím důvod, proč se přemáhat to dělat s ní. Zrovna tak, ani ona nemůže mít ke mě takový vztah, abychom si byly takhle blízké. Někdo by jí měl vysvětlit, že takhle se přátelské vztahy s cizími lidmi nebudují. Ty musí projít nějakým vývojem. Možná opravdu potřebuje nějakou intenzivní lásku, ale tu já jí nejsem schopna za takových podmínek a navíc z donucení dát. Jako by Vás někdo nutil, mít někoho rád ! Výsledek bude spíše potom opačný.
každé dítě je jinak vyspělé. některé je mazlivé i v 15ti, některé do desíti. nejstarší synek se „mazlil “ zhruba do čtrnácti, i do postele si za mnou vlezl, a je zcela normální (teď 23) a já jsem taky v normě:-) třeba jí chybí ten cit. říkáte jí dost často, že ji máte rádi?
Lucka
já osobně jsem se s ní o tom nebavila. Před tím údajně přítel, ale nebyla jsem u toho tak nevím. Myslela jsem, že se to tenkrát nějak vyřešilo a už se to nebude opakovat, obzvláště po roce, kdy bude ještě starší. Jistě, že se budu snažit jí to taktně vysvětlit, ale nebyla jsem si úplně jistá, jestli do toho mám vůbec zasahovat. Jenomže se bojím, že pokud nezasáhnu teď a budu to trpět, tak se to nahromadí a nebudu schopná jednat v klidu. Máte pravdu, chce to hodně odvahy, je to nepříjemné téma a navíc přítel se k tomu staví taky zvlášně, prakticky se diví, co mi vadí a obviňujeme mne, že jsem proti ní zaujatá.
Už jsem mu kolikrát říkala, jak by se jemu líbilo, kdyby ho chodil každý večer líbat můj syn. Na to mi nikdy nic neřekne. Je to celé složitější, ale jsem ráda, že máte stejný názor, že už je to potřeba nějak řešit, a že nedělám nic špatného.
Dobrý den, to je velmi citlivé téma. Zajímavé je, že samotnou ji nenapadne, že je fyzicky už „dospělá“ a že by některé věci už měly patřit minulosti. Bohužel vývoj sociální zralosti dosti pokulhává, mezera mezi fyzickou a mentální zralostí je u dětí čím dál větší. Jaký má na to názor ona? Zkoušeli jste se někdy o tom bavit i s ní? S přítelem jeto asi složité, když je to jeho vlastní dcera a možná cítí vinu, že ji „opustil“. Ale souhlasím s vámi, že vám to připadá divné – ono to tělo hodně klame. Snad jí vyjádřit lásku a přijetí a na rovinu říct, že vám to není příjemné. Je fakt, že vlastním dětem se to říká jednodušeji. Je třeba být laskavá, ale zároveň jasně říct, co vám vadí – aby neměla pocit, že vám vadí ona, ale aby jasně pochopila, že je to jen to „chování“. Držím palce a přeji hodně odvahy!