Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dceři začala ubližovat nejlepší kamarádka
Dobrý den.Mám dceru Aničku 5let.Od nástupu do školky se začala hodně bavit s Lucinkou 5let.Ze začátku to bylo skvělé Lucinka si ji velmi oblíbila.Hodně se sblížily.Nebyl žádný problém.Vynahrazovali si zřejmě sestry.Poslední 3měsíce si Anička chodí stěžovat že jí Lucinka dělá naschvály-přidržuje je jí dveře auta aby nemohla vystoupit,sem tam ji škrábne nebo žduchne,ve všem jí oponuje(říká všechno naopak než Anička)a dělá to bez přítomnosti dospělého-i když v tom autě byla i její maminka a Lucka za to dostala po zadku.Většinou se to všechno děje když si holky hrají v pokoji nebo na zahradě a nikdo u nich nestojí.Nechci vyznít jako zaujatá, Anička taky není svatá-Ráda se vychloubá ale nikdy Lucii fyzicky neublížila.Jak mám postupovat?Když jsou holky u nás nic se neděje je klid ale když Anna dorazí od Lucie většinou má pro mě nějakou zprávu.Nechci z toho dělat velký rozruch ale také to nechci ignorovat. Anička tam zatím chodí ráda.Prosím o Váš názor.děkuji Jana
Mám podobnou zkušenost a řešila jsem problém s psycholožkou, neboť situace zaváněla šikanou. Ale stejně si dcerka musela pomoci sama, postupně se vyrovnávala se situací, přestávala lpět na kamarádství za každou cenu a časem zjistila, že jsou na světě lidé, kteří jsou na ni hodní, berou ji takovou, jaká je(je málomluvná a bojácná). A nakonec to dopadlo tak, že kamarádka, která ji ubližovala, ji teď prosí, aby s ní kamarádila. Nechávám to na ni, je to životní zkušenost, i když byla dosti bolestivá. Jen doporučuji hodně mluvit o tom, co se děje, o pocitech…hlídat situaci, aby nehraničila se šikanou. S pozdravem A.
Moc děkuji za rychlou odpověď.Snad se nám to podaří co nejdříve vyřešit.hezký den
Dobrý den, holky se učí a měli by se učit, si vzájemně určovat své hranice a nedovolit si, aby je ta druhá narušovala, aby ubližovala a dělala nepříjemnosti. Pro vás to není o tom říkat, že Lucinka je špatná (což asi neděláte), ale učte Aničku, co má dělat, když se „to“ děje. U Lucinky se možná něco děje doma, nějaké napětí mezi rodiči, nebo očekávaný nebo narozený sourozenec může být příčinou přetlaku, který si vybíjí na své kamarádce. Nebo prostě jen zkouší, co všechno si může ke kamarádce dovolit a jaká je její „moc“. Je to pro děti normální a přirozené, že prostě zkouší. Je však třeba, aby se jim vždy postavili ty hranice – „tak tohle už ne!“
Bohužel si to děti nenechají říct jednou ani dvakrát, ale třeba 100x, aby měli jistotu, že „tohle už fakt ne“.
I ve vztahu ke kamarádkám si utváří představu, co vše je možné a co musím udělat, aby se mnou ten druhý přestal kamarádit. Když dítěti na vztahu ke kamarádovi či kamarádce záleží, zastaví se, když hrozí, že zůstane samo. Ale pozor, dítě, kterému je ubližováno mívá velmi nepříjemné pocity, když je mu řečeno, že s tím, do mu ubližuje „nemá“ kamarádit. Často lpí na vztahu víc, než protějšek. Bolí ho to. Je potřeba porozumění, pochopení a nabídnutí láskyplné náruče, kam se může dítě uchýlit, když ho to bude trápit, když ho to bude bolet. Nevyvracet pocity, neříkat, že když ona dělá tohle, tak ty s ní nebudeš…., lépe je to moc nekomentovat, ale vzít dítě k sobě a dát mu pocítit lásku, klid, přijetí. Samo pak třeba přijde na to, že už si to nechce nechat líbit a samo pak řekne „už si s tebou nechci hrát, když mi ubližuješ“. Možná si zkuste popovídat i s Lucinčinou maminkou, pochopit, co se děje (jestli se něco děje). Držím palce!